V Lidovém domě chybí skutečná vize

18. 3. 2011 / Jaroslav Ungerman, Ilona Švihlíková

Snad právě proto má smysl se věnovat jen druhé části dokumentu, která by již měla být zaměřena na to, jak se konkrétně vypořádat s riziky neregulované ekonomické globalizace, o nichž hovoří první část.

Dokument konstatuje, že finanční a hospodářská krize, kterou prožíváme, je krizí systémovou, která jako průvodní znaky má rostoucí nezaměstnanost a chudobu. Navzdory tomuto zásadnímu tvrzení se dokument dále systémem jako celkem příliš nezabývá a opatření, která jsou, často dosti vágně, navrhována, se s úvodní tezí o systémové krizi nijak nevypořádávají. Dokument zároveň přesvědčivě demonstruje sílu kapitálu oproti práci (např. v podílu na HDP). Přesto další části vyvolávají dojem, že je možné v současném systému pokračovat dále a "jaksi" (není určeno jak) kapitál zkrotit.

Dalo by se alespoň očekávat, že ekonomická část programu sociální demokracie bude orientována na tyto dva problémy soudobého rozvoje ekonomiky: chudobu a nezaměstnanost.

Kupodivu se tato programová východiska už problému boje s nezaměstnaností dále nevěnují. Jen na jednom místě se hovoří o tom, že bude nutno finančně posílit výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti. Boj s nezaměstnaností je tradiční téma sociální demokracie, ale podle názoru tvůrců tohoto programu zřejmě není v současnosti nutné tomuto tématu věnovat ani subkapitolu.

Ačkoliv v některých částech dokumentu se nejednou uvádějí konkrétní data, problém nezaměstnanosti, kde v ČR je bezmála desetina práceschopného obyvatelstva bez práce, přece není a nemůže být okrajovým problémem. Můžeme však připomenout i jiné číslo -- podíl nezaměstnaných déle než 1 rok na celkovém počtu nezaměstnaných v ČR je 43 % a tedy více než průměr EU -- a hlavně: za poslední rok tento podíl vyrostl o 15 bodů. Není snad právě toto důvod, aby se tomu programový dokument sociální demokracie zvláště věnoval? Anebo je to tak, že v 21. století už nezaměstnanost nebude palčivý sociální problém?

Je zvláštní, že hospodářské politice příští vlády, kterou nesporně chce sociální demokracie sestavovat, je věnováno velmi málo pozornosti. Vedle jen velmi obecných záměrů o nastartování dlouhodobého a stabilního hospodářského růstu se dočkáme jen filozofických úvah o růstu pro růst či o zkracování životnosti předmětů dlouhodobé spotřeby, úvah o zavedení daní ze vzácných přírodních zdrojů, tedy surovin, energií a vody. Nic proti těmto filozofickým úvahám, ale jejich horizont -- a to si jistě autoři uvědomují -- daleko a daleko přesahuje horizont, kam mohou autoři tohoto programu vůbec dohlédnout.

O konkrétnější představě o hospodářské politice pro nejbližší roky se tam čtenář nedozví skoro nic. Chybí hlubší pohled na strukturu české ekonomiky, na angažmá zahraničních firem v české ekonomice, včetně doprovodných jevů jako je každoročně se zvyšující odliv zisků. Programový dokument se spíše koncentruje na redistribuci výstupu, ale příliš málo se zabývá tím, jestli strana kapitálu bude (a proč by měla být?) ochotná ke spravedlivější redistribuci -- a hlavně, jak vůbec bude výstup ekonomiky vznikat a zda při jeho tvorbě v globálním světě se vůbec česká ekonomika zúčastní.

Podpoříme sektor malých a středních firem? Podpoříme -- a jak -- export, na kterém tak těsně závisí náš hospodářský růst? Jak se zachováme v oblasti trhu s byty? Je sociální demokracie stále ještě odhodlána podporovat záměr rozvoje dostupného (sociálního) bydlení zejména pro mladé rodiny, jak se o tom píše v jiných dokumentech? Jaký je vlastně vztah tohoto dokumentu k předchozím programům? Ani na to čtenář odpověď nenajde.

Problémem tohoto dokumentu je také jeho nevyváženost. O rozvoji dostupného vzdělání a rozvoji vědy se zde hovoří na celé jedné straně - z 20 stran celého dokumentu. Jistě je to důležité téma, ale je z něho jasný postoj sociální demokracie ke školnému na vysokých školách? Hovoří se zde o tom, že "odmítáme platby za vzdělání na všech veřejných i státních školách". Týká se to výslovně i VŠ? Tak jednoznačně to totiž uvedeno není.

Co říci tezi, že učňovské školství by mělo být atraktivní pro dostatečnou část populace? Jak se toho dosáhne možná autoři vědí, ale raději to tají anebo je to pro ně veliké a nesplněné přání.

Zajímavý je postoj k problematice technického školství. Dokument kritizuje současnou vládu, že chce jednostranně podporovat technické školství. Ovšem přiznává, že "nedostatek absolventů technických a přírodovědeckých škol je nutno překonat" a také hned nabízí řešení -- zájem o tyto obory může zvýšit kvalitnější výuka matematiky. Možná, že se tomu řešení dá věřit. Ale jak chceme dosáhnout rozvoje inovací, udržitelného růstu, překonat růst pro růst bez technických kádrů to je zřejmě záhadou i pro autory tohoto dokumentu. Možná, že ale zase vědí, co se stane s rostoucím počtem humanitních vzdělanců, pro které už dnes je těžké najít uplatnění.

Lze ocenit, že předložený dokument se věnuje i dnes velmi aktuální otázce penzijní reformy. Návrhy na udržení penzí na úrovni 40 % hrubé mzdy je jistě nutno pozitivně hodnotit.

Při čtení tohoto dokumentu platí, že pasáže věnované sociálním otázkám jsou celkem podrobně propracovány. I když nezřídka v pozici, že je nutno cosi zajistit. Je hezké chtít po státní správě, aby se důsledně vypořádala s korupcí, klientelismem, hamižností farmaceutických firem a monopolů ve zdravotnictví. Je to pěkná formulace, ale jak to sociální demokracie udělá -- bude-li vládní stranou? Pokud na to má recept, pak to jistě není v tomto dokumentu.

Jak vlastně chápat tento dokument? Je to vize 21. století v pojetí české sociální demokracie? Pak ovšem tam chybí skutečná vize, toho jak si sociální demokracie představuje 21. století. Co budou hlavní hybné síly -- bude jimi jenom spor mezi globálním kapitálem a sociálním státem, nebo sem budou zasahovat i procesy odehrávající se na předpolí Evropy -- v arabském světě a přesun těžiště světové ekonomiky do Asie, nástup nových zemí BRICS a jak si s tím naše malá země poradí. Co vlastně bude s EU ohrožované dluhovou krizí nebývalých rozměrů atd.? Bude to tak snadné -- že se vlastně nic moc neděje - jak si to autoři představují? Jen málo z toho čtenář v tomto programu nalezne.

Není snad odpovědí na globalizovaný kapitál rostoucí lokalizace výroby a života v Evropě? Nemohla by to být právě cesta, kterou se dá hájit evropský sociální stát? Není nadějnější cesta pokusit se rozvíjet regiony tak, že budou dostatečně samostatné z hlediska nabídky pracovních příležitostí, z hlediska využití surovin opírající se o místní energetické zdroje. Skutečně má smysl, přeneseme-li se do konkrétna, stavět velkopekárny a vozit rohlíky 100 km daleko a také dojíždět za prací 100 km každý den a spotřebovávat přitom cenné přírodní zdroje? Nebylo by daleko účinnější vytvořit právě takové lokální jednotky schopné z velké části samostatné existence? Nestojíme snad nejen jako lidstvo ale i jako jeho nejrozvinutější část (měřeno podílem HDP na hlavu) před zásadním problémem dostatku hlavních zdrojů -- energie,vody i půdy, se kterou dnes tak marnotratně zacházíme?

Řešíme sociální stát, ale zamysleli jsem se nad tím, zda dokážeme zajistit potravinovou soběstačnost? Dnes je to jenom velká abstrakce a vypadá to jako malichernost -- potravin máme přece dost a dovezeme si je, odkud je třeba - ale za pár let to může být úplně jinak.

Na jen málo z těchto otázek v předloženém dokumentu najdeme odpověď, ačkoliv bychom s ohledem na tolik připomínané tradice sociální demokracie očekávali daleko komplexnější a hlubší zamyšlení nad riziky a problémy století, do kterého jsme vstoupili a v jehož kritické a zlomové etapě jsme se dnes ocitli -- na začátku této etapy zdůrazněme.

Pokud to sociální demokracie (komise politických analýz Lidového domu) myslí s výrokem o systémové krizi vážně (a to by měla, pokud si to uvede do svého dokumentu), pak by ho měla vzít vážně ve všech částech programu, a neomezovat se jen na dílčí, reformistická opatření, která stěží mohou vyřešit hlavní rozpory současného systému.

Krize, kterou prožíváme, je naprosto zásadním zlomovým obdobím. Pokud si to sociální demokracie plně neuvědomí, bude v pozici politické síly, která bude jen defenzivně reagovat na impulsy, které bude přinášet někdo jiný.

A to je stěží cesta k politickému vůdcovství.

Vytisknout