Důchodová, zdravotní a daňová "reforma" jsou hlavním důvodem pro generální stávku

21. 4. 2011 / Josef Mrázek

O zdravotnictví se velmi intenzivně lhalo již v období ministra Julínka a jeho následovnic, za významného přispění mluvčího Cikrta a o všem rozhodujícího náměstka Šnajdra. Ministr Heger tento stav převzal, nenapravil a přišel s návrhy na rozšíření lživě zdůvodňovaných poplatků. Na lžích má být ve volné návaznosti na Julínka postavena celá "reforma zdravotnictví". Jinak než cestou lži Julínkovi hoši nemohli jít, protože chtěli výborné a hospodárně fungující české veřejné zdravotnictví ve všech směrech zprivatizovat a předělat podle not americké soukromé pojišťovny "Kaiser Permanente" na systém poskytující méně péče, ale dvakrát tak drahý. Nejnebezpečnější část projektu -- privatizaci veřejných zdravotních pojišťoven a fakultních a ostatních největších nemocnic se podařilo při prvním náporu odvrátit, ale nešťastný výsledek dalších voleb umožnil, aby všechny nekalé záměry byly dále rozvíjeny a zčásti realizovány.

Je nutné zastavit útoky na veřejnoprávnost všeho, co ještě není ve zdravotnictví zprivatizováno a místo řečí o reformě je třeba se zaměřit na odstranění chyb a dodržování Ústavy a zákonů.

Z právních norem by ministr zdravotnictví měl především ctít Ústavu ČR včetně Listiny základních lidských práv a svobod a její kontext s Úmluvou o lidských právech a biomedicině a Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Z těchto závazných dokumentů vyplývá, že každý občan má právo na patřičnou, tj. úplnou a kvalitní zdravotní péči, která se poskytuje bez požadavku přímého zaplacení, protože Ústava ČR předpokládá její uhrazení z fondů veřejného zdravotního pojištění. Stát není oprávněn omezovat úplnost patřičné péče a je povinen stanovit pojistné veřejného zdravotního pojištění zákonem tak, aby patřičná zdravotní péče o všechny občany mohla být poskytována, ovšem hospodárně a pod dohledem zákona a celá solidárně hrazena z fondů veřejného zdravotního pojištění.

Tak to vyplývá z právních norem a výroků Ústavního soudu, který se jejich výkladem v minulosti zabýval. Ministr zdravotnictví by měl při plnění svého úkolu přijmout tento právní stav za východisko, důsledně na něm trvat a neuchylovat se k výmluvám, že Ústavu je zvykem porušovat. Jde o to uznat, že poskytovat se musí úplná a kvalitní zdravotní péče všem, a to ovšem není zbytečně nebo dokonce libovolně drahá péče. Standard musí zaručovat úplnost a kvalitu a ne ji omezovat. Z hrazení může být vyloučeno jen to, co není léčení ani prevence a dá se to na seznam, aby bylo ověřitelné, že to není léčení.

Musíme zamezit tomu, aby se místo odstraňování chyb v organizaci zdravotní péče a v úhradovém systému stále více usilovalo o zvyšování přímých plateb a poplatků placených nemocnými mimo solidaritu a proto v rozporu s Ústavou. Ze stejného důvodu musíme také odmítnout zavádění komerčního připojištění. To všechno by navíc vedlo ke zvýšení nákladů na zdravotní péči vlivem méně hospodárného individuálního obstarávání péče a kvůli placení zisku u všeho, co je řešeno komerčně.

Musíme konečně odmítnout lež, že spoluúčastí se musí bránit nadužívání zdravotní péče. V systému, kde na vysoce kvalitní a úplnou zdravotní péči o všechny občany stačilo při všech chybách kolem 7 % HDP, o nadužívání nelze vážně mluvit.

Na hospodárné obstarávání patřičné zdravotní péče se musí dimenzovat příjmy fondů zdravotního pojištění a nesmí se dělat podrazy, jako připravovat zvýšení DPH bez odpovídající kompenzace, například zvýšením pojistného placeného státem. Zvýšením dolní sazby DPH na 14 % by stát odebral ze zdravotnictví asi 5 miliard a po zvýšení na 17.5 % asi 9 miliard Kč ročně. To jen dále doplňuje významné argumenty proti zvyšování dolní sazby DPH.

Veřejné zdravotnictví v podobě, na kterou jsme byli zvyklí, bylo významnou oporou pro všechny občany. Solidaritu při hrazení zdravotní péče potřebují nejvíce sociálně slabí nemocní a rodiny s dětmi a důchodci, ale v nouzi se může ocitnout každý občan.

Veřejné zdravotnictví bylo právem naší chloubou a hodně z jeho podstaty se ještě dá zachránit. Nesmíme si to dát vzít.

Ing. Josef Mrázek CSc.,

vicepresident Svazu pacientů ČR

Vytisknout