www.pujckasusmevem.cz

10. 3. 2011 / Ladislav Stalmach

Pan Rýza byl dokonce přesvědčen, že si půjčuje dvojnásobnou částku, z čehož jasně plyne, že vůbec netušil co vlastně podepisuje a ve slušné společnosti by někdo nad takto postiženými lidmi vždy držel ochrannou ruku.

Když mu došly i tyto peníze, což netrvalo mnoho týdnů, opět ho navštívil pan Pruska a opět mu dobře poradil. A pan Rýza si opět půjčoval. Během dvou let dlužil pan Rýza dvě stě tisíc.

A to je okamžik, kdy nastupují šmejdi k útoku na své oběti. Už mají ověřeno, že oběť nepřemýšlí nad tím, co podepisuje a je možno jí nakukat cokoli.

Takže pan Pruska, coby geniální finanční poradce, vysvětlil panu Rýzovi, že než by čekal na exekuci, on od něj koupí jeho byt. A byla podepsána kupní smlouva. V ní stálo, že pan Rýza prodává svůj byt za rovných tři sta tisíc, které jsou mu vyplaceny při podpisu smlouvy.

Pak ještě existovala jakási ústní dohoda, že pan Rýza tyto peníze nedostane na ruku, ale pan Pruska jimi uhradí dluhy pana Rýzy.

V tomto momentě jsme se o celé věci dověděli na obecním úřadu. Ihned jsem telefonicky kontaktoval pana Prusku, aby mi vysvětlil co se děje. Ten samozřejmě tvrdil, že je vše v pořádku, osobní schůzce se ale dlouhé týdny vyhýbal. Stále byl ale v kontaktu s panem Rýzou, vždy tak, abych já o tom nevěděl, a pan Rýza mi pak jen vyprávěl, že zase něco podepsal.

Po měsíci, kdy pan Rýza už měl v ruce dopis, který ho vyzýval k vyklizení bytu, mi došla trpělivost a vydal jsem se na státní zastupitelství, kde jsem v plné moci pana Rýzy (ten neměl prostředky ani na cestu, natož na advokáta, který by mu poradil postup nebo ho dokonce zastupoval) ohlásil podezření z trestného činu podvodu.

V tento den se mi taky povedlo zastihnout pana Prusku a při osobním rozhovoru, jehož svědkem byl i pan Rýza. Pruska mi tvrdil, že pan Rýza od něj nedostal tři sta tisíc na ruku, ale že prý právě tuto částku vyplatil všem těm houmkrediťáckým ústavům, u kterých údajně sjednal panu Rýzovi půjčky. (Všimněte si- nehovoří zde o soukromé půjčce).

Za týden mi přišel dopis, v němž stálo, že státní zastupitelství celou kauzu předává policii.

Pak přijela policie a vyslechla pana Rýzu. Z jeho výpovědi plynulo, že skutečně mohlo dojít k mnoha trestným činům. Ještě bylo potřeba vyslechnout pana Prusku a získat informace od všech těch houmkrediťáckých ústavů, s nimiž pan Pruska podle svého tvrzení údajně měl styky a které prý mohly doložit výše dluhů pana Rýzy.

To ale trvalo více než tři měsíce. Šmejdi se dnes policie nebojí, nereagují na její výzvy a policie nemá takové pravomoci, jaké vidíme v amerických kriminálkách (někdy mám pocit, že nemá téměř žádné). Pan Rýza mezitím přespával v zahradní chatce, ve které, když hodně dýchal, bylo pět stupňů nad nulou.

A co se stalo, když byl konečně pan Pruska vyslechnut?

Ukázalo se, že pan Pruska nezahálel. V době, kdy se dověděl, že pan Rýza není proti němu sám a že to nebude tak v pohodě, jak se domníval, navštívil tajně pana Rýzu a nechal si od něj podepsat papír, o kterém tvrdil, že je to jen formalita týkající se prodeje bytu, ve skutečnosti se ale jednalo o přistoupení k dluhu ve výši sto tisíc korun, které mu měl soukromě půjčit před půl rokem a od nichž ztratil smlouvu.

A tímto podvodem před policií pokryl těch sto tisíc, které činily rozdíl mezi hodnotou bytu a skutečnými dluhy pana Rýzy, které nepřímo pan Pruska nejprve panu Rýzovi způsobil a pak je s notnou dávkou humanizmu za pana Rýzu zaplatil.

Konec? Policii tento jednoznačně účelový dokument stačil a celou věc odložila.

Co z toho plyne? Během celého případu jsem hovořil s právníky, policisty, lékaři, sociálními pracovníky, poslanci, ba i panu prezidentovi jsem vylíčil příběh člověka, kterého státem chráněná lichva a vše co se kolem ní děje připravila o střechu nad hlavou.

Všichni tito vzdělaní a vysoce postavení lidé potvrdili, že lichva je velký problém, který by si zasloužil rychlé a razantní řešení.

A přesto slyšíme dnes a denně, že se parlament zabývá zákony o registrovaném partnerství, o odboji za Jana Žižky, o tom, jestli by si zase neměli poslanci přidat, aby je nepředběhli doktoři, ale o zákazu lichvy žáden zákon neexistuje. A existovat nebude, protože na vrcholu pyramidy zvané lichva stojí lidé, kteří jezdí v autech za pět milionů, mají chatičku na Malorce, kamarádí se s půlkou poslanecké sněmovny a na tu druhou něco vědí.

Jsme v tom sami. Až nebude nic, co by si vzali na Rýzovi, půjčí vám!

Vytisknout