Úplně stejným, ačkoliv vlastně opačným způsobem odmítají euroskeptičtí "Little Englanders" dovolit, aby zlikvidovaly směrnice z Bruselu slavné britské gastronomické dědictví :) - brání se intenzivně přílivu šmejdu ze "Zahraničí" - kromě jídla karí, samozřejmě.

Tito lidé nikdy nedopustí, aby je zaplavil příliv "amerikanizované/anglosaské kultury" (užívám tady výrazu "kultura" velmi volně), jejíž součástí jsou filmy a televizní seriály třetího řádu a děsivě špatných potravin (i zde používám výrazu "potraviny" velmi volně - spíš by se mělo v této souvislosti použít slova "produkt"). To všechno předstírá, že to vystupuje pod praporem "volnotržního kapitalismu" - ať už to existuje kdekoliv - pravděpodobně v nějakých zaostalých regionech Ruska.

A kromě toho, ztráta určité míry národní suverenity ve prospěch federalizované instituce (i když je tak hluboce nedokonalá, jako je EU) je v tomto stále více globalizovaném světě do značné míry nutností. Obdobou je sjednocení Německa v sedmdesátých letech devatenáctého století. Na rozdíl od Američanů má mnoho Evropané stále ještě velmi živé vzpomínky na důsledky nacionalistických sporů a válek, které z toho na evropském kontinentě vznikly. A to mluvím o skutečných válkách - ne o předstírání před kamerami CNN či o létání se stíhačkami ve výši 6000 metrů.

Evropská unie má jistě celou řadu špatných vlastností, zejména má velký demokratický deficit, ale alespoň zajistila, že je nepravděpodobné, že znovu vznikne v brzké době válečný konflikt mezi Německem a Francií.A to nemůže být špatné.

Kromě toho, Evropská unie není v evropské historii žádnou anomálií. Evropská unie je pokračováním evropské historie. I když na to člověk musí být aktivní znalost alespoň jednoho tisíce let evropské historie, aby tuhle věc řádně pochopil. Záležitost, kterou lze, jakkoliv mlhavě, vystopovat až k starému dobrému Karlu Velikému, papeži, a k tomu, co rozhodli na Boží hod vánoční v roce 800 AD.

Je ovšem možné, že vás podvedli a zmanipulovali, a tak teď věříte, že váš "národní stát" je něčím "přirozeným", "dobrým" či "posvátným". Je to omyl, vzniklý během devatenáctého století a pokračující ještě začátkem dvacátého století. Je založen na institucionalizované nacionalistické indoktrinaci.

Čímpak to asi je, že nikomu nevadí, že velkým částem světa dominuje dolar a televizní záběry, které vytvářejí disneyovské a hollywoodské korporace - vždyť je pokud vím známo, že několik zemí v Latinské Americe se vzdalo vlastní měny a přijalo namísto ní americký dolar - některým diskutérům zde se zdá naprosto nepřijatelné, aby Evropané nabídli vlastní měnovou alternativu. Proč to má být nepřijatelné, je mi záhadou.

Jak Evropan - a já se považuju za Evropana, navzdory tomu, že mám v pase napsáno, že jsem poddaným oné hodné německé paní, královny Alžběty II. - osobně nemám absolutně žádný problém s Evropskou unií ani s měnou euro, i když bych si osobně přál radikálnější reformy struktur Evropské unie, aby byly daleko více založené na povinnosti politiků demokraticky se voličům zodpovídat.

Změny, které vypadají naprosto nezbytné, jak se dožadují naši východní bratranci vstupu do evropského klubu a přístupu k jeho bohatství - tak, jak tento přístup už získali Italové, Španělé, Irové a Řekové - už byly stejně provedeny. Nemluvě o tom, že velké části bývalé Jugoslávie nejsou v současnosti tak strašlivě chudé jako Moldova jen proto, že tam Evropská unie volně rozdává peníze.

Samozřejmě, pro některé lidi je "přerozdělování bohatství" stále ještě hrůzným zločinem, který se rovná zneužívání dětí či kanibalismu. A to navzdory tomu, že EU přerozděluje bohatství relativně dobře a efektivně, přestože se hodně toho přerozdělování děje prostřednictvím korupce a krádeží italských pěstitelů oliv, a tak.

Ne nejsem nekritickým obdivovatelem Evropské unie. Ale vzhledem ke stavu dnešního světa, v mnoha ohledech je Evropská unie opravdu jen neškodnou, přebujelou byrokracií, která se potácí světem a z níž vypadávají na všechny strany peníze - kvůli tomu není třeba se příliš rozčilovat, pokud náhodou neprosazujete určitou vlastní politickou agendu. A takovou agendu já nemám.

Vzhledem k tomu že jsem byl v samotném "srdci Evropy" (jak tomu říkají Češi) v den, kdy bylo 1. ledna 2002 zavedenou euro, bylo zajímavé sledovat, jaký postoj zaujali někteří lidé v kandidátských zemích k této nové měně. Pokud jsem to mohl posoudit z reakcí lidí, s nimiž jsem mluvil, přijali euro se směsicí iritovanosti a rezignace. I když české sdělovací prostředky hodně nafukoval to, že k novoročním oslavám eura bylo použito Smetanovy Mé vlasti.

Většina lidí se v normálním životě musí starat o to, aby se uživili, aby si udrželi práci a pak s obavami sledují neustálé fraškovité chování vojáků a politiků v České republice (zejména široce neoblíbeného a často zesměšňovaného prezidenta Václava Havla). Abstraktní debaty o "svobodě" a jaké drobné máte v kapse je nezajímají. Všechno je to víceméně irelevantní, když si jste schopni udržet svůj byt a své zaměstnání jen s potížemi, když žijete ze státního důchodu a musíte z něho vyjít.

(V České republice není situace v tomto ohledu příliš špatná, ale situace na Slovensku se zhoršuje, podle jednoho našeho známého novináře, který žije na východním Slovensku, nedaleko hranice s Podkarpatskou Rusí a u něhož jsme s mou manželkou byli o Vánocích na velmi opilé a cholesterolem skrznaskrz prosáklé večeři.)

"Opravdovou" měnou v České republice byly už léta (nyní zrušená) německá marka a dolar, nikoliv česká koruna. Euro je nahradí stejně tak lehce, a nemyslím si, že v důsledku toho dojde k pádu civilizace.

To ovšem neznamená, že lidé v České republice vstup do EU široce podporují. Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění jsou názory rozděleny půl na půl - 50 procent pro a 50 procent proti. Skoro všichni lidé v České republice - snad jen kromě opravdu hloupých a lidí a lidí propadlých falešným představám - dobře vědí, jaké obrovské finanční a politické výhody jim členství v Evropské unii přinese - ví to i hlučný český euroskeptický politik Václav Klaus.

Ti, kdo jsou proti členství v EU, jsou, jak se zdá, hlavně - a zcela právem, rozhněváni, že se s Čechy, Poláky a Maďary zachází jako s druhořadými evropskými občany. Chtějí do EU vstoupit pouze v případě, že jim budou nabídnuty stejné podmínky jako nynějším členským zemím.

Podle nynějších podmínek by potenciální nové členské země EU byly omezovány celou řadu restrikcí, uvalených na pohyb pracovních sil a dokonce i proti nákladní dopravě. Tato omezení především, i když nikoliv výlučně, zavádí Německo a Rakousko, kteréžto země žadatelské země diskriminují.

Česko-rakouské styky jsou mimochodem v nynější době na rekordně nízkém bodu mrazu, v důsledku událostí kolem onoho známého demokrata Joerga Haidera (nezapomínejme, že Rakušané byli prvními "obětmi" Hitlera) a rakouských protestů proti české jaderné elektrárně v Temelíně. Zažili jsme to sami z první ruky, během ostrého slovního konfliktu s šesti po zuby ozbrojenými imigračními úředníky, když jsme přejížděli hranici z Vídně (má manželka je Češka). Situaci vyřešilo to, že šéf těch imigračních úředníků neuměl ani slovo anglicky a my jsme zase neuměli německy.

Když srovnáte, jak Západ zahrnul po roce 1948 NSR penězi, aby odolalo komunismu, a dotoval životní úroveň skalních nacistů, což mimochodem velmi pomohlo americkému průmyslu i americkému trhu, s tím, jak Západ zachází s východní Evropou od roku 1989, vstup do Evropské unie a ztráta určité míry národní suverenity není zas tak strašnou národní obětí.

Článek původně vyšel v angličtině na stránkách www.blueear.com