Zastavit dějiny alespoň v jednom jediném ohledu!

13. 11. 2014 / Ivo Šebestík

Právě tato potřeba stojí na počátku ideologického vymezování mezi NÁMI a JIMI. Žádná strana nemůže označit protivníka prostě za soka, který nechce na něco přistoupit, nehodlá se něčeho vzdát, který prostě nevyklidí pole dobrovolně v NÁŠ prospěch. Kdyby jedna ze stran chystajících se ke konfrontaci, vykreslila nepřítele jako prostého soka v mocenském konfliktu, těžko by vyprovokovala vlastní lid k zaujetí nepřátelského stanoviska vůči druhé straně. Nehledě na to, že "pouhé" nepřátelství nemůže stačit k tomu, aby se lidé v případném ozbrojeném konfliktu chovali jako divá zvěř. Jakmile je válka zahájena, dávají se do pohybu za normálních okolností neexistující, latentní nebo potlačené motivy: agresivita, sadismus, vlastní strach, důvody mstít se za utrpěné násilí a další a další.

V případě bez indoktrinace a všestranné cílené manipulace přicházejících z vlastního tábora, by se voják jedné strany mohl dívat na vojáka strany druhé podobně jako hlavní hrdina slavného románu Na západní frontě klid, který ve zraněném a umírajícím Francouzi (zranil ho vlastní rukou ve strachu o svůj život) uviděl po čase stráveném s ním v zákopu člověka, typografa, manžela, otce rodiny a podobně. Zkrátka, objevil v něm někoho takového, jakým je i on sám.

Něco takového vláda ke konfliktu se chystající země nesmí připustit. Její občané nesmí vidět v občanech druhé strany lidi, ale zloduchy, barbary, primitivy, náboženské blouznivce, tmáře a pomatence, kulturní ignoranty, hlupáky sloužící špatným vládcům a režimům, prostě cokoliv jenom ne rovnocenné bytosti hodné respektu.

Takovéto ideologické zpracovávání mas se děje dlouho před výbuchem konfliktu a obě strany jsou nesmírně vynalézavé v oboru hledání důkazů o zrádnosti, lstivosti a brutalitě protivníka. Vycházejí knihy, ve kterých sami občané ze země nepřítele líčí strašný život, jaký musejí snášet a přinášejí důkazy o tom, že jejich strana se skutečně chystá napadnout NÁS, kteří jsme tak mírumilovní. Díky tomu se MY může pasovat do role ochránců těch, kteří na druhém břehu volají přes řeku o pomoc. Druhá strana ovšem koná úplně analogicky. I ona má "své" trpící na naší straně, kteří zase volají přes řeku na pomoc našeho nepřítele. Toto je neobyčejně obehraná prastará písnička, a pořád se hraje a zpívá.

Bylo by velkým a mimořádně čestným úkolem současných moderních myslících bytostí, zdaleka nejen intelektuálů, vědců, spisovatelů, novinářů, ale prostě každého člověka, který je kulturní bytostí, zabránit vládám zemí, které míří k nějakému konfliktu, aby na svých vlastních národech vyzkoušely tisíckrát obehraný trik s probouzením nenávisti vůči těm DRUHÝM.

Možná by už bylo načase zastavit dějiny alespoň v tomto jediném ohledu. Možná by se už kulturní část lidstva měla spojit v tomto gigantickém úkolu, jehož splněním by se smělo lidstvo jako celek postavit konečně na první stupínek dlouhého schodiště vedoucího k civilizaci.

Vytisknout