Ochránce nespravedlivě stíhaných před soudem

22. 4. 2011 / Zdeněk Jemelík

John Bok se jako předseda spolku Šalamoun po dobu 16 let snaží potírat projevy justiční svévole a pomáhat odsouzeným, o nichž si myslí, že jim soudy ukřivdily. Dnes se tedy jeho úloha změnila: sám stojí před trestním senátem a musí doufat v nestrannost, profesionalitu a spravedlivost soudců.

Z obecného hlediska může skutečně pouze doufat. Záruku splnění očekávání nemá, neboť soudy jsou nevypočitatelné. Dokazuje to např. osud jemu blízkého bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučery, jehož kárný senát Vrchního soudu v Praze nepravomocně odsoudil za pokus o ovlivňování trestního řízení proti Jiřímu Čunkovi výroky na schůzkách s tzv. "justiční mafií", zatímco občanskoprávní senát téhož soudu o něco později pravomocně rozhodl, že mezi zmíněnými schůzkami a vývojem Čunkova případu není příčinná souvislost: ze stejných skutkových zjištění vyplynuly dva zcela rozdílné rozsudky.

Obžaloba viní Johna Boka z napadení úřední osoby, kterou byl strážník, konající služební úkony při řešení dopravního přestupku řidiče osobního auta. Obžalovaný měl vyhodnotit jeho chování vůči ženě, sedící na zadním sedadle auta, jako šikanózní s rasovým podtextem: prý jí vyhrožoval předvedením. Strážníka napadl nejdříve verbálně, pak mu odstrčil ruku, kterou ho bodal do prsou, odmítl předložit občanský průkaz a posléze mu měl uštědřit políček. Poškozený byl následně 42 dnů ve stavu práce neschopných.

Obžalovaný především kategoricky popírá, že by skutečně strážníka udeřil. Jinak se hájí odkazem na nevhodné chování poškozeného k ženě, která byla pouze pasivní účastnicí řešeného dopravního předstupku, takže strážník neměl důvod hrozit jí předvedením. Považoval za svou morální povinnost se jí zastat. Dále uvádí, že ho strážník rozhněval tykáním, příkazem k opuštění veřejného prostranství a bolestivým bodáním prstem do krajiny srdeční. Přiznává odstrčení ruky, která mu bránila přiblížit se natolik, aby si mohl zapsat služební číslo strážníka.

Strážník jej posléze udeřil pěstí do krajiny srdeční, což ho bolelo a vzhledem k jeho vážným potížím se srdcem mu mohlo ublížit. Pak se jej poškozený pokusil povalit na zem, a když se mu to nepodařilo, natlačil jej na zeď a škrtil jej. Způsobil mu modřiny na prsou a na krku. Obžalovaný upozorňuje, že v pravé ruce držel na vodítku dva psy a levou rukou by ani silný úder nemohl zasadit.

Podle stížnosti přítomného pětiletého Bokova vnuka policistce, která později dorazila na místo, strážník také vyhrožoval zastřelením psů. Poškozený svého počínání zanechal, když se vnuk rozplakal.

Mezi strážníkem a Johnem Bokem je výrazný fyzický a věkový rozdíl v neprospěch obžalovaného: poškozený je o 30 let mladší a má výraznou výškovou a hmotností převahu.

Postavení Johna Boka v obhajobě bude svízelné. Událost se bezprostředně odehrála pouze mezi ním a poškozeným za přihlížení dvou dalších strážníků Městské policie, u nichž jako u svědků nelze vyloučit kolegiální podjatost ve prospěch kolegy. Všichni ostatní, kdo jsou uvedeni v obžalobě jako svědci, přihlíželi z menší nebo větší vzdálenosti, popřípadě jen slyšeli křik. Velmi důležité bude vyjádření znalce, zda je vůbec možné, aby byla příčinná souvislost mezi udávanými zdravotními potížemi strážníka a údajně uštědřeným políčkem. Soud se bude muset také vypořádat s otázkou, zda nastala obecná situace, v které by měl občan právo postavit se na odpor nesprávnému výkonu veřejné moci.

Soud by měl na druhé straně přihlížet jako k doplňující okolnosti i k povaze chování poškozeného. John Bok se k němu zřejmě choval mírně řečeno nezdvořile, ale tím se v nejhorším případě dopustil přestupku proti obecné slušnosti. Naproti tomu poškozený byl ve službě a měl povinnost chovat se podle ustanovení zákona o obecní policii, který v §6 odst. 1 stanoví, že strážník je povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem. Je otázka, zda tykání, vykazování z veřejného prostranctví, bodání prstem do hrudi, úder pěstí do krajiny srdeční, natlačení na zeď domu a škrcení obžalovaného nevybočovalo z ustanovení zákona.

Způsob zpracování obžaloby nevěští pro obžalovaného nic dobrého. Žalobkyně se v ní pozastavuje nad svědeckou výpovědí M.P. ve prospěch obžalovaného, a označuje ji za kuriózní, protože si přítomnosti svědkyně na blízké křižovatce nikdo z účastníků konfliktu nevšiml. Ale nepovažuje za kuriózní, že si dva ze tří strážníků nevšimli Bokových štěkajících psů a třetí sice jejich přítomnost zaznamenal, ale neví, zda běhali volně nebo byli na vodítku. Tato okolnost ovšem zpochybňuje věrohodnost jejich svědectví.

Hlavní líčení bylo původně nařízeno na den 28. března 2011, ale bylo odročeno pro náhlé onemocnění předsedy senátu Petra Nováka . Odročením na den 26. dubna 2011 dostalo poněkud zvláštní ráz: je to výroční den úmrtí Pavla Wonky, na něhož budou jistě vzpomínat Bokovi přátelé z disentu, kteří ho přijdou povzbudit.

Vytisknout