Kancléřka Merkelová pěkně "do naha"

24. 1. 2014 / Daniel Strož

Autory knihy jsou Ralf Georg Reuth a Günther Lachmann, investigativní novináři středního věku a zároveň tedy vrstevníci Merkelové, kteří se nesmířili s tím, co dnešní (již potřetí zvolená)německá kancléřka tvrdošíjně vynechává ve svém životopisu. A protože se jí nechtělo o letech jejího dětství a mládí v někdejší NDR podrobněji s nikým hovořit, anebo o té době neustále jen mlžila, rozhodli se vedle archivních rešerší obrátit i na celou řadu pamětníků, kteří bývali Angele Kasnerové -- tehdy ještě mladičké a neprovdané -- hodně nablízku. Dále potom i na ty osoby, jimž se názorově před očima proměňovala během politického zvratu 1989-1990.

Pro některého českého čtenáře může být udivující, že se nejenom u nás, ale i ve sjednoceném Německu dodneška vedou debaty o těch či oněch jedincích, zapálených kdysi pro socialismus a samostatnou NDR, kteří v rozhodujících okamžicích změnili kompletně své smýšlení. Na rozdíl ovšem od zdejší situace nejsou dřívější postoje těchto lidí zametány pod koberec, ale -- a za tím účelem vyšla i tato publikace -- zprostředkovávány veřejnosti. Zpravidla seriózně a věcně a nikoli proto, že by autoři chtěli "horlivě dokazovat" něčí "kolaboraci", jak tomu v Lidových novinách porozuměl Daniel Kaiser. Německá společnost prostě nesnese, aby životopisy jejích politiků začínaly datem 17. listopadu 1989, tak jak je tomu samozřejmostí v České republice.

Autoři Reuth a Lachmann sledují život Merkelové, současné "nejvlivnější šéfky vlády v Evropě", za niž bývá často pokládána, od samého jejího narození 1954 v Hamburku, až po vstup do vysoké politiky při procesu sjednocování německého státu. V kapitolách, řazených v časovém sledu se proto nejdřív dočteme, že jejím otcem byl evangelický farář Horst Kasner, pozitivně ovlivněný někdejšími počínajícími Chruščovovými reformami v SSSR natolik, že s rodinou odešel do NDR. Náležel totiž k protestantským levicovým kruhům, prosazujícím celoněmeckou neutralitu a odmítajícím znovuvyzbrojení Německa. A dozvíme se i to, že -- i přes nejrůznější pozdější rozepře, které měl s východoněmeckým režimem -- nepřestal být nazýván "rudým pastorem".

Kapitolu za kapitolou je potom Angela M. doslova "do naha" vysvlékána, hlavně autentickými svědectvími jejích někdejších souputníků. Ti si ji do jednoho vybavují jako velmi ambiciózní žačku a později studentku, která neuměla být pouze řadovou členkou FDJ (obdoba zdejší SSM), ale uspokojit ji dokázala až teprve funkce referentky pro agitaci a režimní propagandu. Po získání univerzitního diplomu se pak opětně profilovala coby politicky vysoce aktivní pracovnice východoněmecké Akademie věd. A po příchodu Gorbačovovy glasnosti a perestrojky z ní byla reformní komunistka, zasazující se o demokratický socialismus v nezávislé NDR, než u ní nastal mnohými nepochopitelný obrat k tomu, čím je dnes.

V nynějším Německu bývalí občané NDR občas trpí tzv. ostalgií, touhou po "starých dobrých časech" a někteří z nich dokonce tvrdí, že v devadesátých letech došlo k nikým nechtěné anexi jejich státu Spolkovou republikou. Mezi občany dříve "západními" se zase šíří zkazky o tom, že sloučené Německo ovládli vesměs "východní" politici, čili bývalí komunisté a agenti Stasi (německé StB). Pokud člověk knihu dočte do konce, z připojeného poznámkového aparátu se dozví, že na té druhé možnosti zřejmě cosi je. Postačí pouze nepřehlédnout uváděnou minulost spousty osob, obklopujících podnes kancléřku Merkelovou v ministerských a jiných důležitých politických postech.

Vytisknout