Zemřel Arnošt Lustig

27. 2. 2011 / Jan Čulík

Literatura je citová paměť člověka. Literatura je vznešenost člověka, který může poklesnout níž než do bahna a stoupnout výš než nejvyšší hvězda. Literatura je zpěv ptáků, kteří cítí zkázu nebo předzvěst světla. Literatura je to, co přežívá déle než dávné civilizace, po kterých zbyly pouště, prach a kamení. Literatura je krása, trvalost, smysl lidské existence. Literatura je jediná nesmrtelnost člověka, než snad i tenhle pojem přestane platit. Literatura je ten jediný tunel, kterým projde člověk budoucnosti do hlubin své minulosti. Literatura je univerzita člověčenstva, pro všechny časy.

Arnošt Lustig ZDE

Byl to spisovatel jediného tématu. Ale PAN spisovatel. Autorem by se asi nikdy nestal, kdyby nebylo jeho děsivé zkušenosti z nacistického koncentračního tábora, kde strávil poslední léta dětství a první léta dospívání. Celý život se snažil psaní zbavit se této zkušenosti a svědčit o ní - vyslovit nevyslovitelné. A dělal to nesmírně dobře.

Arnošt Lustig byl pozoruhodně slušný a šarmantní člověk. Až do pozdního věku ho ženy milovaly a obdivovaly. Myslím, že právě v důsledku svého neuvěřitelného šarmu v koncetráku přežil.

A že byl komunista?

Někdy v polovině osmdesátých let, v době, kdy se v Československu rozkládal normalizační režim jsem na něho, uprchlíka před komunistickým režimem - v této věci zaútočil. Lustig stál u nás v Glasgow v obýváku u okna, vidím to jako dnes. Ptal jsem se ho: "Jak jste mohli být tak blbí a uvěřit tomu komunismu?"

Útrpně se na mě od toho okna usmál, vědom si toho, že člověku o třicet let mladšímu než on to nevysvětlí, a řekl mi: "Tomu ty nemůžeš porozumět, Honzo."

Česká literatura
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 28.2. 2011