Jednoduché úkoly, které zatím žádný ministr zdravotnictví nedokázal splnit

25. 1. 2014 / Petr Wagner

Bude se měnit ministr zdravotnictví. Stejně jako před všemi tuším dvaceti před ním ho čekají jednoduché úkoly,které ovšem zatím žádný ministr nedokázal splnit.

To jistě bude především propleteností velmi protichůdných zájmů a balíku finančních prostředků, na kterých, byť nepřímo ,sedí ministr zdravotnictví. A samozřejmě je potřeba si uvědomit významné judikáty v oblasti zdravotní péče, které, shrnuto do lapidárního prohlášení, znějí - péče má být provedená v souladu s odborným názorem a doporučením a nelze jí odmítnout z důvodu neproplacení pojišťovnou.

Pojďme si těch pár jednoduchých zásad zopakovat:

1. za stejnou práci stejná odměna

2. péče má být zaplacena tomu, kdo ji provedl (zařízení) ,neboli tam, kde je pacient vyšetřen a ošetřen

3. lékař/zařízení vzhledem k judikatuře nesmí být omezován žádnými limity a regulacemi

4. v oblasti léků musí být stejné účinné látky a dávky placeny stejně

5. veškerá regulace a limity musí být přeneseny na úroveň plátce zdravotní daně (pacient) a plátce poskytovatelům (pojišťovny) lékaři a zdravotníci z těchto dohod musí být zcela vyňati a nesmějí suplovat neschopnost politiků, ať už pod jakýmkoli krytím - limity čekací doby srovnávací období preskripční omezení apod.

6. na to vše je potřeba sehnat peníze

Pojďme se podívat na jednotlivé body

  • ad 1 ač je to neuvěřitelné, tak tato podmínka nutná k narovnání vztahů ve zdravotnictví splněna není. Pokud budu operovat slepé střevo ve Frýdlantu, dostanu méně než polovinu, než kdybych totéž dělal v Motole. Týká se to především celého systému DRG, ale také nasmlouvaných výkonů - endoprotézy a ale i dalších věcí třeba onkocenter
  • ad 2 také zcela samozřejmé: podmínka ale v důsledku bodu 1 péče často zaplacena zařízení, které jí provedlo, zaplacena není. Je to logické, pokud má někdo za totéž dva a půlkrát víc, tak někomu je nutno nezaplatit. Jinak by pro vyvolené nezbylo
  • ad 3 ta podmínka je uložená mimo jiné judikátem Ústavního soudu a je nutné, pokud si chceme uchovat právní stát, ji respektovat a plnit. Pacient má nárok na vše a to nejlepší, co umíme. Tečka!!!
  • ad 4 nesmyslně složitý a v reálném čase nefungující systém určující úhradu léků, neboli kolik se zaplatí výrobci a kolik z toho zaplatí pacient, je špatný, nepřehledný a provokující ke korupci. Nejednoduší je stanovení plošné úhrady- percentuelní - bez ohledu na preparát. Funguje leckde bez problémů.
  • ad 5 zdravotnictví je od toho, aby pomáhalo lidem, otázka financování nepatří do vztahu lékař - pacient v našem prostředí. To je věc vztahu mezi voličem, politiky a pojišťovnou. Já jako lékař nemám žádnou reálnou možnost do těchto vztahů zasahovat v našem kulturním prostředí. A ani bych mít neměl.
  • ad 6 obvyklá výmluva: pokud si voliči budou přát, aby měli dosavadní evtl lepší péči, jsou reálně dvě možnosti jak systém profinancovat - navýšit platbu za státní pojištěnce - 60% všech na úroveň alespoň minimální mzdy nebo zavést systém připojištění - ale víceméně pro všechny podle dostupných dat by stačily částky okolo těch, které platím za auto nebo motocykl na rok.
Problémů je samozřejmě více a olbřímích - namátkou vzdělávání a nesmyslný zákon 96/2004 který má být novelizován do ještě většího nesmyslu, přikázaná poptávka pojišťovnami (akreditace certifikace), fungování - nefungování SUKLu apod.

Problémem, ač si na tom leckdo vybudoval politickou kariéru, nadhodnocené nákupy za evropské projekty. Ty peníze nezmizely z našeho zdravotnictví. Jistě nechci obhajovat zlodějinu, ale ty věci v nemocnicích jsou a slouží pacientům. Naše pseudoaktivita vedla jenom k tomu že si řadu těch projektů zaplatíme několikrát....

Novému ministru zdravotnictví nezávidím. Nicméně pokud nechce, aby skončil a mluvilo se o něm, jak se mluví o jeho předchůdcích, musí především narovnat vztahy v našem zdravotnictví.

Skutečně jde o těchto prostých šest bodů. Tak jednoznačné a jasné manažerské zadání bych mu skoro záviděl......

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 24.1. 2014