Policie a protestanská pravice se však na požadavky hnutí dívaly jako na pokus jak podrýt stát. Řadu demonstrací policie rozehnala nebo je napadli protestanští extrémisté. V polovině srpna 1969 dosáhly nepokoje takových rozměrů, že je už policie nedokázala zvládnout a vláda byla nucena požádat V. Británii o vojenskou pomoc, aby v zemi zavedla klid a pořádek. Katolické obyvatelstvo britskou armádu vítalo, poněvadž její příchod považovalo za známku porážky ulsterské policie.

V roce 1970, při oslavách Velikonočního povstání opět propukly pouliční bouře v Belfastu a Derry, kde zasahovala britská armáda. Prvotní sympatie vystřídalo nepřátelství. V roce 1971 přešlo Prozatimní křídlo IRA, odštěpéné od Irské Republikánské Armády do ofenzívy, v Belfastu byl zabit první voják. Počet pumových atentátů se zvyšoval a unionistická vláda musela čelit tlaku protestantú, aby přijala rázná opatření.

Jedním z nich byla internace, tj. uvěznění osob podezřelých z činnosti v IRA bez procesu, na tak dlouho dokud se situace neuklidní. Internace se však minula účinkem. Bylo zatčeno 342 osob, z nichž mnoho muselo být propuštěno, protože se ukázalo, že nemají s IRA nic společného. Navíc byli internováni pouze republikáni, ačkoli na vznik celé krize se stejnou měrou podíleli i protestanté. S některými vězni se zacházelo velmi tvrdě, a tak internace vedly k větším násilnostem a IRA získala spoustu nových členů. Mnoho katolíků vyhlásilo bojkot placení nájemného a na protest proti internacím se pořádaly demonstrace.

V neděli 30. ledna 1972 se měl v Derry uskutečnit jeden z pochodů za osvobození interno- vaných. Policie však pochod zakázala. Přesto se usutečnil a to za účasti 15 tisíc lidí. Demonstraci napadlo komando britských výsadkářů. Bylo zastřeleno 14 osob a 29 zraněno. Vojáci tvrdili, že demonstranté po nich stříleli a házeli bomby plněné hřebíky, ale u mrtvých se žádné zbraně nenašly.

Na protest vůči této KRVAVÉ NEDĚLI zapálily davy budovu britského zastupitelského úřadu v Dublinu.Byl vyhlášen státní smutek v Irské republice. V britském parlamentu Bernadette Devlinová z Ulsteru udeřila ministra Maudhina, když mluvil na toto téma v Dolní sněmovně. Vláda rezignovala, byl rozpuštěn severoirský parlament a nastolena přímá vláda z Londýna. IRA provedla tzv. KRVAVÝ PÁTEK v Belfastu. Série pumových atentátů 9 mrtvých, 130 zraněných. Do katolických čtvrtí Belfastu a Derry se vrátila britská armáda a teprve potom se situace uklidnila.

Pozdější vyšetřovaní této tragédie smetl pod stůl Lord Widgery, když zbavil vojáky viny a za viníky označil demonstranty. Zbytky olova na rukách mrtvých byl hlavní důkaz o použití zbraní ze strany demonstrantú. Pozůstalí obětí si vynutili nový proces až v roce 1998, kdy Tony Blair jmenoval nezávislý tribunál. V tomto procesu, který stále trvá, však nebude žádný z 27 vojáků potrestán a jejich anonymita je zaručena z bezpečnostních důvodů. Verzi, že zbraně a výbušniny měli mít i demonstranté, zpochybňuje soudní znalec John Martin. Výskyt olova na rukou některých zabitých demonstrantů ještě nedokazuje, že byli účastníky přestřelky. Podobný důkaz s olovem odsoudil tzv. Guildfordskou 4 za atentát na vojenskou hospodu v Guilfordu v roce 1974. Odsouzení atentát nespáchali, přesto si odseděli v anglických žalářích 15 let. Žádný z policistů nebyl obviněn.

Posun nynějšího vyšetřování by měl nastat zveřejněním tajných materiálů o pozadí vojenského zásahu. Ve V. Británii se tajné dokumenty zveřejňují po třiceti letech, ale tato lhůta může být prodloužena v případě velmi tajných dokumentů. A tak se ani v roce 2003 nemusíme dozvědět, jak to tenkrát doopravdy bylo. ¨