Špinavý samet

16. 11. 2014

Pocházím z malého moravského města a v listopadu 1989 jsem studoval v Pardubicích. Pardubice nejsou Praha, a tak se k nám informace o událostech na Národní třídě dostaly s mírným zpožděním, ale dostaly se. Klíči jsem sice necinkal s takovým nadšením jako řada spolužáků (snad mi už tenkrát docházelo že ne každá změna musí být nutně k lepšímu a důsledky toho co se děje můžou být všelijaké), událostí jsem se ale účastnil a podle svých schopností jsme s několika kamarády pomáhali jak to šlo -- rozmnožovali jsme různé materiály (měl jsem k dispozici počítačovou učebnu s tiskárnami -- tou dobou to byla docela vzácnost), píše čtenář R. Terber.

Někdy okolo 25 listopadu jsem přijel do rodného města. S sebou jsem přivezl spoustu informací, letáků a jiných materiálů v domnění, že tady jich bude nedostatek. V té době zde už existovalo Občanské fórum, tak jsem se účastnil jeho -- jak tomu říct: schůze, porady, meetingu ... Nepamatuji se už jestli jsem byl někým pozván nebo jsem se tam sám prostě vnutil, druhá varianta je ale pravděpodobnější. Velice dobře si ale pamatuji, jaký pocit jsem z té "akce" měl.

Občané fóristé mě přijali vlídně -- skoro bych řekl blahosklonně. Vyslechli, prohlédli, co jsem přivezl, moudře pokývali hlavami, materiály hodili (pardon, uložili) kamsi do kouta a pak již řešili "své" záležitosti. Až tak moc (skoro bych řekl že vůbec) se nestarali o obecné blaho, spíš si už v té době rozdělovali koryta a řešili byznys (kdo komu co a za kolik -- vždyť taková akce kdy lidi na korunu moc nekoukají se hned tak nenaskytne). Vypadalo to že mě úplně zapomněli. Snad proto mluvili a jednali jako bych tam vůbec nebyl.

Netřeba dodávat, že snad všichni tehdejší fóristé jsou nyní váženými podnikateli, zastupiteli či jinými vlivnými osobami. Tato návštěva byla popravě poslední věc, kterou jsem pro cinkání klíčů udělal. Že jsem z toho byl (tehdy značně naivní a idealistický student) zhnusený, to není těžké domyslet. Vše, co následovalo, se odehrávalo v duchu událostí z "výboru" Občanského fóra tohoto malého města. Jak to trefně vyjádřil tatínek jedné známé: "Napité vši se pustily, hladové se přisály". Nikoho snad nepřekvapí, že od té doby jaksi nemám rád samet.

17. listopad
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.11. 2014