Proč má smysl, aby česká vláda podporovala studium češtiny a českých záležitostí v zahraničí

27. 2. 2011 / Jan Čulík

Německý bohemista bohužel nevysvětlil, proč by měly západní státy investovat peníze do studia jazyků a kultur odlišných kulturních oblastí. Myslím, že nestačí pouze konstatovat, že by univerzity interkulturní dialog MĚLY pěstovat. V dnešní době otřesených veškerých civilizačních hodnot se musíme vracet k počátku a trpělivě vysvětlovat to, co se nám kdysi mohlo zdát banální a samozřejmé.

Studium cizích jazyků a kultur je nesmírně důležité především z vojensko-politického, strategického a pak i podnikatelského hlediska. Je nebezpečné - a v posledních dvou desetiletích se to projevilo několikrát - když nemají západní země ani zájem, ani ponětí o diskursu, jaký probíhá v jiných kulturách a zemích. Asi před půl rokem jsem měl na univerzitě v Birmighamu přednášku o tom, jak v asi šesti - ojedinělých - případech, kdy se za posledních pár let britská média zajímala o Českou republiku, informace o tom, co se tam děje, naprosto zkreslila a v některých případech je podala úplně obráceně. Před několika lety jsem hovořil na jednom semináři v Řecku s postgraduanty z krizových zemí světa, mj. i z republik bývalé Jugoslávie. Stěžovali si na to, že v angličtině existuje o válkách v Jugoslávii literatura, kterou napsali lidé neznalí srbochorvatštiny a že oproti tomu existuje v srbochorvatštině polemická literatura, která uvádí omyly v knihách anglosaských autorů na pravou míru. Jenže mezi oběma diskursy není kontakt, protože západní autoři prostě srbochorvatsky neumějí, a tak netuší, o čem hovoří sami občané bývalé Jugoslávie, co je trápí.

Toto fiasko si mimochodem v poslední době začíná silně uvědomovat britská vláda, a tak vytváří různé iniciativy, jako jsou akce grantové agentury British Academy Language Matters More and More (Na jazycích záleží stále více). Britská grantová agentura AHRC vyloženě podporuje výzkumné téma Translating Cultures.

Zatím není existence České republiky ohrožena, ale existence malé země a kultury není nikdy jistá. Kdo ví, co bude za dvacet, třicet let?

Až zase bude existence České republiky brána v potaz při nějakém novém mnichovu, Čechům bude velmi zapotřebí toho, aby měli mezi významnými osobnostmi západního veřejného života tu a tam strategicky umístěnou osobu, která někdy něco studovala o české kultuře, něco málo třeba zná z českého jazyka a s kulturou a zemí sympatizuje. Kdysi dávno měli Češi francouzského historika Ernesta Dennise, pamatujete? Začátkem dvacátého století byl velkým stoupencem a pomocníkem českého národa v Británii Masarykův přítel a činitel britského ministerstva zahraničí, mj. také autor - anglických - dějin Čech a Československa Robert Seton-Watson.

Během šedesátileté existence českých studií na univerzitě v Glasgow jsme takových příznivců České republiky a kultury vyprodukovali řadu stovek. A to nejen proto, že v Glasgow mohou studenti studovat jakýkoliv obor v kombinaci s oborem jiným, takže češtinu a českou kulturu studují právníci, technici, hudebníci, ale také proto, že v četných našich vyučovacích blocích v angličtině vstupujeme na pár týdnů na jiných katedrách do kursů historie, politologie, společenských věd. Takže z Glasgow University vycházelo dosud množství studentů, kteří o České republice věděli, rozuměli tomu, co se tam děje a se zemí a její kulturou sympatizovali.

Celá škola evropských jazyků a kultur na Glasgow University je nyní ohrožena, a to nikoliv v důsledku vládních škrtů, ale v důsledku manipulace nevolené skupinky podnikatelů, která školu v posledních několika letech ovládla a chce ji proměnit v komerční technologický podnik. Je otázkou, zda se jim to podaří, protože jejich návrh zlikvidovat podstatné části humanitních studií na této škole se mezi politiky, v médiích i ve veřejnosti setkal s pozoruhodně silným odporem. Mediální kampaň proti návrhům Glasgow University zlikvidovat studium moderních jazyků pokračuje ve skotských médiích už tři neděle s pozoruhodně neztenčenou silou.

Ale mně jde o trochu jinou věc.

Politické poměry v českých zemích jsou už skoro čtyři sta let určovány ze zahraničí. Českým občanům i českým politikům - v jejich vlastním zájmu - by mělo záležet na tom, aby efektivně ovlivňovali zahraniční kulturní prostředí ve prospěch české věci. Ve vlastním strategickém zájmu by měli podpořit a rozvíjet těch několik málo zahraničních center, kde dosud vznikají zahraniční specialisté na problematiku České republiky a střední Evropy.

Vytisknout