Australský ministr pro imigraci Philip Ruddock pohrozil, že tyto děti (jsou to chlapci ve věku 12, 14 a 15 let) budou odebrány rodičům. Děti byly odvezeny do nemocnice, kde jim byly stehy odstraněny. Trpěly dehydrací.

Asi 200 osob - včetně 30 lidí mladších 18 let - odmítají v tomto vazebním středisku už týden vodu i potraviny. Protestují tím proti podmínkách v táboře a proti rozhodnutí australské vlády odmítat žadatele o azyl z Afghánistánu po pádu Talibánu. Úřady se nepokusily odstranit násilím stehy ze rtů 70 dospělých protestujících osob.

Tato hladovka je posledním z celé řady protestů v tomto vazebním středisku, které bylo otevřeno před dvěma lety na místě někdejší britské raketové střelnice. Žadatelé o azyl se několikrát pokusili uprchnout a v prosinci bylo během tří dnů nepokojů 21 budov vazebního střediska podpáleno.

Paul Boylan, právník, který afghánské žadatele o azyl zastupuje, konstatoval: "Tito lidé jsou ve vakuu, jejich žádosti nejsou zpracovávány a podmínky v táboře jsou strašné."

Tábor je umístěn asi 550 km severozápadně od města Adelaide, uprostřed pouště. Asi kilometr za vesnicí Woomera silnice náhle končí u zábrany, kde nápisy varují přísnými pokutami každého, kdo by se pokusil vejít. Tábor je obklopen vysokým kovovým plotem, nahoře s ostnatým drátem a světlomety. Horko pouště je v létě nesnesitelné.

Austrálie je jedinou zemí, která umísťuje do vazby povinně všechny ilegální přistěhovalce. V táboře je silný pocit odcizení a zoufalství. S žadateli o azyl je zacházeno jako se zločinci, kteří jsou uvězněni v izolovaném, nepřátelském prostředí. Paradoxem však je, že nakonec obdrží většina osob v tomto táboře statut uprchlíka, neboť úřady musejí uznat, že jde o oběti pronásledování a nespravedlnosti. Tento paradox je hluboce znepokojující,uzavírá list Independent.