Rusko se vlády nad Ukrajinou nevzdá - ke škodě všech

15. 11. 2014

Jed, který rozšířilo do mezinárodních styků Rusko svou intervencí na Ukrajině, se rychle šíří, píše deník Guardian v souvislosti s nynějším summitem G20 v Austrálii. Když se Rusko koncem devadesátých let stalo členem skupin G8 a G20, svět usiloval o to včlenit Moskvu do systémů spolupráce, které propojují vyspělé státy, a očekávalo se, že jejich integrace bude jak ekonomická, tak politická. Nyní jsou tato setkání daleko pravděpodobněji konfrontační než setkání motivovaná touhou spolupráce. Schůzce skupiny G20, která se o tomto víkendu koná v Austrálii, bude zjevně zcela dominovat problém Ukrajiny. Méně významné státy budou stát pobaveně stranou, zatímco Evropané, Američané a Rusové si vyměňují nadávky.

Pan Putin hovoří o těchto záležitostech, jako by se Rusko tiše staralo o své věci a do ničeho v zahraničí nezasahovalo a najednou se stalo obětí nevyprovokované ekonomické agrese ze Západu. Putin i jeho ministr zahraničí Sergej Lavrov jsou mistry umění předstírané nevinnosti. Střídají etapy, kdy drze lžou, s etapami, kdy se zdá, že jsou přístupní racionální argumentaci. Posílají na Ukrajinu vojska, pak je zase stahují. Schvalují dohody, pak je porušují.

Proto válka na Ukrajině neskončila. Živí ji ruská vojska na ukrajinském území a ruské lži v médiích. Nejprve dochází k vstupům ruských vojsk na Ukrajinu na podporu tamějších vzbouřenců ve snaze pomoci jim upevnit si moc nad územím, která ovládají, případně je rozšířit. Pak dochází k bojům. Někdy vítězí Ukrajinci, v kterémžto případě vyšle Rusko na Ukrajinu další vojáky, aby se to napravilo. Pak dochází k diplomatickému záplatování konfliktu, nejnověji prostřednictvím dohody z Minsku, která byla uzavřena začátkem září. Ukrajinci tak zoufale usilují o příměří za jakýchkoliv podmínek, a Evropská unie se tak zoufale snaží věřit, že existuje šance na mírové narovnání, že souhlasí s čímkoliv.

Pak dochází k porušování dohod, a to porušování dohod se neustále zhoršuje. Podle Ukrajinců, podle Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a nyní i podle NATO vyslalo Rusko na Ukrajinu znovu kolony svých vojsk. Motiv k tomu není obtížné uhádnout: vzbouřenecké zóny nedokáží ekonomicky ani politicky samy přežít, obtížné je to i s Krymem, na který se z Ruska dá dojet pouze lodí. Cílem zřejmě je vytvořit vzbouřenecký stát, který by byl "logističtější".

Je nesporné, že Ukrajina také porušila příměří a také reaguje na vzbouřenecké manévrování. Avšak ukončení bojů by bylo tak drtivou měrou ku prospěchu Ukrajiny, i kdyby určité oblasti zůstaly pod správou vzbouřenců, že se prostě nedá věřit tomu, že Ukrajina je hlavním motorem nynějších bojů. Prostou pravdou je, že Rusko Ukrajinu nepustí ze svého obětí. Rusko vede proti Ukrajině hybridní válku, částečně konvenční, kterou popírá, a je to válka, která je kamuflována obrovskou kampaní dezinformací, v Rusku samotném, na Ukrajině i po světě. Sankce jsou jedinou možnou reakcí. Bude nutno je udržovat a možná i zpřísnit, a totéž platí pro hospodářskou pomoc Ukrajině.

Rusko možná stáhne své jednotky, které teď vyslalo na Ukrajinu. Udělalo to už předtím, jenže bohužel tím problém nikdy neskončil. Zřejmě se tato historie potáhne dlouho a bude vysoce škodlivá pro obě strany. Nejnovější obětí konfliktu je program, jehož cílem bylo zajistit bezpečnost jaderného materiálu v Rusku, program, na němž Spojené státy a Rusko spolupracovaly po dobu 20 let. Byl založen na vědomí, že tyto materiály jsou příliš roztroušeny po Rusku, a je možné, že by se jich mohli zmocnit teroristé. To zůstává faktem, ale Rusko nyní oznámilo, že se už nebude podílet na žádných mezinárodních projektech. Tak jako v mnoha jiných oblastech, problém nebyl vyřešen, ale éra spolupráce bohužel skončila.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.11. 2014