Bodláky Václava Duška
3. 9. 2015 / Václav Dušek
Bůh nemohl nakrmit všechny, proto vymyslel babičky. Vzkaz umístěn ve tvaru srdce, vyroben k zavěšení na viditelném místě v kuchyni. Nic nového pod sluncem, časem prověřeno, matka uživí deset dětí, ratolesti matičku ne; kdo ještě nebyl v Ratibořicích, má nejvyšší čas. Babiček nám ubývá, moudrých vyložený nedostatek - dnešní babka veze kočárek, pokuřuje, sluchátka na uších, muzika jí ve tváři vykouzlí úsměv blba ukovaného v rozkoši.
Staří bývají obíráni všelikou pakáží - seberou jim doma úspory, přizabijí, přepadnou na ulici, zraní. Tresty směšné. Říkal mi známý, že klidně bude dělat vykonavatele tělesných trestů hyen v lidské podobě - zbičovat jim gedele, že se měsíc neposadí. Zavřít, ale nenechat planět, ráno vztyk ve čtyři, odvoz v medvědech na práce kolem tratí, do lesů, makat, mlčet. Kdo nepracuje nejí, kdo nejí, nezlobí, kdo nezlobí už není mezi námi. Svoloč v našich krajinách si je jista, že demokratické výklady práva jim jdou na ruku - ptali se malého synka, prvnáčka, co by chtěl být, odpověděl: Mafián!
Mezinárodní den seniorů se kvapem blíží, první říjnový den očekávají, nejen babičky, pozornost bližních. Napadlo mě, že hospice, domy charity a důchodců zasluhují více veřejné pozornosti a podpory. Stáří musí být důstojné! Přesto se přestárlá populace krčí v předražených bytech, čeká na blízké a jejich duchovní podporu; oči plné vtíravých bolestných otázek. Plachtili životem, dostávali režimní rány, přesto vytrvali. Být mladý není zásluhou, jak říkal klasik humoru: Každý mladý vůl, bude jednou starým volem. Nebýt starší generace, holenci, nebyli byste ani vy, nevychovaní spratci, s jedovatýma hubama slovních úletů, znamenajícími leda jepičí prdy. Červí čeládka, nimrové, brouci Hrdopýšci exkrementní se tetelí v hnojišti zapomenutí.
Vidět starého psa, koně, pohled ke smutku... pohled na zmatenou opuštěnou starou bytost ostuda rodiny i společnosti. A mohou mladí pitomci vypouštět moudra o přestárlé společnosti - nebude trvat dlouho a v Česku bude zanedbatelné procento Čechů, i když, kdo může se stoprocentní jistotou tvrdit, že je Čechem? A kdo strůjcem toho všeho - nikdo jiný, než závist, pohodlnost, stupidita a ubohost.
Dokážeme vydolovat ještě deset deka citu? I když necháme plkat brandeburáky o běžencích způsobem nelidským, odporným a ubohým?!
Vytisknout12.9. 2015 / Václav Dušek
V šenku U veselého Bamba lkal pivní nádeník nad televizním kabaretem Kotlík smíchu. Kotelnice sezvala geniální občany krajiny posedlé tmou, dala jim slovo a řídila diskusi šikovně, aby se přítomní napadali a ukazovali národu myšlenkovou úrodu p...
10.9. 2015 / Václav Dušek
Běženci v nemilosti - máme rady i porady; zapomněli jsme, jak utíkali naši do svobodného světa v památném roce bratrské výpomoci. Tábor v Rakousku, kde nejednomu ouzko. Co bude? Kam se podějeme, kde skončíme. Srovnání prý nesmyslné - nu, stávali dva ...
10.9. 2015 / Václav Dušek
Tak nám semka, paní Müllerová, lifrujou utečence. Řeknu jim, už neplatí, že každý Maďar může za to, že je Maďar. Jakpak to, vážený? Nu, teď už každá Maďarka může za to, že je Maďarka. Milá osoba, kameramanka, vědí, ona pomáhala policii a vyhodili ji ...
28.8. 2015 / Václav Dušek
Když napsala Kathleen Winsor Věčnou Ambru, která prošla miliony rukou vděčných romantických čtenářek a přinesla radost, naději, touhu, lásku, nemohla autorka ani na vteřinu tušit, že po letech vstoupí do literární řeky spisovatelky píšící literární p...
27.8. 2015 / Václav Dušek
Pamatujete čtyři úhlavní nepřátele socialismu? Ano, máte pravdu. Jaro, léto, podzim, zima. Záplavy, vedřince, plískanice a ledovky. Sužovaná veřejnost troubila informaci: za všechno mohou komunisti. Jenže, komunistů nebylo, byli pouze čekatelé. Určit...
20.8. 2015 / Václav Dušek
Sexuální století rozpaluje společnosti a společenská seskupení doběla. Dočítáme se, jak svatouškové z církve svaté mají choutky podobné ovečkám, které jako pastýři vedou k pramenu poznání, lásky a pravdy. Odpůrci katolické církve volají, ...