Tuto krizi Evropa nezvládne - její instituce jsou rozbité

4. 9. 2015

Centrální předpovědí OECD je, že má-li se Evropa vyhnout stagnaci, bude do roku 2060 muset prostřednictvím migrace přijmout 50 milionů nových lidí (obdobný počet lidí je zapotřebí v USA). OECD varuje, že jestliže se to nestane, hrozí vážný pokles hospodářského růstu. Znamená to: nemá-li dojít k hospodářské stagnaci, Evropa potřebuje imigranty.

Pokud to Evropská unie není schopna udělat, její jednotlivé stagnující členské státy půjdou svou vlastní cestou. A tak během letošního léta se proměňuje uprchlická krize v krizi Evropské unie. Chronickým problémem je selhání státnickosti, předvídavosti a vize pro budoucnost.

Když odsuneme stranou všechnu tu hrůzu a všechno pokrytectví, exodus přes Balkán není jen uprchlickou krizí. Je to první masový transregionální útěk lidí v moderní éře, píše Paul Mason.

Blízký východ explodoval na našich televizních obrazovkách po dlouhá desetiletí, ale teď máme náhle pocit, že je ta válečná zóna hned vedle nás. Výsledná krize je možná pro Evropu příliš veliká na to, aby ji zvládla. Ano, antirasisté byli povzbuzeni, když tisíce německých fotbalových fanoušků zvedlo transparenty vítající uprchlíky. A rozhodnutí Angely Merkelové přijmout Syřany odstranilo veškerou samolibost. Jenže ve svých dalších etapách tato krize vážně zatíží instituce Evropské unie a i pojmy týkající se migrace.

Předpisy Dublin III, které požadují, aby všichni žadatelé o azyl byli vraceni do první země EU, kam přijeli, jsou vlastně suspendovány. Schengenská dohoda se rozpadá: země obklopující Maďarsko a Itálii se pokoušejí bránit vstupu uprchlíků. Frontex, pohraničnická instituce EU, vypadá bezmocná.

A i když sdělovací prostředky uvažují nad tím, jaké výrazy mají používat - uprchlík nebo imigrant - tento rozdíl v praxi ztrácí význam. Někteří imigranti, kteří byli nuceni v Řecku strávit měsíce či léta, kteří nepocházejí ze Sýrie a jimž už byl azyl odmítnut, se připojili k pochodu přes Balkán. Chtějí raději o azyl zažádat v Německu než důvěřovat řeckému systému, zejména pokud se tento měsíc v Aténách vrátí k moci pravice. Pokud zajdete na náměstí Vítězství v Aténách, kde imigranti vyhledávají pašeráky, setkáte se tam s lidmi z dalších konfliktů, lidi, vůči nimž jsme nepřátelští: uvidíte tam Kurdy, Afghánce, utlačované menšiny ze střední Asie či z Íránu, lidi z Darfuru a z Eritreje. Jsou to z definice uprchlíci - ale azylový systém EU je už většinou odmítl.

Když jsem interviewoval imigranty v Maroku r. 2013, kteří se připravovali přeplout Středozemní moře do Španělska, byli ve skupinách bez ohledu na status: politický disident z Gambie, zedníci ze suchem postiženého Nigeru, ženy prchající před chudobou v západní Africe, které nyní čelily rasismu a sexuálnímu násili v samotném Maroku.

Chaos, jemuž jsme dovolili, aby se vytvořil u hranic Evropy, se nedá lehce rozdělit na "ekonomiku" a na "válku". Arogantní představa, že bude možné příchozí rozdělit na ty, kteří si azyl zaslouží a ty, kteří si ho nezaslouží, se rozloží, jakmile se jejich žádosti začnou zpracovávat.

Bezprostřední výzvou pro Evropu je zvládnutí této krize: fiasko v Budapešti je jen problém absence evropského politického státnictvi v miniatuře. Neexistuje systém, nic se nedá předpovědět a nikoho to nezajímá a nikdo nic neřeší. Stejně jako tomu je při problému Řecka, instituce jednají nesmírně pomalu, jsou nuceny dělat teatrální gesta a nikdy není dosaženo žádného řešení. Ale činitelé Evropské unie vytvářejí daleko větší rizika.

Evropská unie, do níž během půl roku přijede půl milionu lidí a žádá o azyl, nebude schopna ospravedlnit tytéž předpisy a instituce jako Evropa, která se domnívala, že má své hranice pod kontrolou. Vzhledem k tomu, že Dublin III je mrtvý, bude muset vzniknout nový azylový systém založený na realitě. Lidé se budou pokoušet žádat o azyl, ať jsou obětí války, sucha, nebo chudoby. Buď budou přijati v zemích, kde se chtějí usadit, anebo se budou muset konat masové deportace do Řecka a do Maďarska - dvě země s největšími fašistickými hnutími v celé Evropské unii.

A jestliže dostanou statisíce žadatelů o azyl povolení zůstat na kontinentu, kde už je stagnace a masová nezaměstnanost, co se stane s volným pohybem? Britská ministryně vnitra Mayová už požaduje o jeho omezení v nové situaci.

Politikové z EU mohou dál klopýtat s rozbitými institucemi, porušovanými zákony, neefektivní pohraniční policií. Anebo si to mohou celé nově a řádně promyslet. Centrální předpovědí OECD je, že má-li se Evropa vyhnout stagnaci, bude do roku 2060 muset prostřednictvím migrace přijmout 50 milionů nových lidí (obdobný počet lidí je zapotřebí v USA). OECD varuje, že jestliže se to nestane, hrozí vážný pokles hospodářského růstu. Znamená to: nemá-li dojít k hospodářské stagnaci, Evropa potřebuje imigranty.

Takže výzva pro Evropu je jasná: Máme-li absorbovat uprchlíky, budeme potřebovat nové předpisy pro zpracování jejich žádostí a nové uspořádání interního cestování po Evropě. A nový sociální konsensus ohledně toho, kdo smí přijít, kdo nemůže a kde budou žít a pracovat. A také masivní ekonomický stimulus.

Pokud to Evropská unie není schopna udělat, její jednotlivé členské státy půjdou svou vlastní cestou. A tak během letošního léta se proměňuje uprchlická krize v krizi Evropské unie. Chronickým problémem je selhání státnickosti, předvídavosti a vize pro budoucnost.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Evropská unie | Imigrace do Evropy | Ekonomika
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.9. 2015