Na obranu rusky mluvících klokanů

14. 11. 2014 / Karel Dolejší

Finsko, Švédsko nebo Dánsko žádné zásadní problémy s nějakými ruskými menšinami nemají, ale i ony čelí ruským demonstracím síly v podobě simulovaných náletů v okolí Stockholmu nebo na ostrov Bornholm. Kromě toho právě začíná ruská demonstrace síly také v Mexickém zálivu. Obávám se, že ani tam nebudou mezi napůl vyhubenými tuňáky počty utlačované ruské menšiny příliš impresívní.

Před víkendovým summitem skupiny G-20 se k severnímu pobřeží Austrálie blíží čtyři velké ruské válečné lodě. Murdochův tisk samozřejmě nelení a reagoval hysterickou titulkou ve stylu studené války, kterou najdete vedle perexu. (Via facebooková zeď Selmy Muhić-Dizdarević.) Kolik je ale vlastně v Austrálii rusky mluvících klokanů, jejichž zájmy tam Moskva posílá hájit své dělové čluny? (Další dvě velké hladinové lodě právě ostentativně nacvičují bojové operace ve Filipínském moři.)

Bylo by samozřejmě jedině žádoucí, kdyby se Rusové v pobaltských státech těšili větším právům než v samotném Rusku, kde je jim postupně upírán přístup k opozičním médiím, je vážně omezována svoboda projevu a nominálně federální struktura se krok za krokem mění v autokratický centralismus s minimálním vlivem voliče na politický proces. Jenže protože to není postavení ruské menšiny, ale imperiální resentiment a geopolitický zájem na kontrole Baltu, co vede Moskvu ke konfrontaci s bývalými sovětskými republikami připojenými kdysi v rámci paktu Molotov-Ribbentrop, ani pak by jejich zastrašování neskončilo. Pouze by bylo třeba najít jinou záminku. Ve Skandinávii je záminkou k zastrašování "rusofobie". Co je jí přesně v případě Austrálie, těžko říci.

Sotva by chtěl asi někdo hájit bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna. Dopouštěl se zvěrstev na vlastním obyvatelstvu a původně opravdu usiloval o zbraně hromadného ničení. Ovšem když se administrativa Bushe mladšího rozhodla na Husajna zaútočit a svrhnout ho, bylo dočista jedno, že programy vývoje zbraní hromadného ničení byly dávno zastaveny. Husajn mohl udělat cokoliv a nic by ho nezachránilo. Protože bylo rozhodnuto.

Také Rusko se již rozhodlo, že nebude tolerovat sousedům v "blízkém zahraničí" samostatnou zahraniční a ekonomickou politiku, o obranné ani nemluvě. Chová se podle toho. Pokud se tito sousedé nejsou ochotni ve všem podřizovat Moskvě, bude jim vyhrožováno a možná budou i napadeni, i kdyby u nich měla ruská menšina stejná práva, jako řekněme rétorománsky hovořící obyvatelé Švýcarska.

Vytisknout