Humanitární intervence s křivou tváří

18. 3. 2011 / Karel Dolejší

Rada bezpečnosti OSN včera večer schválila rezoluci vyhlašující bezletovou zónu nad Libyí - a současně autorizující prakticky všechny následné akce, které budou svými vykonavateli prezentovány jako "ochrana civilistů". Iniciativa, se kterou přišly Velká Británie a Francie a k níž se na poslední chvíli připojily i USA, znamená internacionalizaci vnitrostátního konfliktu v Libyi, jehož rozsah a význam byl západními médii soustavně přeháněn - na stranu povstalců ve skutečnosti nikdy nepřešlo víc než nějakých 2 000 vládních vojáků a armádní posádky ve východní části země se buď rozpustily, nebo zůstávaly v konfliktu neutrální.

Letecké síly výše zmíněných tří mocností, patrně doplněné o symbolickou účast letectev Spojených arabských emirátů a Kataru, v příštích dnech budou podnikat nálety na libyjské území na základě údajných humanitárních důvodů, fakticky však aby zachránily vojensky naprosto nekompetentní povstalce, kteří ještě před pár dny bláhově útočili na předem připravená postavení vládních vojsk u Syrty. O několik tisíc kilometrů dále, v Bahrajnu, jsou ve stejnou dobu pokojně demonstrující bezbranní občané požadující demokratické reformy po desítkách a stovkách stříleni, aniž by v tom ovšem Británie, Francie nebo USA viděly důvod k nějaké intervenci. Intervenují tam naopak vojenské síly tyranských režimů, které jsou americkými spojenci, aby k opotřebovanému biči místních vládců tancujícímu po zádech poddaných přidaly biče vlastní. Tím se pouze potvrzuje stará pravda, že "náš zkurvysyn" se u západních mocností vždy těší podstatně lepšímu zacházení než ten, který se jejich vůli protiví - a to dokonce i tehdy, jestliže by při přesném vidění ze vzájemného srovnání zloduchů v mnoha ohledech vyšel poněkud lépe.

Libyjský režim je v mnoha ohledech karikaturou demokracie, ale demokracii nikdy výslovně neodmítal, naopak se k ní vždy hlásil, a v minulých letech se snažil o omezený dialog s opozicí, včetně umírněných islamistů. Režimy potlačující nepokoje v Bahrajnu se ani nesnaží předstírat nějakou demokratickou fasádu a na požadavek dialogu rovnou odpovídají střelbou. Přesto západní mocnosti zasahují proti prvnímu, nikoliv proti druhému. Je snad k tomuto kontrastu třeba ještě něco dodávat?

Bez masivního bombardování, bez dodávek zbraní a výcviku nejméně po dobu jednoho roku nemá operetní libyjské povstání, jehož ozbrojené síly si včera nad Benghází samy sestřelily jedno ze dvou vlastních bojových letadel, ani tu nejmenší šanci na úspěch. Mezinárodní akce, která je údajně vedena humanitárními důvody, tak - pokud je míněna vážně - místo toho povede k prodloužení ozbrojeného konfliktu, na jehož konci eventuelně bude stát nový režim, o němž v tuto chvíli ani nemůžeme vědět, zda by byl lepší nebo horší než ten současný. Utrpení obyvatelstva bude s největší pravděpodobností spíše rozmnoženo než omezeno, podobně jako v případě mnoha jiných tzv. humanitárních intervencí v minulosti.

Prezidentskou kampaň Nicolase Sarkozyho v roce 2007 pomáhal svými petrodolary kofinancovat právě ten Kaddáfího režim, proti němuž dnes podnájemník v Elysejském paláci volá do boje. Další kampaň byla zahájena včera večer - tentokrát ji zaplatí francouzští daňoví poplatníci penězi a Libyjci vlastní krví.

Ničemu jinému než zvýšení Sarkozyho preferencí totiž tato nejnovější válka ve skutečnosti nepomáhá.

Egyptská revoluce
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.3. 2011