Úpadek české politiky

1. 3. 2011 / Miloslav Štěrba

ODS si může dělat, co chce a my jí do toho nemáme co mluvit, namítnete. Jenže ono to není zase tak jednoduché, jak to prezentuji. ODS jako politická strana vzešla z OF jako výsledek demokratického usilování po zániku totalitního státu. Svou rolí ve vládě ČR má odpovědnost za slušný vývoj občanské společnosti v této zemi. Od představitelů ODS musíme vyžadovat politickou praxi, která pomůže vytvářet v zemi ovzduší věcného spravování věcí veřejných. Poslední přijaté usnesení tomu odporuje.

OF se od samého počátku konstituovalo jako kooperující orgán, který od zástupců bývalé vládní strany přejal na konci roku 1989 podáním ruky právo na výkon moci. V českoslovených ulicích neprobíhala žádná občanská válka, jako tomu bylo např. v některých rumunských městech. Bývalí členové KSČ se ve značné míře zapojili do činnosti nově vzniklých politických stran, a mnozí úspěšní polistopadoví politici byli do poslední chvíle členy KSČ.

Nově vzniklé státní útvary ČR a SR přejaly právní předpisy platné v této zemi poslední desetiletí s výjimkou některých politických směrnic, např. regulující výkon moci prostřednictvím Národní fronty a vedoucí úlohy KSČ. Nelze negovat historický vývoj, který byl výsledkem dohod spojenců z protifašistické koalice, která ve 40. letech určila směr vývoje v poválečné Evropě. Politická praxe v následujících desetiletích nemůže být považována za zločinnou. Stejně jako nelze akceptovat prohlášení KSČ za zločinnou organizaci.

Samotná praxe potvrzuje výše uvedené, neboť i legalita našeho prezidenta Václava Havla byla založena na hlasech komunistických poslanců, stejně jako následný prezident Václav Klaus otevřeně usiloval o zvolení hlasy komunistických poslanců a senátorů. Existují krajské vlády, které se opírají o koalice s komunistickými zastupiteli. Jejich existence je legální, neobsahuje žádné protiústavní prvky, a je vyjádřením demokratického smýšlení občanů této země. Podobnou praxi známe z většiny evropských zemí, kde jsou komunisté po desetiletí organickou součástí politické scény, v minulosti i v současnosti vykonávající všechny legální občanské funkce.

V naší mladé demokracii bychom měli klást důraz na principy, které se nemohly uplatnit v dobách totalitního spravování této země. Není možné se uchylovat k metodám, které formou zákazů a příkazů manipulují s veřejným míněním, často přitom jde jen o změnu znaménka + na -- při posuzování politické orientace. Schopnost kooperovat, nalézat společná stanoviska, přijímat nutné kompromisy -- to je cesta k slušné budoucnosti země. Vše, co směřuji k odstranění ostrých hran v politické praxi je užitečnější než soustavné budování barikád. Ty patří k minulosti, od níž se konečně začněme vzdalovat.

Pokleslá politická kultura, nebývalá korupce ve všech sférách života, chaotický hospodářský vývoj, extrémní zahraniční politika odlišně interpretováná různými státními institucemi, značná nezaměstnanost, vysoká kriminalita aj., k tomu až provokativní bohatnutí jedněch ve vztahu k stále většímu počtu chudých, výprodej národního bohatství, úpadek morálních kritérií pro mládež, až po fašizaci generačních vztahů atd., a přitom vedení velké politické strany doslova "kriminalizuje" schopnost sousedské domluvy a spolupráce v obcích a městech.

Vytisknout