Kdo sanuje krachující libyjskou intervenci?

21. 4. 2011 / Karel Dolejší

Pokud liberální média vyprávějí takřka stále na jedno brdo týž příběh - O Honzovi, jak šel do světa, aby dostal spravedlnost, svobodu a demokracii - mohou občas nastat vážné obtíže. Nejde ani tak o komentáře, tam si to zpravidla každý nějak přebere - ale fakticky se totéž děje i ve zpravodajství, v němž jsou také jednotlivá fakta rámována podle staré známé pohádky. A problém není dokonce ani s tím, že se pak naráží na skutečné události, které do kanonického příběhu vlastně nepasují. Je totiž možno se zaujetím snad ještě větším vyprávět příběh v odlišné verzi: Honza v něm nakonec není ten správný Honza, neucházel se vlastně o správné princezny, saň byla zlejší a zákeřnější než se čekalo, měla nějaké hlavy navíc, jichž si Honza nevšiml, atd. Pokusme se z té nudy a šedi poněkud vybočit a vyprávět třeba o válce v Libyi, tentokrát dejme tomu podle pohádky O veliké řepě.

Bylo nebylo, v Severní Africe toho roku sklízeli řepu. Začalo to v Tunisku: Lidé vyšli do ulic hlavního města, táhli táhli, řepu - bin Alího - vytáhli.

Pokračovalo to v Egyptě: Taky zde šly davy do ulic, táhly táhly, moc a moc táhly, až řepu - Mubaraka - také vytáhly.

A pak přišla na řadu Libye: I zde se na Facebooku domluvili, že půjdou vytáhnout řepu. Zaplnili ulice hlavního města odbojné provincie, táhli táhli, leč Kaddáfího vytáhnout nemohli.

I dospěli rychle k názoru, že když to nejde tak snadno jako u sousedů, musejí použít větší síly. Rozhodli se táhnout po vojensku, a zahájili vojenské tažení. Táhli táhli, vytáhnout nemohli.

Celí spocení, zavolali na pomoc Camerona, který do té doby asi nejhlasitěji křičel, že řepa musí býti bezpodmínečně vytažena. A pak se postavili jeden za druhého: Povstalec chytil řepu, Cameron chytil povstalce, táhli táhli, vytáhnout nemohli.

Když už z nich doslova lilo a pořád nic, vzali do party Sarkyho, jenž na sebe upozornil tím, že byl ze všech nejšlakovitější, mlátil prázdnou slámu na večírcích s největší vervou a měl nejméně vzdělanou manželku. Povstalec chytil řepu, Cameron chytil povstalce, Sarkozy chytil Camerona, táhli táhli, vytáhnout nemohli.

Zcela již zmoženi dospěli k názoru, že by to možná přece jen chtělo krapet chytřejší ženský mozek než má paní Bruni. Přivolali tedy Hillary známou tím, že muže dokopala až do Bílého domu, a zkusili to zase znova. Povstalec chytil řepu, Cameron chytil povstalce, Sarkozy chytil Camerona, Clintonová Sarkozyho, táhli táhli, leč vytáhnout nemohli.

Dost možná, že to za co tahali nebyla vlastně ani tak docela řepa, ale telegrafní sloup.

Snažili se tedy zavolat na pomoc i Obamu, ale ten prohlásil, že nic víc než Clintonovou a nějaké to letectvo a námořnictvo asi na deset dnů jim už nepůjčí, protože se sám má co ohánět, aby ho doma nevytáhli kvůli dluhu, deficitu a hrozícímu bankrotu - ať s tím prý jdou do Brusele. Zkusili to, leč Rasmussen se držel mnohem raději rezoluce než řepy. No nedivte se, když viděl, jak to na tom poli vypadá...

I začaly se dít věci nevídané: Cameron poslal pro poradce, Sarko pro pozemní naváděcí týmy, a i Angela koledníkům k Velikonocům nabídla pozemní jednotky, prý pro humanitární intervenci do Misuráty. OSN si ovšem žádné jednotky v Misurátě nepřálo, což možná předem věděla. Pak někdo zabil britského novináře, zatím nebylo jasné, kdo a proč...

A teď, milé děti, hádejte: Kdo všechno bude ještě muset být zavolán na pomoc a pod jakou záminkou, aby ten telegrafní sloup z pole nakonec přece jen vytáhli a nemuseli jít domů s nesnesitelnou ostudou?

A nespadne jim pak ta velká kláda na hlavu, takže budou ve finále ještě praštěnější?

Egyptská revoluce | Libye
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.4. 2011