Jaroslav Čejka píše Jiřímu Peňásovi

14. 11. 2014

Vážený pane Peňási,

souhlasím s obecně rozšířeným názorem, že 40 let totalitního myšlení zanechalo stopy na nás všech. Tedy i na vás. Konec konců i vás formovalo téměř dvacet let totalitní školství, které k hrdinství a schopnosti rozlišovat mezi pravdou a lží moc nevychovávalo. Takže mě nijak zvlášť nepřekvapuje, že ani 25 let po tzv. sametové revoluci nejste schopen skutečné analýzy, zásadnějšího rozlišení mezi normalizátory a naší generací, které se říkávalo "pětatřicátníci" (ba ani mezi jejími jednotlivými příslušníky), a držíte se osvědčeného kádrováckého principu kolektivní viny.

Naznačovat, že liberalizace kulturní politiky koncem 80. let, za kterou jsme mnozí stáli, byla jen jakýmsi režimním alibismem, je něco podobného, jako kdybyste tvrdil, že snaha sira Wintona o záchranu několika stovek českých židovských dětí před transportem do německých koncentráků nebyla ničím jiným než snahou vylepšit imidž Britů, kteří nás zradili v Mnichově...

Já chápu, že máte problémy s tím, s kým plujete na jedné lodi (mívali jsme je také), ale hledat náhradní objekt, na kterém si můžete bez obav vybíjet svou frustraci, a nakopat do holeně alespoň autory, kteří udělali pro zcelení uměle rozdělené a rozeštvané české literatury mnohem víc než vy (jak jste to udělal ve svém článku v příloze LN 12. 11. 2014) mi přijde svým způsobem ubohé.

Jaroslav Čejka, básník a spisovatel v. v.

Česká literatura
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.11. 2014