24. 1. 2002
Jaké je to být podroben smyslové deprivaci"Poznávám podmínky, za nichž jsou zadržovány osoby v americkém táboře v zálivu Guantánamo, protože jsem to zažil. Nikoliv v kubánském 'táboře X', ale v zatemněné cele v Bejrútu, kde jsem prožil pět let. Ruce a nohy jsem měl přikovány ke zdi. Do chodidel mě bili kabelem, odpírali mi veškerá občanská práva i po dobu celých pěti let styk s mou rodinou, neměl jsem přístup k vnějšímu světu. Protože mě zadržovali za velmi obdobných podmínek, zhrozil jsem se nad způsobem, jakým my - země, které si říkáme civilizované - zacházíme s těmito zadrženými osobami. Je to spravedlnost anebo pomsta?"
Terry Waite (1939), činitel anglikánské církve, poradce anglikánského arcibiskupa canterburského Roberta Runcieho byl zajat šiitskými muslimy v Bejrútu v roce 1987 a pět let na samotce držen jako rukojmí. Ve středu 23. 1. svědčil v deníku Guardian v souvislosti se zadržováním osob v táboře "X" v zálivu Guantánamo, jaké to je, být podroben smyslové deprivaci. Článek shrnujeme. |
Byl jsem rozhodnut, že mě těch pět let v zajetí nezlomí, a nezlomilo mě to. Ale nemohu říci, že to bylo lehké. Nejhorší věcí pro vězně za takovýchto podmínek je nejistota. Nevíte, co se vám může stát v příštím okamžiku: nemáte žádná práva, s nikým nesmíte hovořit, nikdo vám neporadí, na nikoho se nemůžete spolehnout. Máte jen vlastní zdroje. Tito muži, kteří možná jsou nebo nejsou vinni, zřejmě nyní mají stejný pocit izolace a vykořenění. Já jsem byl držen čtyři roky na samotce bez jakékoliv společnosti. Měl jsem trvale zavázané oči, anebo mi zavazovali oči, když někdo vešel do místnosti. Nikdy jsem neviděl žádnou jinou lidskou bytost. Původní dojem je strašidelný, ale nakonec si na to zvyknete. Naučíte se žít zevnitř. Ale je to obtížné a nikdo by neměl být nucen, aby se o to pokoušel. Dávali mi k jídlu v podstatě totéž, co dostávají tito muži: chleba, smetanový sýr, rýži, fazole. Měl jsem dostatek potravin, ale nikoliv nadbytek a hodně jsem zhubl. Nejhorší bylo, že jsem během celé doby neměl vůbec žádný pohyb. Musel jsem se snažit cvičit, když jsem byl připoután ke zdi. Jednou denně mě na pět minut pustili na záchod, jinak jsem musel používat lahev. Podmínky byly nelidské, ale pořád jsem se musel snažit prosazovat svou lidskost. To, co jsem zažil, mě činí o to rozhodnějším, že se zadržovanými osobami, ať už je to kdokoliv, se musí zacházet lidsky a spravedlivě. Podporuju práva každého údajného teroristy i všech osob, kteří čelí vážným obviněním. Absolutně netoleruji terorismus - zažil jsem ho příliš mnoho na to, abych mohl být vůči terorismu shovívavý - avšak vášnivě argumentuji, že musíme dodržovat normy spravedlnosti. Obávám se, že pokud nebudou podniknuty pevné kroky pro zavedení spravedlivých procedur, dlouhodobý dopad pro Spojené státy bude katastrofální. Terorismus se nedá porazit silou zbraní: musíte vyřešit kořeny problému a ptát se, co způsobuje, že lidé jednají tak extrémním způsobem. Obrovsky mě znepokojuje, že statut zadržovaných osob, jak se zdá, zcela výlučně určil americký prezident a jeho poradci. Jejich statut musí určit nezávislý tribunál. Spojené státy, jak se zdá, si vytvářejí pravidla samy rovnou za pochodu. Zaprvé konstatovala Amerika, že prý byly strašlivé teroristické činy v New Yorku a ve Washingtonu činy válečnými, nyní Spojené státy tvrdí, že tyto zadržené osoby nejsou vlastně válečnými zajatci, že to jsou "nezákonní bojovníci". Jejich status musí určit nezávislý tribunál. Jestliže si budou Spojené státy vytvářet pravidla za pochodu, ztratí veškerou morální autoritu v případech, kdy se budou jiné země snažit odsuzovat a možná i popravovat podezřelé osoby ze Spojených států a z Evropy. Nebude existovat absolutně žádný morální postoj, který bychom mohli zaujmout, pokud bude tohle pokračovat. Američané mi tvrdí, že nemají trpělivost s mezinárodními tribunály - trvá jim všechno dlouho a často je jejich rozsudek jiný, než v jaký doufali. Avšak to není žádný argument. Je jedno, jak dlouho to trvá - musí být zjevné, že bylo spravedlnosti učiněno zadost, a to nestranně. Byl jsem naprosto šokován, když jsem slyšel prominentního Američana, že by za některých okolností mohlo být ospravedlnitelné používání mučení. To je strašlivý výrok od civilizovaného národa. Mučení nemůže být nikdy ospravedlnitelné a musí být jasně odsouzeno. Pokud jde o soud s těmito muži, mají právo na základní práva obhajoby a měli by být postaveni před soud pod záštitou OSN. Je naprosto nezbytné, aby byly dodržovány normy mezinárodního práva na ochranu nevinných lidí a na ochranu amerických či evropských občanů, kteří se mohou v budoucnosti octnout v obtížné situaci. Pro jednou jdou morálka a pragmatimus ruku v ruce. |