Česká politická scéna může být ozdravena jen účinným protikorupčním zákonem
21. 4. 2011 / Mojmír Babáček
Už dlouho bylo jasné, že česká politická scéna je výrazně zkorumpovaná.
Nástup nové vlády, složené z jedné tradiční a dvou zbrusu nových, ambiciózních stran, které se chtěly zviditelnit způsobem, který by jim získal přízeň občanů v příštích volbách, přinesl nebývalé množství korupčních skandálů, které poskytly nezasvěceným občanům možnost získat dost jasnou a děsivou představu o tom, jak konkrétně korupce na české politické scéně probíhá a že touha po moci je v české politice nerozlučně spjatá s touhou po penězích.
Stejně tak se musíme ptát, komu všemu bylo určeno 240 miliónů korun, které odešly na různé účty v kauze Promopro. Vyplácí snad ODS také svým prominentním členům příspěvky za loajalitu, respektive za mlčení o korupčních praktikách, na kterých se ve své činnosti podílejí?
Je velmi obtížné pochybovat o tom, že prominentní politici z politických stran vědí o neoprávněných výdělcích při zadávání veřejných zakázek.
Potom je ale stejně obtížné pochybovat o tom, že za své mlčení nedostávají žádné peníze. Vytváří se tak situace, kdy do politiky směřují lidé, kteří si tam chtějí především rychle a snadno vydělat peníze, tedy lidé bez morálky a charakteru. Když se potom způsob jejich myšlení dostane na veřejnost, občanům se zvedají žaludky a objektivní pozorovatelé musí konstatovat, že se český politický život dostal do krize.
Dostat se z této krize znamená, zvláště v době, kdy současná ekonomická krize může trvat i dalších osm let, vytvořit situaci, ve které už nebude možné chodit si do politiky nahrabat peníze.
Takovou situaci by vytvořil fungující protikorupční zákon. Jedním z řešení by mohlo být, že by tento zákon, kromě povinnosti zadávat veřejné zakázky prostřednictvím veřejných soutěží, ustavil i orgán, který by sledoval toky peněz při zadávání a provádění veřejných zakázek a vyhledával korupční platby stejně jako firmy, které by praly korupční peníze tím, že by zprostředkovávaly úplatky mezi firmami a politiky nebo politickými stranami.
Orgán by nejspíš musel podléhat prezidentovi republiky (a prezident by musel být volen občany a ne poslanci).
Zaměstnanci tohoto orgánu by nesměli patřit k žádné politické straně a pod trestem ztráty zaměstnání by měli mít zakázán i styk s příslušníky politických stran. I tak by museli být, v českých poměrech, sledováni BIS nebo jinou agenturou a vystaveni přísným trestům za korupci.
Pak by snad takový úřad mohl fungovat a bránit tomu, aby lidé do politiky vstupovali se zištnými cíli. Kdyby proti korupční zákon také stanovil, že lidé, kteří se na korupci podílejí, přijdou o majetek, mohlo by dojít k radikálnímu očištění české politické scény a deseti až sta miliardovým úsporám ve státním rozpočtu. Výsledkem by zřejmě byl i růst produktivity práce a celkové zesílení české ekonomiky a posílení koruny ve vztahu k ostatním měnám.
VytisknoutObsah vydání | Čtvrtek 21.4. 2011
-
21.4. 2011 / Tisíce lidí prchají z Libye21.4. 2011 / Josef MrázekDůchodová, zdravotní a daňová "reforma" jsou hlavním důvodem pro generální stávku21.4. 2011 / Mojmír BabáčekČeská politická scéna může být ozdravena jen účinným protikorupčním zákonem21.4. 2011 / Všechny anglické univerzity budou od podzimu 2012 účtovat studentům školné nejméně 6000 liber ročně21.4. 2011 / Klaus jedná v zájmu sebe samotného20.4. 2011 / Hladové nepokoje v Ugandě a Keni19.4. 2011 / Michael KrohDobrými úmysly podložený amatérismus je pro politiku podobnou katastrofou jako korupce a klientelismus19.4. 2011 / Odvážný projev Františka Hrubína19.4. 2011 / Mlčení Rady ÚSTR pomáhá porušování zákonů12.4. 2011 / Hospodaření OSBL za březen 2011