Kampaň za rozbití země začala v Lotyšsku

13. 11. 2014 / Karel Dolejší

Kraslava leží v v pohraniční oblasti. Upenieks hovoří o kampani proruských aktivistů, kteří obcházejí domácnosti v oblasti Latgale a rozdávají brožury o možnosti připojení k Rusku. Podle jeho informací kromě domácností navštěvují tito aktivisté také školy a další veřejné instituce. A údajně existují pokusy uplatit vysoce postavené osoby, aby se ke kampani připojily.

Lotyšští proruští politici záležitost bagatelizují.

Proruská kampaň je spojena s Hnutím 13. ledna, jehož zakladatel a předseda Vladimir Lindeman je dlouholetou součástí ruské extrémistické scény. Od roku 2002 vede místní pobočku ruské Národně bolševické strany a současně je členem ústředního výboru Národně bolševické strany. V roce 2003 byl v Rusku zatčen a uvězněn. V roce 2008 byl z Ruska deportován do Lotyšska, když byl obviněn z přechovávání výbušnin a výzev ke svržení politického systému. Politickou stranu Hnutí 13. ledna založil v roce 2009. Řada osobností, která stály u zrodu separatistické vzpoury na východě Ukrajiny, byla také napojena na ruské národní bolševiky nebo organizace, které vznikly na jejich základě, jako Duginovo Hnutí Eurasia. Tyto organizace se staví na Putinovu stranu vždy, když provádí silovou politiku vůči zahraničí, a napadají ho vždy, když se Západem vyjednává, zohledňuje ekonomické argumenty nebo spolupracuje s ruskými liberály.

Zastrašování sousedů, jaké provádí například Putinův poradce Markov a jehož programovou součástí jsou výhrůžné lety a plavby bojových plavidel, dává velmi dobrý smysl. Je součástí politiky velkého klacku. Cílem je dosáhnout strachu a nerozhodnosti na straně politických představitelů zemí, s jejichž oddělením od impéria se ruské elity nikdy nesmířily a které chtějí zvrátit. Zastrašování má dosáhnout toho, aby se politici cílových zemí proti kampaním jako je ta lotyšská báli cokoliv podniknout. Aby šli jako ovce na porážku, podobně jako Kyjev až do počátku dubna.

Rozpolcenost úkolu, před nímž ruská propaganda při realizaci expanzívních záměrů v "blízkém zahraničí" stojí, je značná. Je totiž potřeba zastrašovat tak, aby strašení paralyzovalo, ale současně zabránit tomu, aby cílovou populaci nebo publikum v jiných, přihlížejících zemích mobilizovalo k odporu. V Česku je distribuce ruské propagandy náramně jednoduchá, protože Češi se jako celek nikdy pokusu o válcování kohokoliv nepostaví na odpor a vždy raději počítají, co jim vynese kolaborace. Češi jsou jistě naprostý extrém, ale řada postkomunistických zemí je na tom podobně. Jinde, například ve Skandinávii, ale taková tradice neexistuje. Proto nevyhnutelné míšení různých zpráv pro různá publika v jednom globálním informačním prostoru vyvolává pro Rusko tolik potíží. Je třeba snažit se zabránit tomu, aby 60% Finů, kteří teď považují Putinovo Rusko za hrozbu, požadovalo od vlády zajistit lépe bezpečnost země. Ale vedle toho zastrašování vůči Pobaltí musí pokračovat, stejně jako strašení jadernou válkou určené zbabělému konzumnímu Západu.

Existuje opravdu jednoduchý indikátor toho, zda se nějaký stát připravuje, nebo nepřipravuje na válku. Zvyšuje, nebo snižuje své výdaje na zbrojení? Pokud je snižuje, můžete se vsadit, že s žádnou válkou se nepočítá. Západ, a speciálně evropské země, náklady na zbrojení léta letoucí snižují a dosud se na tom nic podstatného nezměnilo.

Takže ti kdo čtou zprávy o ruských expanzívních záměrech jako pokusy mobilizovat do plánované války proti němu ZDE je nepochybně čtou špatně. Žádná válka proti Rusku se ani v nejmenším nechystá. Kdyby se chystala, určitě by nikdo nedovolil, aby Bundeswehr, armáda hlavní kontinentální mocnosti, zchátrala do takového stavu, ve kterém nedokáže zajistit ani působení v půlroční zahraniční misi. Určitě by prakticky všechny západní armády neplánovaly další redukce svých početních stavů.

Není třeba ničím strašit. Je prostě třeba pozorně naslouchat tomu, co se na východ od nás děje, co o sobě ruské impérium samo říká, a přestat si lhát do kapsy, že si to všechno někdo jen vymýšlí, protože nás chce nahnat do války.

Rozbíjení Lotyšska je v této fázi promyšleným útokem na věrohodnost západních aliančních závazků a pokud na ně nepřijde žádná adekvátní reakce, můžete NATO politicky odepsat, i kdyby v Bruselu dál existovala jakási jeho centrála.

Vytisknout