Z ANALÝZY ČMKOS

Masivní porušování odborových a zaměstnaneckých práv v roce 2013

26. 1. 2014

Nevyplácení mezd, práce načerno

Zaměstnavatelé stále častěji zneužívají strach lidí ze ztráty zaměstnání. I přes četnější státní kontroly jsou zaměstnanci přijímáni v některých subdodavatelských firmách do stavu bez řádné pracovní smlouvy „na zkoušku“ s tím, že se po nich vyžadují pracovní úkony, aniž by byli náležitě proškoleni, dostali potřebné ochranné pracovní prostředky a byla jim řádně vyplácena mzda. Ta se například ve stavebnictví vyplácí i s několikaměsíčním odstupem, jindy se její část vyplácí tzv. na ruku, čímž zaměstnavatelé krátí daně.

Příkladem přenášení podnikatelského rizika na zaměstnavatele je i případ avizovaného uzavření Dolu Paskov v OKD Ostrava a propuštění více než 2500 zaměstnanců. Horníci v uplynulých letech vytvářeli mateřské společnosti mimořádně vysoké, miliardové zisky. Vlastníci však dnes odmítají použít část těchto zisků k překonání dočasných ekonomických problémů.

Zákazy vstupovat do odborů

Zaměstnavatelé často brání zaměstnancům vstupovat do odborů nebo je dokonce zakládat. Nezřídka vyhrožují sankcemi či přímo propuštěním. Zaměstnanci se bojí odbory založit, i když jsou si vědomi jejich potřeby. Dokonce podléhají nátlaku zaměstnavatelů, aby z odborů vystoupili, popřípadě aby ukončili činnost celé odborové organizace.

Typické příklady porušování zaměstnaneckých práv v praxi

Přestože se vnímání odborů ze strany veřejnosti i mediální pozornost odborové problematice v posledních letech značně zlepšily (odbory pozitivně vnímá 60 až 70 % obyvatel), jsou prosazování zaměstnaneckých a odborových práv a ochrana před jejich porušováním stále mimořádně obtížné.

ČMKOS požádala odborové svazy, aby zaslaly centrále informace o porušování zaměstnaneckých a odborových práv v jejich odvětvích. Souhrnná analýza ukazuje na nejčastěji se vyskytující problémy.

Závislá práce – zaměstnavatelé nutí zaměstnance ukončit pracovní poměr a pořídit si živnostenský list s tím, že s nimi následně budou spolupracovat v rámci „obchodní činnosti“ jako s OSVČ (typický švarcsystém).

Prekérní formy práce – zaměstnavatelé nutí uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou přijmout pro ně méně výhodné pracovní podmínky (dohody o pracích mimo pracovní poměr, pracovní poměry na dobu určitou, agenturní zaměstnávání) výměnou za udržení nebo zachování práce.

Nehlášená práce – zaměstnavatelé nutí zaměstnance pracovat za odměnu vyplácenou v hotovosti, aniž by to ohlásili správci daně a orgánům příslušným podle předpisů o zdravotním a sociálním pojištění.

Pracovní doba a doba odpočinku – nadále dochází k nerespektování maximálních limitů přesčasové práce zaměstnavatelem, nedodržování přestávek v práci a dob odpočinku. Vyskytují se nedostatky v evidenci pracovní doby (§ 78 zákoníku práce).

Odměňování – mnozí zaměstnavatelé neplatí přesčasovou práci, zákonné příplatky, nerespektují nejnižší úrovně zaručené mzdy (§ 109 a násl. nařízení vlády č. 567/2006 Sb.), nevyplácejí mzdy v řádných termínech, vyplácejí jen část mzdy nebo celou mzdu v hotovosti na ruku apod.

Odměňování ve veřejných službách a správě – dochází k diskriminaci v odměňování zaměstnanců v případě, kdy zaměstnavatelé využívají tarify s rozpětím. Výše tarifů je v současné době určována bez předem stanovených kritérií, což vede k rozdílnému odměňování zaměstnanců při výkonu stejné práce, což je v rozporu s § 110 zákoníku práce.

Kolektivní vyjednávání – časté jsou případy odmítání, popřípadě bezdůvodného prodlužování vyjednávání. Jeden „vzdělaný“ zaměstnavatel dokonce usiluje soudní cestou o zrušení zákona o kolektivním vyjednávání.

Právo zaměstnanců a odborové organizace na informace a projednání – nedostatečné informování a projednávání s odbory jako zástupci zaměstnanců, pozdní předávání informací, mnohdy až po realizaci rozhodnutí zaměstnavatele, či v nepřiměřeně krátkých lhůtách (srov. zejména § 278 zákoníku práce). Zaměstnavatel mnohdy neinformuje odbory o připravovaných organizačních a personálních změnách, organizačních a procesních auditech a v časovém předstihu s nimi tyto návrhy neprojednává.

Svoboda odborového sdružování – nerespektování odborové organizace a neplnění povinností stanovených zákoníkem práce, tlak na ukončení činnosti odborové organizace jejím rozpuštěním. Tlak na vystoupení většiny členů, aby odborová organizace nesplňovala podmínku tří zaměstnanců v pracovním poměru u zaměstnavatele pro působení odborové organizace (Čl. 27 Listiny základních práv a svobod, zákon číslo 83/1990 Sb., o sdružování občanů). Nadále dochází k zastrašování zaměstnanců v souvislosti s jejich účastí na demonstraci či stávce organizované nebo vyhlášené odborovou organizací.

Zákaz diskriminace – zejména z důvodu členství v odborech či výkonu odborové funkce. Zaměstnavatelé vyžadují seznamy členů odborové organizace, vykonávají nátlak na odborové funkcionáře, aby ukončili pracovní poměr, popřípadě jim dávají výpověď z organizačních důvodů v souvislosti s „účelově“ provedenou organizační změnou apod. (Čl. 3 a Čl. 27 Listiny základních práv a svobod, § 276 odst. 2 zákoníku práce, § 4 zákona o zaměstnanosti).

Uvolňování odborových funkcionářů – zejména neposkytování pracovního volna s náhradou mzdy pro výkon činnosti zástupce zaměstnanců, případně vyžadování refundací za dobu takového volna ze strany odborové organizace – viz § 203 odst. 2 písm. a) zákoníku práce.

Diskriminace – přetrvává diskriminace žen v odměňování za stejnou práci ve většině odvětví, nedaří se snižovat rozdíly mezi výší mezd (platů) vyplácených mužům a ženám. Stále dochází k diskriminaci žen s malými dětmi při přijímání do práce. Důsledkem jsou rozdíly ve výši důchodů vyplácených mužům a ženám.

Pokračuje diskriminace agenturních pracovníků nebo zaměstnanců vykonávajících jiné formy prekérní práce zejména v oblasti pracovních podmínek a výše odměňování ve srovnání s kmenovými zaměstnanci vykonávajícími srovnatelnou práci. Nadále se vyskytují případy diskriminace romských uchazečů o zaměstnání.

Restrikce práv zaměstnanců vládními reformami

Výsledkem vládní politiky je i zhoršená úroveň právního řádu České republiky, který se v důsledku častých změn stává nepřehledný a nestabilní a zhoršuje obecně znalost práva a zejména možnosti ochrany zaměstnanců i podnikatelské prostředí. To je v rozporu s cíli, k nimž se Česká republika přihlásila svým vstupem do Evropské unie. Dochází k oslabení solidarity ve společnosti, rozbíjí se sociální stát, útočí se na sociální partnerství a sociální soudržnost. Ve svých důsledcích to na dlouhou dobu negativně ovlivní v mnoha směrech životy obyvatel.

Vytisknout