Král králů celé Afriky aneb kolik má Sarko divizí?

12. 3. 2011

doplněk k článku Štěpána Kotrby "Kterak Sarky střelil kozla aneb Wüstenfuchs Africké unie je jiného názoru"

Africká Unie svým usnesením proti jakékoliv zahraniční vojenské intervenci nemůže reagovat jinak. Svoji roli nehrají jen peníze z libyjské ropy podpořené ideami plukovníka Muammara Kaddáfího. Svoji roli hraje i Muammar Kaddáfí nikoliv jako plukovník, ale jako "Král králů", jímž ho koncem srpna 2008 zvolila rada afrických kmenových náčelníků a předáků, tedy reálné mocensko-politické síly, nikoliv vrtkaví politici, píše čtenář Michal Capko.

Stal se ten den "Králem králů" celé Afriky. Není bez zajímavosti, že už několik dní poté navštívila Libyi Condoleeza Rice, jako první ministr zahraničí USA od roku 1953. (!)

Současní představitelé Africké Unie na svého "císaře" nedají sáhnout. To už by rovnou mohli ideu panafrikanismu, jejímž je ztělesněním, hodit do Nilu nebo do Konga. Věc má další háček: předchozím "Králem králů" byl etiopský císař Haile Selassie, ikona rastafariánů a symbol odporu proti fašistické Itálii, kdy etiopští "pastevci" úspěšně čelili mechanizovaným jednotkám "Věčného Říma" - fašistické Itálii Benita Mussoliniho.

Slza na památku udatnosti "pastevců" skanula i našemu zpěvákovi Danielu Landovi v jedné vlastenecky pojaté písni: "...pro slzy už skoro nevidí, Habešanům marně závidí..."

Chce-li jít Sarkozy v Mussoliniho šlépějích, nemohl si k šlápnutí do sršního hnízda vybrat lepší situaci. Vzhledem k šuškandě o spuštění arabských revolucí Západem prostřednictvím sociálních sítí, přesunu íránských válečných lodí do Sýrie a hrozbě ohrožení saúdské ropné produkce šíitskými povstalci, věc nabírá lehce pikantní nádech.

Není také od věci uvědomit si, že šíitský Írán snahám o destabilizaci odolal, vláda v Iráku se stala díky imámu Sadrovi proíránskou, a že íránský soupeř v zápase o blízkovýchodní hegemonii Izrael dostal "nakládačku" 14:1 v RB OSN za osadnickou politiku, z níž ho vysekalo jen americké veto. Křik německé kancléřky do telefonu však nepřehlušilo. To jsou další kaménky do mozaiky.

Je zde zřetelná snaha rozdmýchat požár na Blízkém východě, zatáhnout do konfliktu co největší množství zemí v oblasti, a patrně poté rozdat karty nanovo. Hraje-li Západ v oblasti vabank, měl by se začít učit farsí a kouřit hašiš. Íránci jsou koneckonců naši vzdálení příbuzní s bohatou kulturní i politickou minulostí, nikoliv nestálá, silně náladová arabská kultura topící se místy v petrodolarech a místy i salafíjou inspirovaném radikalismu, za všeobecné chudoby širokých vrstev ropa neropa. Íránci se nám nakonec budou hodit (a není od věci si něco zjistit o projektu Nabucco), nebylo-li to tak již dohodnuto předem, za všeobecné kouřové clony v mediálním prostoru. Jediné, co nesedí, je akutní hrozba masivních výpadků produkce ropy.

Čas rozhodne.

"Milý zlatý, Miami není Kuba. [...] Jak jste tu dlouho? Šest neděl. Šest neděl se snažíte chytit generála? Vylepujete plakáty s odměnou? 25.000 dolarů? Co to má být? [...]

To, že nemáme vodovod a jiné vymoženosti, ze mě ještě nedělá hlupáka. O historii něco vím. Tímhle vším, se prostě utváří zítřek. Zítřek, ve kterém pro nápady kluků z Arkansasu nebude místo. [...]
Pane Garsone, podle mě jste sem neměli jezdit. Tohle je občanská válka. Je to NAŠE válka. Ne vaše."

obchodník se zbraněmi ve filmu "Černý jestřáb sestřelen"

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.3. 2011