24. 1. 2002
Naděje, strana politických bezdomovcůNový rok, nová strana. Naděje, strana Moniky Pajerové, kterou včera představila, vznikla půlroku po rozkolu uvnitř politického projektu Cesty změny. Strana se
rozhodla oslovit zklamané voliče, kteří jsou znechucni výojem politiky posledních let. Jen několik minut přes tím, než Monika Pajerová představila v Rock café projekt nové strany s enigmatickým názvem Naděje (N), politolog Pehe vystihl tu správnou míru očekávání, která sálem zavládla. "Všechno se dá zesměšnit," řekl Jiří Pehe u baru Rock café, sotva pár minut před zahájením tiskové konference. "Naděje umírá poslední," stojí v knihách. Naděje Moniky Pajerové by byla ráda živým uskupením, které budou naslouchat především občané včetně tolik opovrhovaných "zahrádkářů a hasičů". Je ale možné několik měsíců před volbami dosáhnout politického zázraku?
Takto o vzniku nové strany psal pro ČTK Jan Vavrušák. "Zprávu" vydala agentura včera, 23.1. 2002. Nejlepší věta z této perly "objektivního" zpravodajství zní: "Přestože Naděje má stejně jako řada dalších mimoparlamentních subjektů velké ambice, v průzkumech veřejného mínění se zatím neobjevila.". Autor si nevšiml v svatém nadšení pro virtuální realitu, že ani pan Hartl (STEM) by nedokázal udělat průzkum veřejného mínění tak rychle od vzniku nové strany... Ledaže by se ptal přímo hostů v kavárně Rock café, pak by ale stěží mohl hovořit o reprezentativnosti a veřejnosti průzkumu. Monika Pajerová má pravdu: "Dnes není možné věřit nikomu..." - pozn. ŠK. "Zprávu" ČTK převzaly bez uzardění a doslova i dnešní Lidové noviny. Gratulujeme ke kritickému úsudku editora dnešního vydání... To alespoň Právo se trochu namáhalo a mělo na setkání zakladatelů i svého fotografa... |
Proč přicházejí?Spor, který na počátku podzimu vypukl mezi dvěma křídly politického projektu Cesta změny (CZ), viditelně oslabil startovací pozici obou frakcí. Cesta změny, které se ujal Jiří Lobkowicz, již prodělala křest registrace, strana Moniky Pajerové jím má projít v &>na počátku podzimu vypukl mezi dvěma křídly politického projektu Cesta změny (CZ), viditelně oslabil startovací pozici obou frakcí. Cesta změny, které se ujal Jiří Lobkowicz, již prodělala křest registrace, strana Moniky Pajerové jím má projít v "příštích deseti dnech", jak slibuje její přípravný výbor. Kromě Moniky Pajerové, vysokoškolské pedagožky a nejvýraznější postavy uskupení, tu působí i další osobnosti, jimž nelze míru niterného zaujetí upřít: psychologu Slavomilu Hubálkovi, lékaři Petru Fialovi, kazateli Danielu Kvasničkovi, ani Ivo Kaletovi, bývalému ostravskému studentskému vůdci. Vedle Pajerové vypadají tito mušketýři trochu jako zapadlí vlastenci. Dělají to ale zadarmo, a zdá se, že i rádi. "Když to budeme dělat všichni dohromady, tak se nám to podaří," míní Monika Pajerová. Buďme ale korektní: nikdo z tohoto uskupení to asi opravdu nedělá pro vlastní zisk. O to více udiví míra idealismu, kterou do tohoto projektu její účastníci vkládají. "Nebojíme se být idealisté, a k idealismu se také hlásíme," poznamenal na nevyřčenou otázku Miroslav Anton, plzeňský novinář a moderátor konference. Těžko se ale ubránit skepsi při četbě těchto řádků: "Letos je to třináct let, kdy se většina z nás s velkým nadšením účastnila demonstrací na Václavském náměstí, na Letenské pláni a na mnoha dalších místech naší země. Je to třináct let od doby, kdy jsme pochopili, že holé ruce jsou silou, která dosud zůstala nevyužita." Proto se tito lidé, kteří ještě nepropadli politickému cynismu, rozhodli říct "dost": zlodějům, tunelářům a všem nepoctivcům. "Tuto krásnou zemi lze spravovat k jejímu prospěchu bez těch, kteří kradou i bez těch, kteří jim to tolerují," říkají. Ve slovníku nové strany nalezneme stopy, které se již dříve objevily v občanských sdruženích a iniciativách: jen tón je více karatelský, téměř starozákonně moralistní. Ano, slovy kazatele Daniela Kvasničky, aktivisté této politické strany chtějí "hasit", neboť touha lidí je "žíznivá". Co chtějí...Proto ten silně prosazovaný akcent na "sportovce, zahrádkáře a hasiče", který na včerejší tiskové konferenci zněl jako refrén. Proto tolik odhodlání překonat stud ("Budu mít jednu půlku tváře červenou ostychem..), pohánět je ale bude téměř svatá víra (...druhou ale zelenou vztekem!," slovy Ivo Kalety), neboť vědí, že konají obecné dobro. Půdu tomuto odhodlání chtějí zorat v regionech a mezi obyčejnými lidmi, kteří jsou "podloží života" (Petr Fiala). Doufají prostě v onen "rychle probuzený zájem lidí", kteří se k Naději už dnes hlásí, a v krátké době jej také stvrdili podpisem (údajně 3.000 lidí). Oni sami přicházejí z tohoto "podloží": každý je odněkud. Psycholog, lékař, kazatel, učitelka, grafik. Pluralita by se stala shrnout okřídleným spojením "občanská společnost". Od skupiny kolem Lobkowicze by je měl odlišovat právě důraz na tento aspekt. Podobně jako u Lobkowicze se ale i oni potýkají s nechutí lidí vůbec se v politice angažovat. "Vůbec nejtěžší je najít lidi," přiznává učitelka Pajerová. Nikdo nechce být stranickým funkcionářem - proto ten institut "registrovaného příznivce", na který se sice rovněž vztahuje etický kodex, příznivci ale nemají právo volit a být voleni. Mimochodem - etický kodex i registrovaní příznivci, oba prvky najdeme již v programových směrnicích Cesty změny. A při detailnějším pohledu dokonce zjistíte, že rozdíly v textové úpravy nejsou opravdu až tak velké, a to ani v heslech. Posuďte například základní principy chování v Etickém kodexu ve straně Naděje a Cesty změny:
Kromě jednoho bodu, vedení u CZ, to vypadá z etickými aspekty obou uskupení podobně. Otázka zní, proč se lidé s tak shodnými etickými hodnotami rozešli... Jsou ale některé akcenty, které jsou opravdu diametrálně odlišné: například v ekonomické oblasti klade CZ důraz na liberalizaci a nižší daně, strana Naděje oproti tomu operuje s diskutabilním nastartováním ekonomického růstu "nejméně 10 procent". Tam, kde CZ odmítá v zájmu občanů referendum do EU, Naděje ho klade na první místo. Naděje se srdíčkemV logu, které vytvořil grafik Kaleta je havlovské srdíčko. "Na srdíčko nemá nikdo copyright," reagoval Kaleta. K odkazu Václava Havla se ale v programu otevřeně hlásí, a to nejen k jeho posledním projevům. Se čtyřkoalicí to je jasné méně: psycholog Hubálek sice kritizoval poslední dění v tomto uskupením, nevidí ale čtyřkoalici jako nepřítele: vztah ke čtyřkoalici byl podle něj také hlavním důvodem rozkolu s Jiřím Lobkowiczem. I čtyřkoalice se vyvíjí, poznamenal Ivo Kaleta, a v kuloárech se potom dalo zaslechnout, zda se strana Naděje nechystá vyplnit uprázdněné místo ve čtyřkoalici: třeba jenom kvůli názvu. Možná by tam mohla Pajerová lépe uplatnit "ženskou otázku", kterou táhne svými vystoupeními - nejen kvůli tomu -, že je "svobodná matka". O nesamozřejmosti tohoto tématu v Čechách svědčí i lingvistický slalom, který sama předvedla při otázce, zde bude kandidovat na nejbližším sněmu na nejvyšší post ve straně. "Ano, budu kandidovat na předsedu... (pauza a smích)... tedy předsedkyni!" Hlavním motivem je ale pochopitelně pro všechny stále existující opoziční smlouva. "Ten, kdo plive do tváře občanům, plive mně do tváře," řekla Pajerová. "Člověk to nikdy nesmí vzdát," mohlo by být hlavním mottem této skupiny s poněkud donquichotskou vírou. Ta je ale možná tím hlavním předpokladem, aby v této zemi ubylo arogance, a těch, kteří jsou dnes poněkud spektakulárně zavíráni a souzeni."Chceme dát naději těm, kteří začali sami propadat beznaději," řekl lékař Fiala. A poslední nadějeplná citace lékaře: "Někdo má velké cíle, někdo malé, a těm, kteří nemají žádné, chceme dát alespoň naději." Bude to jistě nový občanský test: pro ně i pro voliče. Zázraky se ale, jak známo, nedějí... Alespoň ne často.. Post scriptumPůjde tedy o stranu politických bezdomovců? Strana Naděje vydala prohlášení, v kterém uvádí, že její název vznikl "zcela nezávisle na občanském sdružení téhož jména". Zakladatelé strany si jsou vědomi, že "občanské sdružení 'Naděje' vykonalo pro naši zemi na poli sociálním, zdravotním atd. mnohem více, než leckteří politici, ať už se jedná o službu bezdomovcům, seniorům, postiženým a jiným skupinám obyvatel". Související články Š. Kotrba Mikulášské provolání k národům 7. 12. 2001 Š. Kotrba Poděkovali si, ale neodešli 6. 12. 2001 Š. Kotrba Fotogalerie z Mikulášského setkání Moniky Pajerové a pražských členů hnutí Děkujeme odejděte! |