Velký pátek

22. 4. 2011 / Boris Cvek

Nebudu dnes rozvíjet teologický a kosmický význam Kristovy oběti na Golgotě. Podívám se na ni mnohem pozemštěji. Kristův příběh je náboženským přiznáním a pochopením, že svět není v pořádku, že v něm je naopak nesmírně mnoho utrpení a nespravedlnosti a zla. Od toho můžeme utíkat a samotné křesťanství mnohdy slouží k tomu, jak se vyhnout tomuto povědomí, jak věřit v to, že Bůh všechno garantuje, zařídí a že nějakým dodržováním obřadů se vyhneme jeho hněvu a tragédiím. Přitom věřit v to, že lidské neštěstí je trest Boží za něco, je strašlivě odporný atavismus. Proč Bůh potom netrestá ty opravdové zločince? Proč nezjedná pořádek a dopouští (opakovaně) genocidy? Proč nechává po celou historii příšerně trpět miliardy nevinných a dobrých lidí? Ba Kristus, dokonalý, nevinný člověk, Bůh sám, byl ukřižován z vůle kněží a davu, přijal na sebe utrpení, jakým museli, musí a budou muset projít mnozí, i spravedliví a hodní, i ti úplně nevinní, jako jsou malé děti. Utrpení není cejch trestu, je to projev zla ve světě, tupého, betvářného principu, nelidské bezcitnosti a beznaděje.

Ano, Kristus je vzkříšen a křesťan v kosmickém smyslu čeká na jeho druhý příchod, na nový věk, protože zlo světa nemůže být principiálně vytrhnuto a napraveno jiným způsobem. Ale kromě toho křesťané vždy věřili a věří, že Golgota a Vzkříšení mají mít nějaký odraz už tu a nyní, v našich životech, v našem prožívání. Že mají rozbíjet povrchnost a davovost, že mají zabránit uvíznutí ve stereotypech, že nás mají volat ke skutečné vnímavosti k utrpení druhých a zároveň k tomu, abychom si z utrpení neudělali modlu a neobětovali mu životy našich blízkých, kteří přežili a touží žít a rozvíjet se dál.

Říká se, že Kristus zvítězil nad smrtí. My nikdy nezvítězíme nad smrtí, ale odvahou a tvůrčí invencí našich předků jsme dokázali mnohému utrpení, zejména v medicínské oblasti (kam ale určitě patří nejen onkologie, nýbrž např. i sexuologie), zabránit. Někdy tyto příběhy připomínají v lecčems příběh Kristův, např. příběh maďarského lékaře Ignáce Filipa Semmelweise, který pochopil, že pouhá dezinfekce rukou při práci na porodnických klinikách může vést k drastické redukci masového umírání rodiček na infekční nemoci. Semmelweisovi se tyto ideje nepodařilo prosadit během života, čili musel žít s tím, že mnoho žen zbytečně umírá, a to částečně i jeho selháním celý problém zdařile "vykomunikovat" s lékařskou komunitou.

Ve stáří v těžkých depresích každý rozhovor obracel k tématu umírání rodiček na infekční nemoci z nedostatku dezinfekce. Některé příběhy jsou naopak mnohem triumfálnější, jako např. ten Kochův či Flemingův, kdy oba skončily Nobelovými cenami. Semmelweis, Koch či Fleming a mnoho dalších stojí na straně odvahy, opravdové starosti o lidi tím, že se nežije v přijatých, povrchních samozřejmostech, ale hledá se to nové, efektivní, funkční, byť za cenu mnoha těžkých bojů s tím "normálním" a povrchním. Výsledkem je lék a účinná pomoc. Výsledkem celoživotního úsilí a boje, který byl často považován i ze strany těch bojovníků samotných za marný a ztracený.

Kristova oběť na kříži a Vzkříšení jsou naprostým popřením jakékoli bigotnosti, magie, podřízení se běžným naukám, autoritám a pravdám. Jsou popřením principu Aladinovy lampy, odpustků, moralizování, litery pravidel a zákoníků. Svým způsobem jsou Velikonoce daleko více svátkem osamocených bojovníků proti hrůzám lidského utrpení než svátkem kněží, kteří dodnes mají starou tendenci starat se o stádce a manipulovat s ním... a třeba, budou-li se cítit ohroženi tak jako velekněží Ježíšovy doby vtěleným Bohem, i ke křiku: "My chceme Barabáše! Ježíše ukřižuj!"

V Otčenáši se modlíme a prosíme, ať co nejdříve přijde Kristovo království, a často s myšlenkami na to, co dobrého si dáme na jídlo nebo co budeme mít zítra za starosti v práci, nikoli na nepředstavitelnou věčnost. Dokud však Kristus stále nepřichází, mysleme na to, že náš život je daleko více než jen povrchní bludiště včerejšků, dnešků a zítřků, a to se ukazuje už včera, dnes i zítra, nikoli jenom na věčnosti. Golgota a všechno konkrétní, drtivé lidské utrpení nás k tomu jasně volá.

Odkaz na Semmelweise: ZDE

Vytisknout