Na rohu Maiselovy ulice v Praze na Starém Městě se právě koná malá výstava fotografií z loňských srpnových povodních v Praze pod názvem "Jak to bylo". Za třicet korun můžete shlédnout, odhaduji, celkem asi třicet barevných zvětšenin.

Fotografie to jsou dobré, kompozičně i technicky, ale je zjevné, že nejdůležitější je na nich fotografovaný materiál - to, co se v Praze loni v srpnu událo. Fotografie nejsou ani tak vynikající v důsledku zvláštní fotografovy stylizace - i když základní technickou i fotografickou kompetenci přirozeně mají, ta je snad u profesionálních fotografů samozřejmá. Avšak realita povodní byla natolik silná, že se, zdá se mi, na těchto dokumentárních snímcích projevuje především ona, méně už individuální přístup jednotlivých autorů. Důkaz? Těžko rozeznáte, že autorem těchto různých fotek byli různí fotografové. Na všech převládá především fotografovaná materie - drastická zkušenost povodňové katastrofy. Drastická zkušenost, před kterou by asi člověk měl především v pokoře pokleknout - už vzhledem k všemu tomu neštěstí, které loňské povodně znamenaly pro tolik lidí.

Připadá mi proto trochu nevkusné, že se vysvětlující panel k výstavě fotografií vychloubá, že toto jsou fotky, pořízené údajnou "českou fotografickou elitou". Jaká je definice této elity? Kdo je dnes v ČR "elitní fotograf"? Definice je to poněkud kruhová: elitní fotografové jsou podle této výstavy ti, kteří fotografují pro MFD, Lidové noviny, případně pro časopis Týden. :)

V souvislosti s drastickou zkušeností loňských povodní mi toto vychloubání, které vlastně skrývá komplex méněcennosti, připadá dost nepatřičné (je-li přece někdo v nějakém oboru skutečně dobrý, není třeba to reklamně zdůrazňovat, každý to přece ví, to je asi, jako kdybychom psali "prestižní světový dramatik William Shakespeare"). Slušné by bylo prostě uvést, že tyto fotografie pořídili fotoreportéři některých českých deníků a týdeníků - a nevytahovat se tím, že když někdo pracuje pro MFD, je proto "elitním fotografem".

Kromě toho, existují tisíce stejně dobrých fotografií z loňských povodní, možná i lepších, na této výstavce je neuvidíte, zřejmě proto, že nejde o fotografy z MFD či z Lidovek...:) Dobře, prostor je omezen, ale vytváření virtuální reality ve snaze automaticky určovat, kdo údajně je či není elita, je trochu trapné. Elita jsme ti, kdo spolu mluvíme? :)

Napadlo mě, že by bylo docela slušné a pietní, kdyby autoři bývali prezentovali své fotografie na této výstavě anonymně.

V čele výstavy je velká zvětšenina fotografie slona Kádira z pražské zoologické zahrady, popiska praví "několik minut před jeho smrtí". Slon je skoro úplně pod vodou, zoufale z ní zvedá chobot, aby se neudusil. Hned pak byl zřejmě zastřelen.

Snímek získal fotografickou cenu. Je mi jasné proč: dostává se svým obsahem do těsné blízkosti smrti - je to záznam zoufalství a ponížení - jistě, jenom zvířecího, avšak připomíná to i lidské zoufalství a lidskou smrtelnost. Cenu fotografie jistě dostala za to, že překročila onu fatální hranici každodennosti a normálnosti a přiblížila se k tématům, která považujeme za nedotknutelná, vlastně svatá. Bude-li někdo ležet na smrtelné posteli, těžko se k němu přiřítíme s fotoaparátem a budeme to zaznamenávat.

Připadá mi ta fotka znepokojující. Přemýšlím, zda bylo správné ji publikovat. Působila na mě trochu podobným dojmem, jako kdyby fotograf udělal detailní fotku tváře mrtvé oběti po autonehodě, anebo člověka zasaženého smrtelnou ránou těsně před smrtí. Zvířata nemají právo na pietu či na soukromí v drastických okamžicích života? Neodlidšťujeme publikací takovýchto fotografií sami sebe?

A ještě jedna drobnost: Na výstavě je i noticka s vyčítavou informací: dosud nevyšly tyto ani jiné fotografie o povodních knižně, "protože magistrát hlavního města Prahy na takovou publikaci nesehnal peníze".

Skutečně? Opravdu by se nenašlo žádné komerční nakladatelství, které by bylo ochotno vydat takto fotografickou publikaci o katastrofě, jaká postihne Prahu sotva jednou za sto let? Ona by se neprodávala?