Klinické reakce

19. 12. 2014 / Radek Mikula

Do otázky, jak byl takový útok adekvátní předchozímu postupu policie proti squatu Klinika, se autor nepouští. Snad mu připadala nemístná. Zkusme si jí tedy položit sami.

Prohlášení ASA viní policii z manipulace jednání o užívání budovy aktivisty, kdy měla vyvíjet tlak na vlastníka budovy, aby ho neumožnil. To se nepotvrdilo, ale ani to nebylo spolehlivě vyvráceno. Jestliže k podobnému ovlivňování došlo, pak policisté jistě překročili zákonný rozsah své působnosti. Obávám se, že v minulosti takové jednání bylo běžné, ať už vůči vlastníkům obsazených domů, nebo třeba majitelům pozemků v blízkosti konání Czechteku 2005.

Dalším důvodem pro žhářský útok bylo napadení účastníků sobotní demonstrace na podporu Kliniky. Jeho podrobnosti přináší A2larm: KLIniKA: Policie provedla „preventivní“ útok

K postupu policie je třeba uvést, že jednala na základě žádosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a v zásadě jí nemohla odmítnout. Pokud si odmyslíme nedokázanou snahu zmařit dohodu o užívání objektu, nelze vyklizení považovat za legitimní důvod k odvetě.

Složitější je to s dalším důvodem, kterým je sobotní zásah. Pokud je pravdivý jeho popis, jak ho přináší výše odkazovaný článek A2larmu, pak jde o projev policejní zvůle kombinovaný s brutalitou, jejíž cílem podle všeho mělo být vyprovokování rozsáhlejšího fyzického střetu s protestujícími občany.

Z hlediska principů právního státu ovšem ani toto není důvodem vzít spravedlnost do vlastních rukou. Následovat by mělo trestní oznámení Generální inspekci bezpečnostních sborů, jež by ho měla třeba právě v předmětné budově, která má být zrovna jí přiřčena, nestranně vyšetřit a případně obvinit pachatele ze zneužití pravomoci úřední osoby.

K něčemu takovému ale vůči příslušníkovi české policie v souvislosti s občanskými protesty došlo jen jednou, a to když jistý Tomáš Čermák napadl jistou Kateřinu Jacques. A stalo se tak jedině na základě mohutné mediální kampaně na její podporu. Jakmile ochabla, útočník byl zproštěn obžaloby a před soud byl postaven aktivista, který onehdá policistu ztrestal kopem do zadnice, byť šlo spíš o nutnou obranu než o trestání nešťastného Čermáka.

Každopádně jestliže trestní soudy zcela důsledně fungují jako kanceláře pro poskytování právní podpory policistům - obvyklejší je dokonce trestání obětí policejního násilí, policisté kromě uvedeného případu v podobných kauzách nekončí před soudem nikdy - pak se můžeme ptát, jak vysvětlit mladým anarchistům, že řešení policejní brutality patří do rukou orgánů činných v trestním řízení. Domnívám se, že pokud by Klinika neměla poměrně dobrý mediální obraz a částečnou podporu zastupitelstva Prahy 3, byl by zbitý Arnošt Novák již dnes stíhán "na základě výpovědí zakročujících policistů, které se pokusil udeřit než byl zpacifikován", jak by nás jistě informovala policejní mluvčí.

Zrovna toto pondělí proběhla v anarchistickém infocentru Salé diskuze o přímých akcích. Mluvilo se o nedávno zapálených policejních autech (jinde a jiných) nebo o podobně poškozených bankomatech. Většina účastníků měla potíže s vyjádřením jasného pohledu na takové útoky. Sám jsem vystoupil s názorem, že akce, které nemají přesnější cíl než abstraktní boj za svobodu resp. proti systému, a které nejsou doprovázeny dobře zformulovaným prohlášením, postrádají efektivitu a jsou spíš jen marněním energie. Proti tomu zazněl názor, že "propaganda činem" již dnes nemá význam a podobné akty by měly sloužit jako určitá autoterapie směřovaná dovnitř hnutí odporu a ne k veřejnosti.

Pokus o podpálení policejního vozidla by pak měl blíž k tezím, které jsem prezentoval já. K činu se přihlásila konkrétně označená skupina a svou motivaci vysvětlila. Realizace, pravda, nebyla na jedničku, ale aspoň z ní Tomáš Fiala nedostal infarkt. V případě, že policie skutečně závažným způsobem překročila svou pravomoc a neexistuje reálná naděje na spravedlivé řešení právní cestou, nezbývá občanům než se smířit s rolí otloukánků ze strany beztrestných biřiců, nebo začít také jednat mimo rámec zákona.

Osobně je pro mne na celé, nikterak dramatické, záležitosti nejvíce znepokojivé prohlášení mluvčí kolektivu Kliniky, která se od útoku nejen distancovala, což je v pořádku, ale cítila navíc potřebu jeho aktéry napadat. Křečovitá snaha o ochranu dobré a ještě lepší pověsti ušlechtilých aktivistů jí dovedla až k blábolům o "brutalitě a násilí", které nepřičítala policejním ranám a kopancům, ale několika plamínků ožehnuvším policejní karosérii.

Pro porovnání lze uvést prohlášení mluvčího Iniciativy proti ekonomické globalizaci Viktora Pioreckého, kterého jsem poznal jako zaníceného kritika anarchistických militantů. Po těch nejtvrdších srážkách (přes osmdesát zraněných policistů), které Česká republika zažila, však v září 2000 vystoupil se zcela uměřeným komentářem, ve kterém respektoval neochotu většiny aktivistů útočit na bojovnější část scény,

Násilných činů na úterních pražských demonstracích se podle představitelů Iniciativy proti ekonomické globalizaci (INPEG) dopouštěli mezi protestujícími pouze jednotlivci, kteří dohromady představovali pouhé jedno procento všech demonstrujících. Na tiskové konferenci to prohlásil mluvčí INPEG Viktor Piorecký. Podle něj tedy v pražských ulicích převažovalo násilí ze strany policie, která podle něj útočila na skupiny pokojných demonstrantů zcela bezdůvodně. ZDE

Škoda, že Klinika nemá podobně korektní představitele.

Vytisknout