Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!

1. 3. 2011 / Jiří Baťa

K úplnosti dodávám z peněz, získaných "zeštíhlením" ministerského aparátu. Nejsem jediný, který gesto ministra Dobeše považuje za velmi neadekvátní ekonomickému stavu a situaci ve společnosti, notabene profanování jedněch na úkor druhých (téhož ministerstva) v situaci, kdy celoplošně byly mzdy státních zaměstnanců kráceny o 10%. Jinými slovy, jedni si to zaslouží, aby byli motivování a více odolní proto korupci, zatímco u těch druhých to není zřejmě zas až tak potřebné.

Co čert nechtěl, k odměnám ministra Dobeše se vyjádřil jeho stranický kolega rovněž ministr Bárta. Jak jinak, než s jeho plnou podporou a souhlasem ve správnosti jeho konání. Ovšem nezůstal jen u jeho podpory, ale s upřímností jemu vlastní přiznal, že i on štědře rozdával těm , kteří si to podle něj opravdu zasloužili. " Také jsem rozdával stotisícové odměny. A nestydím se za to!", řekl Bárta. No nejde o to, zda se za to stydí či nikoliv, spíše jde o to, zda je to normální a příhodné v době, kdy se jiným a jinde nedostává! Kromě jednoho případu, kdy dal pracovníkovi (v neuvedené funkci) odměnu ve výši sto tisíc prý údajně za to, že zabránil korupčnímu jednání ve stejné výši. Další odměny a jejich výši neuvedl.

Nelze nepochybovat, že takovéto "finanční jištění" může být za jistých okolností pojistkou a motivací v boji proti korupci, nicméně stejně tak dobře to může být "kupování duší" potřebného politického potenciálu pro realizaci plánů své strany (VV), neboť takto dobře placený a průběžně přeplacený pracovník musí nutně ctít osobní vděčnost, ne-li zavázanost a oddanost svému štědrému šéfovi. Odtud je jen krůček k bezmezné poslušnosti při plnění úkolů a příkazů šéfa bez toho, že je eliminováno racionální posuzování obsahu zadaných úkolů. Což ve svých důsledcích může být pro jednu stranu vysoce výhodné, na druhé straně značně škodlivé. Takto "preferovaní" pracovníci mohou snadno podlehnout závislosti peněz na úkor "čistoty" ministerského zadání , které mohou mít ne vždy ten nejlepší či nejčistší úmysl.

Vezmeme-li v úvahu, že by tak tomu mělo být v celé sféře vládní byrokracie (a není vyloučeno, že tomu tak již není), pak se lze domnívat, že všichni takoví pracovníci, v rámci (zaplacené či uplacené) oddanosti se stanou pracovníci nikoliv svobodně vykovávající svou práci v rámci běžných pracovních předpisů, nařízení, norem, zákonů a všeobecně platných pravidel, ale pracovníci "koupeni" ve prospěch zájmů svého šéfa, kryjícího se šlechetnými zájmy o blaho společnosti, které sleduje jak jeho strana, tak v daném případě poněkud nesourodá vládní koalice. Jinými slovy: "Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!"

V zásadě nelze nic namítat proti přiměřeným odměnám za dobře či mimořádně úspěšně vykonanou práci (hasiči, záchranáři, policisté apod.) V zásadě však nelze souhlasit s jejich výší (i když např. u zmíněných profesí bych s tím dokonce souhlasil, ti si to zaslouží mnohem více, než ministerské krysy), která by neměla dosahovat dvojnásobku celoročního příjmu většinového pracovníka v Česku s příjmem okolo sta tisíc korun za rok! Jednak je to, přes veškeré argumenty ministrů neopodstatněné, neetické, ale i provokující v situaci, kdy se mnozí (a není jich málo) potýkají s vlastní životní existencí, která jim má být ještě "zpříjemněna" sjednocením DPH na 20 %. To vše kromě jiného!

Zvláště pozoruhodné je pak tvrzení ministra Bárty, že by prý bylo škoda nechávat propadnout (nečerpat) peníze k těmto účelům určených. Především je potřeba se zamyslet nad výší takového fondu, který "někdo" musel navrhnout a další "někdo" schválit! Už zde je vidět, že se tito "někdo" s penězi , vzhledem k jejich dostatečnému množství, moc starostí nedělají a místo toho, aby zde, v tomto a podobných případech, prokázali svou míru zodpovědnosti k nutnosti omezování mandatorních výdajů ( viz vláda rozpočtové odpovědnosti!), nedělají si žádné problémy a s velkou dávkou štědrosti si zajistí dostatečně vysoké fondy, které, podle slov ministra Bárty, mohly by v případě nečerpání dokonce propadnout!

Za druhé, peníze nepodléhají zkáze, nemají určenou životnost a měly by být převoditelné na jiný druh účelu jejich čerpání. Vím, že tomu tak vždy není, či že to tak vždy nelze. Ale jsou to jistá specifika a při troše dobré vůle (která nejspíše chybí) by bylo možné v rámci resortu takové přesuny realizovat. Mnohdy by to bylo více než potřebné a užitečné. Jenže pravdou zůstává, že vysoké částky na odměny s největší pravděpodobností zůstanou i s "rizikem" jejich propadnutí, protože takové riziko se dá vždycky snadno a rychle vyřešit. O tom svědčí právě postup, zmíněný panem ministrem Bártou. A není pochyb, že tyto praktiky se táhnou napříč celým vládním, potažmo ministerským spektrem. A mnohdy i mnohem, mnohem dále! Nu což, vždyť je to vláda rozpočtové zodpovědnosti!

Vytisknout