Jak si poradit s rozkolem mezi východem a západem EU ohledně uprchlické krize

4. 9. 2015

Byla zablokována doprava a docházelo k potyčkám s policií. Byla to velmi deprimující scéna, zejména pro ty z nás, kteří byli před pětadvaceti lety svědky demokratické transformace východní Evropy s hesly jako "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí". Je to stejně absurdní, když si uvědomíte, že Slovensko přijalo jen 200 uprchlíků ze Sýrie a trvalo na tom, že to musejí všechno být jen křesťani.

Samozřejmě, rasismus a xenofobie není omezena jen na východní Evropu. Francie má největší ultrapravicovou stranu v Evropě. Avšak od Polska až po Bulharsko se utvořil blok bojující proti jakékoliv velkomyslnosti či otevřenosti v otázce přistěhovalectví. Maďarsko nabízí nejhorší představení, jeho premiér Viktor Orbán zuří o tom, že jsou přistěhovalci hrozbou "evropské civilizaci", činí rovnítko mezi nimi a teroristy a staví proti nim plot. Jak se evropští vedoucí politikové snaží řešit uprchlickou krizi, rozkol v Evropě mezi východem a západem je faktorem, kterým je nutno se zabývat.

Deset let poté, co mnoho východoevropských zemí vstoupilo do EU, rozděluje nadále Evropu politická a kulturní propast - a její velikost byla zřejmě podceňována. Pamatujete na "starou Evropu" a "novou Evropu" v roce 2003, kdy byla Evropa tvrdě rozdělena ohledně Iráku: východní státy se postavily na stranu USA, zatímco Francie a Německo se postavily proti plánům George W. Bushe. I ohledně Ukrajiny se postoje Západu a Východu liší - jedna strana se bojí ruského militaristického nacionalismu daleko víc než strana druhá. A co se týče krize eura, i když se hodně hovořilo o rozkolu sever-jih, Východoevropané silně prosazovali uvalení přísných podmínek na Řecko. Státy jako pobaltské země, které provedly v rekordním čase obrovské reformy, aby mohly vstoupit do EU, často zaujaly tvrdší postavení ohledně Syrizy než Německo.

Má to mnoho společného s tím, jak reaguje středovýchodní Evropa na EU od samého začátku. Sjednocení Evropy považovaly za nápravu historické nespravedlnosti, kdy byly celé národy opuštěny Západem za železnou oponou. Zakořeněný strach z Ruska je přiměl, aby začaly považovat EU, spolu s NATO, za bezpečnostní ráj. Protože sovětský systém natolik tyto státy drtil, prosazení jejich kulturní a dokonce i jazykové totožnosti bylo považováno za životně důležitý znak přežití. A demokratické tradice moc nepřežily, pokud vůbec v těchto zemích v meziválečném období existovaly.

Tyto země měly samozřejmě plné právo vstoupit do západního klubu a velmi se o to snažily, ale také si zachovaly specifické historické vzpomínky a nenáviděly cokoliv, co by mohlo znamenat rozmělnění jejich kulturní totožnosti. (Vzpomínám, jak v devadesátých letech říkal jeden prominentní polský politik, jak sní o "Evropě katedrál"...)

Nic z tohoto neomlouvá xenofobii. Ani by se neměli všichni Východoevropané považovat za stoupence Viktora Orbána. Stejně jako v Evropě západní, i na Východě vznikají lidové iniciativy na podporu uprchlíků. Maďarsko má nacionalistickou, nesnášenlivou vládu, ale to není nutně případem jinde ve střední Evropě. Vybudovat evropskou koalici pro řešení uprchlické otázky je možné. Konec konců, určitá jednota vznikla i ohledně Řecka i Ukrajiny.

Jedna věc, která zjevně chybí, je morální příklad. Václav Havel už nežije. Měl sílu říci, že vyhnání etnických Němců z Československa po druhé světové válce bylo celonárodní hanbou. Současnou situaci je nutno vidět přesně ve světle dědictví této války. Jak to popsal historik Tony Judt, masové vraždění a obří deportace obyvatelstva vytvořilo ve východní Evropě víceméně homogenní obyvatelstvo. Později tam nedošlo k přistěhovalectví (většinou z bývalých koloniálních držav), které většina západoevropských zemí zažila už v šedesátých a v sedmdesátých letech.

Takže je nějaké řešení? Většina Syřanů prchajících ze své země nechce nutně skončit ve středovýchodní Evropě. Avšak ty země se musejí aktivně účastnit plánů na přijímání uprchlíků, pokud má vzniknout společná azylová politika EU. Role Německa při odstraňování propasti mezi Východem a Západem bude klíčová. Nejde jen o to, že tyto ekonomiky mají silnou vazbu na německý průmysl. Ani nejde o to, že střední Evropa má obrovský prospěch ze strukturálních fondů EU, takže je možná teď na čase, aby to do určité míry splatily. Jde především o tom, že politickou váhu Merkelové a její silný morální postoj nelze ignorovat. Merkelová argumentuje, že být členem evropského klubu neznamená jen hospodářskou reformu, je to nutně také o transformaci společnosti, o dodržování norem lidskosti a o společné akci.

Evropa je pod vážným geopolitickým tlakem: na východě zuří válka na Ukrajině a na jihu je pod tlakem dopadu konfliktu v Sýrii a vážných problémů v Africe. Tyto otázky jsou všechny provázány: akce Evropy budou jedině důvěryhodné a udržitelné, pokud bude vybudována solidarita zároveň na obou těchto frontách. Je nutno přesvědčit veřejné mínění na Východě, aby začalo projevovat větší citlivost vůči uprchlíkům z jihu. To je životně důležitou součástí rovnice - stejně jako to, že lidé ze Západu musejí věnovat více pozornosti tomu, jak ukrajinská krize obnovila strach na Východě.

Je nesmírně důležité, že jde také především o informace. To, co se lidem říká, a jak jsou události komunikovány, určuje to, co vnímají, a často i politickou strategii vlád. Mediální scéna ve středovýchodní Evropě se vyvinula velmi znepokojujícím způsobem. Mnoho vážných, demokraticky orientovaných médií předstihly často obskurní populistické nebo eurofobní servery. Vezměte si demonstraci v Bratislavě: uspořádala ji místní internetová rozhlasová stanice, která šíří názory ultranacionalistických slovenských organizací, které silně nenávidí EU a Západ jako celek. Jeden z jejích pravidelných posluchačů se mi svěřil, jak přestal důvěřovat západním médiím a teď sleduje jen Russia Today. "Aspoň," řekl mi zmateně, "dokážu číst mezi řádky jejich lží". Postavit se čelem k riziku rozpadu Evropy ohledně uprchlické otázky, stejně jako ohledně ostatních problémů, je stejnou měrou bojem o názory lidí, jako je to vyjednávání mezi vládami.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout