Zelení nad propastí

10. 6. 2009 / Milan Daniel

Bursíkovi lidé jsou situací, kterou kdekdo předjímal, zaskočeni. Na tuto neděli je svoláno do Brna zasedání předsednictva SZ, které ovšem má na nastalé situaci lví podíl. Logickým a krokem, který by mohl napomoci záchraně, by mělo být, že toto předsednictvo svolá mimořádný sjezd, na němž složí funkce. Mimořádný sjezd je předsednictvo povinno svolat, požádají-li o to alespoň 2/5 ZO, 2/5 KO nebo 2/5 členů SZ. Na organizaci potřebných schůzí a konferencí ovšem bude 14 dnů před prázdninami málo času a volby se budou konat v říjnu Předsednictvo tedy nese za další vývoj zásadní odpovědnost.

O den dříve, tedy v sobotu 13. června, se sejde v Praze politické grémium Demokratické výzvy , opoziční platformy uvnitř SZ.

Po masivní kampani, která stála na osobnosti Olgy Zubové, je jistě zklamána i Demokratická strana zelených, která ve volbách získala jen 0,62 % hlasů, zatímco Patočkovo Hnutí Zelení pouhých 0,l6%

Ani součet hlasů všech tří zelených politických subjektů by tak zelené k úspěchu neposunul. Z volebních výsledků je patrné, že zelení přišli nejen o nalevo orientované, ale i o liberální voliče, které v roce 2006 přivedl k volbám Martin Bursík, jeho politické deklarace a předvolební průzkumy. A to navzdory silné podpoře, již se Bursíkově straně dostalo jak od exprezidenta Havla, tak od některých exponovaných umělců. Podpora Havla nezabrala a kredit umělců, kteří se stejně jako on prohlašují za "zelené" se ukázal ve vztahu k jejich schopnostem posoudit potřebu realistické politiky jako nedostatečný.

Pádu do propasti nicméně teoreticky zabránit lze. Otázkou je, nakolik jsou tři zelené subjekty ochotny potlačit animozitu vygenerovanou zejména Bursíkem, programově se stmelit na principech vyznávaných zelenými v Evropě a vystupovat jako strana otevřená všem názorům, skutečně demokratická, oproštěná od silových řešení. Vedle toho ovšem potřebují oslovit zklamané voliče, omluvit se jim a požádat je o ještě jeden mečbol.

K tomu, aby do voleb šla širokospektrální zelená koalice je ovšem nezbytná společná vůle reprezentantů všech tří uskupení a výrazný politický program, který potenciálním voličům jasně řekne, co chtějí slyšet.

Jako bývalý člen SZ a její bývalý volič si spolu s dalšími podobnými myslím, že je třeba voličům říci, že zelení chtějí zejména:

• zabránit prodeji půdy cizincům (a vzít tak vítr z plachet paní Bobošíkové) a maximálně podpořit tuzemskou zemědělskou produkci
• změkčit podmínky programu Zelená úsporám tak, aby byl přínosem i pro méně majetné (je paradoxem, že k tomu vyzval Gandalovič z ODS v projevu při vyjadřování důvěry Fischerově vládě); nebát se přiznat, že to bylo Bursíkem nastaveno špatně
• volební program nazvat Zelená pro všechny
• zásadně změnit Schwarzenbergovu zahraniční politiku:
• navrhnout přijetí zákona zakazujícího zřizování cizích vojenských základen na území ČR
• zrušit vládní usnesení o uznání samostatnosti Kosova s odkazem na podezření jeho politických reprezentantů ze zločinů proti lidskosti
• prosadit úplný odchod české armády z Afghánistánu
• prosazovat realistickou politiku vůči imigrantům ve formě řízené migrace s akcentem na důslednou jazykovou a sociální integraci cizinců
• důrazně pomáhat všem menšinám a důsledně vystupovat proti diskriminaci
• stavět se nadále proti šrotovnému, ale zároveň prosadit zrušení toho horšího bursíkovného (tedy "ekologického" poplatku 10 tisíc při prvním převodu ojetého auta)
• zrušit poplatky ve zdravotnictví a odmítnout školné

Zmíněné principy jistě nejsou přijatelné pro všechny, zejména ne pro ty liberální členy strany a voliče, kteří zezelenali pod dojmem Bursíkova skautství. Na druhé straně by zeleným politika postavená na těchto programových principech přinesla dnes tolik potřebné politické body. Zeleným by prostě pomohlo, kdyby byli méně stranou zelené byrokracie a intelektuálů a více stranou obyčejných lidí, mimo jiné té části zejména českého venkova, která přirozeně a bez jejich poučování žije více méně zeleně. Měli by to být myslivci, rybáři, zemědělci, venkovští učitelé, lidé, kteří mají rádi svůj kraj a mají přirozené ekologické myšlení, jež z jejich vztahu k okolí vyplývá.

Protože jsem po tom, co jsem v SZ zažil, dost velký skeptik, myslím si, že otázka, kterou v závěru svého komentáře položil Jiří Pehe, by mohla být zodpovězena kladně jen tehdy, kdyby se stal zázrak. Stal by se tehdy, kdyby předsednictvo SZ překročilo svůj stín a uvědomilo si, že jde o víc, než o jeho prestiž, přiznalo porážku konceptu, jejž podporovalo a učinilo vstřícné gesto vůči svým kritikům. Jen tak se mohou zelení propasti vyhnout. Pokud však vedení strany Demokratickou výzvu neuzná ani po volebním debaklu jako legitimní platformu a nedohodne se s ní na dalším postupu, nic jiného než propast SZ nečeká. Ač se to skalním Bursíkovým příznivcům zajídá, DV zůstává podstatným hráčem uvnitř SZ, bez kterého se neobejde žádné rozumné řešení. Svou sumu příznivců má i DSZ a HZ.

Bursík ze strany vyhnal ty členy, jímž nebyla proti mysli případná spolupráce s lidmi jiné krevní skupiny, zejména s politickou levicí. Opřel se o lidi, které dosadil do nejrůznějších funkcí a o ODS, před volbami o zdiskreditovaného Havla a umělce, kteří to jistě mysleli dobře a myslí si, že jsou taky tak trochu zelení. Nic proti umělcům; skutečnou solí země jsou však lidé práce, kteří vytvářejí skutečné hodnoty, mají své problémy a s nimi související politické preference. To by si měl uvědomit zejména ten, nebo ta, jehož si zelení postaví nově do svého čela.

Upřímně řečeno: není tomu člověku co závidět.

Vytisknout