Lekce stranické demokracie v praxi

Jak se volí předseda

10. 3. 2011

Předehra

Klíčem k ovládání politické strany jsou její stanovy. Dovolte mi tedy malou exkurzi do stanov našich předních stran. Základem každé strany jsou místní organizace (nebo místní sdružení). Každá taková základní buňka strany má svého předsedu a volí delegáty do oblastního sněmu (nebo okresní konference), OS/OK pak volí oblastní radu/oblastní výkonný výbor, navíc a to je pro náš příběh důležité: volí delegáty kongresu/sjezdu. Jednotlivé OS/OK také volí své delegáty do regionálních sněmů (nebo krajských konferencí). RS/KK si opět volí svůj řídící orgán (pozn.: u ČSSD volí KK také své vlastní delegáty kongresu/sjezdu, ovšem to věc nijak nekomplikuje, jak si ukážeme později).

Dějství první

Běžná oblast či okres může mít něco okolo 15 až 20 místních organizací či sdružení. K tomu, abyste takovou oblast ovládli, tedy potřebujete osm až jedenáct "spolehlivých" lidí a řekněme dalších 100 -- 150 duší. Duše nemusí být nutně černé (tedy neexistující), mnohdy postačí úplně šeďoučké (tedy neangažované) a některé z nich i zcela autenticky bílé, jelikož vašim slovům a plánům věří. S takovýmto ansámblem, který není těžké zorganizovat za tři až šest měsíců, jste úspěšně dosáhli úrovně lokálního bosse (stali jste se předsedou oblastního sdružení, předsedou okresního výkonného výboru -- chcete-li).

Intermezzo

V této chvíli se opět vrátíme ke stanovám, aby bylo patrné, co nyní můžete a jakou moc máte. Vzhledem k tomu, že ovládáte celou oblast/okres, a tedy i oblastní sněm/okresní konferenci můžete dle stanov:

- Nominovat kandidáty na poslance PSP ČR a EP, krajského zastupitelstva, sestavovat kandidátky pro komunální volby

Není to mnoho, chtělo by se říci. Vydržíte-li do komunálních voleb, máte dobrou šanci získat kontrolu nad rozpočtem nějakého toho okresního (nebo třeba i krajského) města. Takže, například 689 milionů v Mladé Boleslavi, nebo třeba 5 147 milionů v Plzni. S tím už se dá pracovat, že?

Dějství druhé

Podaří-li se vám osobně to samé zopakovat v další jedné nebo dvou oblastech, či okresech, snadno v podobném duchu ovládnete jeden region čili kraj. Z předchozích počtů tedy vyplývá nutnost silného jádra řekněme třiceti lidí. Praxe je ovšem taková, že toto jádro je menší. Je pravděpodobné, že jste nastoupili do rozjetého vlaku, tedy, že někde ve vašem kraji již existuje podobná struktura, jakou jste vy sami vybudovali ve svém okrese. To není důvod k zoufání. Nahoře je místa (a peněz) klidně pro tři i čtyři; naopak navázat spolupráci s podobně fungující organizací je výhodné - ušetří vám to čas. Jenom je třeba si dávat pozor na to, s kým se spojujete. Ne nebojte se, na idealistu (ať tak, či tak) již v této úrovni nenarazíte. Se zlodějskou ctí (zloděj zloděje neokrade) se zatím taky počítat moc nedá...

Gratuluji, stal jste se krajským/regionálním kmotrem (předsedou regionální rady, předsedou krajského výkonného výboru)-

Vaše organizace v organizaci se rozrostla, ovládáte dva až tři okresy, přímo či nepřímo několik středně velkých měst (kupodivu, ještě jsem neviděl, že by někomu vadilo zasednout do městské rady a přimhouřit oko svému donorovi, obzvláště byla-li tato cesta téměř bez práce). Díky tomu, že jste v jedné z velkých stran, máte téměř naprostou jistou, že nebudete-li dělat nic, věci jako volební kampaň a podobné za vás "oddře" ústřední sekretariát. Výsledek, podporu 20-30 procent získáte v podstatě s jistotou. Samozřejmě, je třeba potom najít vhodné koaliční partnery, ale opět nepodléhejte panice, je téměř jisté, že s tím problém mít nebudete.

Intermezzo

Jaká je vaše nynější reálná moc? Opět se vrátíme ke stanovám - díky tomu, že ovládáte celý jeden kraj, můžete nyní:

Navrhovat (na okresní/oblastní úrovni) a schvalovat (na regionální/krajské úrovni) kandidáty do PSP ČR. Vzhledem k volebnímu systému vám to garantuje v běžném kraji 3-4 poslance (průměrný počet získaných mandátů dle krajů u voleb 2010 u OSD a ČSSD). - Jenom podotknu, že běžný poslanec si přijde na cca 70 000 Kč/měsíčně tedy řekněme 3,3 milionu za funkční období, přispěje spřátelené firmě cca 10 000/měsíčně za kanceláře (0,5 mil za FO) a zaplatí jednoho až dva asistenty maximálně do výše 35 000/měsíčně (1,7 mil za FO)

- Navrhovat a schvalovat kandidáty na senátory (obdobný ekonomický model, jen míň míst a menší jistota)

- Navrhovat a schvalovat kandidáty na europoslance (řádově lepší ekonomický model s cca 5x více penězi za FO, ovšem mnohem nejistější)

- Navrhovat a schvalovat kandidáty do krajských zastupitelstev

Díky těmto prvním třem odrážkám se dostanete k legálním a krystalicky čistým 16,5 milionu Kč, které můžete rozdělit mezi své věrné. Nemluvě o desítkách placených míst v městských a krajských radách a dalších orgánech (dozorčí rady organizací zřizovaných krajem či městy, například).

Nad to máte kontrolu nad rozpočtem řekněme 15% měst ve vašem kraji, a pokud jste byli šikovní, i nad rozpočtem kraje (a organizací na obou úrovních samosprávy zřizovanými).

Dějství třetí

Je patrné, že již během prvního dějství jste se dostali ke zdrojům, které není jednoduché odčerpávat z veřejných rozpočtů. K tomu, abyste tyto čisté peníze proprali, vám tedy musí sloužit několik (několik desítek) firem, jimž tyto peníze poskytnete za služby/činnosti. Jedním z nejjednodušších kanálů se již od počátku devadesátých let jevilo stavebnictví. Je k tomu hned několik dobrých důvodů.

a) Stavební projekty jsou samy od sebe velké, tedy budou-li ještě o pár procent větší, není to až tak "okaté", ale těch pár procent mohou být desítky, ba i stovky milionů.

b) Velkých stavebních firem (které mohou realizovat velké stavební projekty) není mnoho, a tudíž se s nimi dá domluvit.

c) Stavět prostě bylo a je potřeba

Druhou skupinou firem, které se o něco později do tohoto kolotoče zapojily, byly firmy dodávající počítače a služby s nimi spojené. Důvody byly podobné - nevelká znalost v oboru umožňovala bezproblémově navyšovat ceny, realizovat fiktivní, či naprosto nepotřebné projekty. Nakonec počítačů bylo také třeba a v souladu s dobrými mravy se také velmi často obměňovaly.

V tomto duchu bychom mohli pokračovat přes reklamní agentury, tiskárny až po firmy na uklízení odpadu. Skoro by se dalo říct, že na své si přijde každý. A každý také z toho, na co si přijde, odevzdává svůj desátek.

Finále Grande

I když bychom mohli extrapolovat stejný nebo podobný systém na obsazení pozice předsedy naší fiktivní strany (a na velký business státních zakázek), byla by to chyba. I velké firmy, mají své malé zakázky, své zájmy v krajích a městech, kde je v celkovém součtu víc peněz než v samotném státním rozpočtu. I když se nedá říct, že by nechtěly participovat na celostátních zakázkách, na první pohled se jeví poněkud riskantní, se do takového obchodu pouštět přímo.

Navíc proč? Pokud již společnost spolupracuje s několika kraji, které jsou zpracovány (a to často nikoli z popudu nějaké firmy, ale z popudu jedince, kariéristy, člověka který si své odběratele najde až při cestě nahoru), pak je možné, že se tito jednotliví krajští (a okresní) bossové mnohem spíše sami domluví na někom dostatečně vláčném a funkčním. Na někom, kdo bude dávat straně lidskou tvář, který zajistí, aby se strana dostala do parlamentu a třeba i do vlády. Není třeba pochybovat o tom, že kraje k tomu mají prostor. Z každého okresu, který ovládáte, vyšlete 100% loajálních delegátů, kteří znaje svou roli, budou hlasovat, jak jim je sděleno.

Osoba předsedy strany, sama o sobě navíc není tak důležitá, aby se o ni museli zajímat podnikatelské kruhy kolem strany, pokud bude zajištěno, že předseda nebude tyto podnikatele a sítě, do kterých jsou zapojeni, rušit při jejich činnosti. A z praxe víme, že se to nestane. Z Prahy je do krajů daleko, a vrcholná politika je dost práce sama o sobě. Pravý boj začne, až když se partaj dostane k moci. A opět to bude boj především o náměstky, popřípadě i ministry, ale samotné jméno předsedy vlády zůstane spíše politickým, než zájmovým. Do té doby si partajní kruhy musí vystačit i s poslanci a jejich iniciativami...

Vytisknout