Záhy stál před nebeskou branou a svatý Petr ho přivítal: "Vítej na nebesích, ale dříve, než se tu usadíš tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme špičky ODS a tak si nejsme tak úplně jisti, co s nimi."

"To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící."

"Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky protikorupční rozpočtové zodpovědnosti musíš strávit jeden den v pekle a jeden den v nebi a potom si sám vybereš, kde chceš strávit věčnost."

"Ale já už jsem se rozhodl. Chci do nebe!"

"Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr.

Odvedl Topolánka k výtahu a jeli dolů do pekla.

Brána pekel se otevřela a Topolánek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem, které jsou stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní konzervativní politikové, sama baronka Thatcher ho vítá. Pod kaštanem sedí hodně známých tváří z businessu. Všichni se volně procházejí, diskutují o finančních trzích, číšnice nahoře bez jim nosí sushi a kaviár, hrají se kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a plzeň.

Sám ďábel přinesl Topolánkovi sklenici oroseného piva a kotletku.

"Dej si jedno, Mirku!" "Ne, slíbil jsem, že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Topolánek.

"Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje. Potřebuješ se posilnit, máme tady suprový nažhavený holky." Mirek si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky. Prostě přesně to, co měli v ODS rádi.

Jako třeba jejich vtípky v podobě smlouvy s občany, slib zavedení protikorupčního balíčku, vysokých platů, snížení nezaměstnanosti, vtip se zvýšením dostupnosti a kvality zdravotní péče pomocí privatizace nemocnic (to byl vývar!) a vtipné skutky v podobě zavedení poplatků důchodcům a kojencům, snížení mateřské, prosazení netransparentního odměňování ústavních činitelů, promlčení finančních přestupků po roce, žádný boj s daňovými úniky zbohatlíků a co nejmenší daň pro milionáře. A nakonec slib, že víc už se nebude krást.

Všichni si to skvěle užívají a dřív než si to Topolánek uvědomí, je den pryč. Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu. Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran nebe a svatý Petr na něj čeká.

"Tak a teď je čas na návštěvu nebe", a otvírá mu bránu.

Dalších 24 hodin je Mirek donucen trávit čas se skupinou tichých lidí, kteří diskutují v různých divných jazycích o jiných věcech než o jídle a penězích, a chovají se k sobě uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky, ale otázky bytí, filosofie, estetika, kultura, věda a další věci, kterým Mirek nerozumí. Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo celkem dobré, tak bifteky a ovárek ani sushi a kaviár to není. A všichni vypadají chudě, mají na sobě jen nějaké jednoduché šedivé pláště. Není tam nikdo, koho by Mirek znal a nikdo se k němu nechová jako k důležité osobě. "A je, na něco takového mě Klaus s Kalouskem nepřipravili. Ani Langer s Nečasem se o tom nezmiňovali," říká si Topolánek.

Den skončil a svatý Petr se vrátil. "Tak strávil jsi jeden celý den v pekle a jeden celý den v nebi. Teď si vyber, kde strávíš věčnost."

Mirek, jak je u něj zvykem, dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: " Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš nebe bylo krásné, a tak..., ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do pekla."

Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do pekla. Dveře výtahu se otvírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky s loužemi toxického odpadu. Vypadá to jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako krajina po atomovém výbuchu. Je vyděšen, když vidí své přátele oblečené v cárech, jak jsou přikováni řetězem k nejakému velkému stroji a sbírají do plastových pytlů smradlavé odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou.

Ďábel přijde k Topolánkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: "Já tomu nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem, lehký holky, business párty. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně."

Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne: "Jo, včera to byla volební kampaň, dnes už sis nás zvolil!"