Bude následovat v ČR úplný úpadek školství?

1. 3. 2011 / Boris Cvek

Souhlasím s citátem pana Münicha, že vazba mezi skutečnou kvalitou učitele a jeho formální vzděláváním je malá. Cestou ven z tohoto problému však není zrušení vzdělávání učitelů, právě naopak: špatné formální vzdělávání je třeba zlepšit a zvýšit nároky na odbornou fundovanost i pedagogickou přípravu učitelů.

Mají-li mít učitelé autoritu a prestiž, musejí být vzdělaní a musejí se pokud možno dlouhou a náročnou praxí naučit pedagogickou teorii uplatňovat přímo ve třídách, nebo se takové teorie zbavit a hledat vlastní efektivní řešení (každý skutečný učitel je osobnost a učí jinak, po svém).

Návrh NERVu jde zcela proti té skutečnosti, že žijeme ve stále složitějším a dynamičtějším světě, v němž hrozí nová negramotnost lidí např. v předmětech tak klíčových pro ekonomický rozvoj moderní společnosti, jako jsou ty označované zkratkou STEM (Science, Technology, Engineering, and Mathematics).

Nutnost výrazně zlepšit kvalitu výuky dětí v USA zdůrazňuje v poslední době jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů Science (o vzdělávání dětí zde poslední rok vycházejí desítky článků).

Tento časopis 25. února vydal příspěvek F. C. Keila z Yale University s názvem Science starts early, v němž se rozsáhle dokazuje, že děti je zapotřebí učit vědě už v brzkém věku. Sám šéfeditor časopisu Science (B. Alberts) napsal 22. října 2010 editorial s názvem An education that inspires (Vzdělávání, které podněcuje), který začíná takto (můj volný překlad):

"Jak je to možné, že se děti, které vcházejí do školy ve svých pěti letech plné vzrušení a zvídavosti vůči světu, stávají často znuděné vzděláváním ještě dříve, než se stanou teenagery? Jak by mohly Spojené státy vytvořit poutavější vzdělávací systém, takový který umožní svébytně fascinovanému dítěti prozkoumat až do hloubky oblast svého zájmu jako integrální součást jeho ranného vzdělávání?"

Na tuto otázku si Alberts neodpovídá jako NERV, nýbrž navrhuje, aby se zvýšila motivace učitelů učit zajímavěji, odborněji a poutavěji. Jako odstrašující příklad toho, co má být do budoucna opuštěno, je nabízeno memorování. Alberts chce po aktivních vědcích, účastnících se bádání, aby se stali dobrovolníky a pomáhali učitelům zajímavěji učit už i malé děti (všimněte si, že Alberts mluví v první větě svého editorialu už o pětiletých dětech). Dobrá výuka se má stát prestiží a školy se mají ucházet podle Albertse v celonárodní soutěži o tzv. "STEM challenge awards".

V jiném editorialu v časopise Science, z 27. srpna 2010 (What is STEM education?), píše R. W. Bybee, že je třeba nastolit novou gramotnost ve STEM pro celou populaci, neboť jinak nelze čelit velikým výzvám nového století. A není přece pochybnosti o tom, že žijeme po stránce technologií a uplatňování vědeckých poznatků na úrovni běžného života ve zdaleka nejsofistikovanější době celých lidských dějin se specifickými výzvami, jako je např. globální oteplování. Bybee definuje základní schopnosti, které děti musejí získat ve škole, mají-li obstát v dnešním světě, a opírá se při tom o zprávu US National Academies (opět volně překládám):

"Jak je zdůrazněno ve zprávě Národních Akademií (Stoupání nad blížící se bouři), žáci musejí získat takové schopnosti, jako je adaptabilita, komplexní komunikace, sociální schopnosti, nerutinní řešení problémů, samosprávnost a systémové myšlení, mají-li být schopni soutěžit v podmínkách moderní ekonomie."

Ale samozřejmě nejde jenom o STEM. Věda a technologie nespadly z nebe a nevyrostly v prostředí bezcitných technicky zaměřených fachidiotů. Moderní věda a její úspěch jsou plody imaginace a širokého vzdělání, jsou to kulturní fenomény, hluboce zakořeněné v rozvoji středověké a novověké společnosti s jejími náboženskými, uměleckými a vůbec kulturními hodnotami.

Děti by měly vycházet ze školy fascinované nikoli jen vědou, nýbrž i Shakespearem (a proč ne, když na něj původně chodily přece široké lidové vrstvy alžbětinské Anglie?) nebo Beethovenem nebo dějinami křesťanství či obchodními trasami mezi Byzancí a Indií. Možná je to utopie, možná je třeba jenom být invenční a udělat reformu, jež sníží množství vědomostí a zvýší intenzitu diskuze a probírání jen toho podstatného, v každém případě snížením nároků na vzdělávání učitelů míříme leda do naprosté nevzdělanosti a temnot. Nejsou-li učitelé sami velmi vzdělaní, nejsou-li to invenční, praktické osobnosti, schopné improvizovat a získat si autoritu u dětí, neprojdou-li tedy náročným a vysoce kvalitním vzděláváním, jejich učitelská činnost způsobuje spíše škodu než užitek, spíše deformaci, bigotnost a tmářství než rozvoj nové generace.

Vytisknout