Kam zmizelo sto milionů žen?

10. 6. 2009

Po celém světě se rodí více hochů než dívek, ale v zemích, kde je ženám i mužům poskytována stejná péče, se ukázalo, že ženy lépe snášejí choroby a jsou vůči nim odolnější, takže žijí déle. Ve většině Asie a Severní Afriky však Sen zjistil, že ženy umírají překvapivě častěji než muži.

Jeho výzkum nastartoval vlnu živého zájmu v akademických kruzích a v roce 2005 Organizace spojených národů uvedla mnohem větší počet žen, které měly chybět: Až dvě stě milionů.

Profesorka ekonomie Siwan Andersonová ve své kanceláři na University of British Columbia podrobně analyzovala údaje, aby zjistila, proč tolik žen umírá. "Pokud se zajímáte o genderovou diskriminaci, tak tady máte nejdrsnější ukazatel, neboť jde o ženy, které měly být naživu, ale nejsou," říká Andersonová.

Čtyřicetiletá výzkumnice vydala nedávno spolu s Debrajem Rayem z University of New York studii věnovanou údajům z Číny, Indie a Subsaharské Afriky za rok 2000. To nač přišli odporuje existující literatuře o tématu a běžně rozšířeným názorům na fenomén chybějících žen.

"Lidé si dosud mysleli, že (chybějící ženy) byly všechny ve velmi ranných stadiích života, v prenatálním věku či krátce po narození, tedy do čtyř let," říká Andersonová. "Ale my jsme zjistili, že většina z nich ve skutečnosti zemřela později." V Indii a Číně byla infanticida nějaký čas endemická, což podle Andersonové výzkumníky vedlo k tomu, aby předpokládali souvislost s fenoménem chybějících žen. Avšak pravda je mnohem složitější.

Když spolu s Rayem analyzovali údaje podle věkových skupin, zjistili, že k většině nadbytečných úmrtí žen došlo později: Bylo to v Indii 66%, v Číně 55% a v Subsaharské Africe 83%.

Jeden z kolegů Andersonové na University of British Columbia říká, že toto zjištění je překvapující a ukazuje na potřebu dalšího výzkumu a vysvětlení.

"Proč by měla existovat nadměrná úmrtnost řekněme u pětačtyřicetiletých žen, v porovnání s pětačtyřicetiletými muži?" ptá se profesor ekonomie Kevin Milligan. "A to co zjistili je..., že trpěly stejnými chorobami, pouze častěji umíraly. Vysvětlení, které se tomu zdá nejlépe odpovídat, je tedy rozdílná dostupnost zdravotní péče. A to je opravdu znepokojující zjištění."

Andersonová říká, že nedostatek zdravotní péče představuje pravděpodobně značnou část problému, ale že existují také četné kulturní a sociální faktory, které může být těžké určit.

Ve svém "základním statistickém cvičení" zveřejněném v únoru Andersonová a Ray zkoumali distribuci příčin nadbytečných úmrtí podle věkových skupin a získali některé zajímavé údaje.

V Subsaharské Africe bylo dominantní příčinou onemocnění virem HIV, které způsobuje ročně více než 600 000 nadbytečných úmrtí žen.

V Číně, říká Andersonová, většina ze 141 000 žen zemřelých navíc v důsledku zranění spáchalo sebevraždu, což dělá Čínu jediným místem na světě, kde existuje větší pravěpodobnost, že žena spáchá sebevraždu, než že ji spáchá muž - často k tomu dochází konzumací pesticidů používaných v zemědělství.

A v Indii je příznačně silně zastoupena kategorie nazvaná "zranění": 86 000 nadbytečných úmrtí ve věku 15-29 let jen v samotném roce 2000. Andersonová provedla v Indii rozsáhlý výzkum a říká, že údaje vyvolávají otázku, jak velkou část úmrtí zavinily takzvané "kuchyňské požáry" - které často slouží k maskování vražd spojených s věnem, kdy je nevěsta novou rodinou mučena, dokud její rodiče nezaplatí dluh.

V protikladu k tomu, co byste mohli očekávat, říká Andersonová, hodnota věna s rozvojem vzdělání žen v Indii neklesá. Místo toho se situace zhoršuje, protože vzdělané nevěsty a jejich rodiny jsou ochotni platit velmi kvalitním ženichům ještě více.

Andersonová říká, že ceny věna dosahují až šestinásobku ročního příjmu rodiny - což je nesnesitelná cena, zejména pro chudé vesničany. Důsledky této velké sumy se dotýkají už prvních okamžiků života dítěte. Když Andersonová nedávno v Indii prováděla terénní výzkum, ptala se vesničanů na selektivní potraty a zjistila, že otevřeně hovoří o použití ultrazvuku při určení pohlaví dítěte a při rozhodnutí, zda si je nechají nebo ne.

"Nevidí jinou možnost," vysvětluje Andersonová, "Skutečně si nemohou dovolit mít dceru."

Příští výzkum bude pátrat hlouběji, bude hledat odpovědi na otázky jako: Jak často se stává, že muži dostávají moskytiéru, aby se chránili před malárií, ale ženy nikoliv? Kolik žen umírá proto, že v případě onemocnění nejsou dopraveny do nemocnice?

Andersonová používá data získaná primárně od Světové banky, OSN a Světové zdravotnické organizace, ale připouští, že získat přesné údaje může být velice složité. Například v Subsaharské Africe jsou mnohá úmrtí nedokumentována a v Indii je prakticky nemožné zjistit, kolik "neúmyslných" úmrtí je ve skutečnosti zabitím kvůli věnu, protože tyto případy nejsou úřadům adekvátně hlášeny.

Je také těžké oddělit přímou genderovou diskriminaci od biologických, sociálních, environmentálních, behaviorálních a ekonomických faktorů. To bude součástí úkolu, protože Andersonová pracuje na zjištění počtu chybějících žen podle jednotlivých indických regionů a na izolaci genderové diskriminace od dalších faktorů, které mohou přispívat k nerovnému poměru mezi muži a ženami.

Když jsem se zeptala, co lze proti takto hluboce zakořeněné nerovnosti dělat, Andersonová se odmlčela. I když vlády postaví hlavní příčiny mimo zákon, jako v případě indického věna, násilí přetrvává. "Je v jejich světě usazeno příliš hluboko", vysvětluje.

Zdroj: ZDE

Vytisknout