Korektivismus podle Klause

1. 3. 2011 / Milan Daniel

Nad možnosti, že se náměstkem ministra školství Josefa Dobeše (VV) stane bývalý kandidát krajně pravicové Národní strany Ladislav Bátora, se pozastavila nejen některá média, ale kupodivu i ministerský předseda Nečas. Však mu to hradní Hájek hned spočítal a hradní pán Klaus přišel s kanónem, jímž srovnal hilsneriádu s "politicky korektním" honem na nebohého muže, který je mu právě pro své vyhraněné názory sympatický.

Klaus své sympatie či naopak antipatie odvozuje od toho, jak delece se shodují či neshodují s jeho názory a extrémními hodnoceními . Ve své nezměrné ješitnosti je nepřístupný argumentům, které mu nepasují do jeho obrazu světa. O jím vyslovených "pravdách" se nepochybuje, jakkoliv se týkají oblastí, pro něž mnohdy nemá ani vzdělání, ani dostatek informací. O to více mu konvenuje, když se objeví figura, která s ním ochotně sdílí jeho všeználkovství a podkuřuje -- jsa možná podobně motivována --samolibosti, s níž bojuje s mlýny, jejichž existenci si vymyslel.

Bipolarita myšlení, která je zjevná z Bátorova textu, jejž Klaus se zjevným gustem obsáhle citoval, je pro pána Hradu příznačná. Pravda je jen to, co je pravda podle něho. Možnost, že kus pravdy je na té i oné straně, že každá Bátorou jmenovaná a Klausem citovaná osobnost může mít svá pro i proti, je nepřijatelná .

I Klaus, jako ostatně každý dobrý populista, má jistě v dílčích věcech pravdu. Politické body získával v minulosti některými postoji, jež byly v souladu s názory velké části společnosti (Jugoslávie, Kosovo, částečně i svým euroskepticismem). Á konto toho ovlivňoval veřejné mínění velmi problematickými výroky na nejrůznější témata. Legitimizoval je svou prezidentskou funkcí, kterou tím ale současně degradoval.

Klaus nazval odpor proti tomu, aby se člověk poznamenaný nesnášenlivostí, bigotním myšlením a vypjatým nacionalismem, stal vysokým vládním úředníkem, hilsneriádou. Politického turistu (od Národních socialistů, přes Občanskou demokratickou alianci, Národní stranu ke Svobodným), jehož zjevně největší ctižádostí je prodat svou žumpu za cenu čističky, pokládá Klaus za člověka, jehož osud je srovnatelný s případem polenského Žida obviněného z rituální vraždy. To je opravdu odvážné srovnání!

Václav Klaus odpor k Bátorovi soudí jako postoj určovaný něčím tak neskonale odporným, jako je "politická korektnost". Co na tom, že odmítnout člověka Bátorových kvalit ve funkci náměstka ministra školství pokládá za přirozené podstatná část demokratické veřejnosti zleva doprava? Pro Klause je to prostě nekorektní, protože ten člověk přece myslí jako on.

Ale co jsme si prostřednictvím námi zvoleného Parlamentu zvolili, to máme, není-liž?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 1.3. 2011