Monitor Jana Paula:

Lidem by neškodilo více pokory, skromnosti a střídmosti, ale kdo ví, třeba k tomu budou jednou okolnostmi přinuceni

14. 1. 2011 / Jan Paul

Napsal jsem řadu článků ( ZDE , ZDE, ZDE, ZDE a ZDE) o nadměrné konzumaci masa, která nutí výrobce ke stále větší produkci u něčeho, co když se neupeče, neosolí a neokoření, tak se nedá jíst. Zefektivnění produkce znamená rychlejší výrobu, která má dopad na humánní zacházení se zvířaty. Není žádným tajemstvím, že kuřata a slepice ve velkochovech většinou nikdy nevidí slunce, tísní se v klecích -- a podobně, ba někdy i hůře, se zachází s ostatními zvířaty. Takové maso bych nikdy nepozřel, nejen z etických důvodů, ale především proto, že podle mě není zdravé.

Stále trvající aféra s dioxinem v Německu jasně ukázala, že ti, kteří se na výrobě živočišných produktů podílejí, se snaží co nejvíce ušetřit a vydělat. Krmné tuky pro zvířata jsou prý podle odborníků vynikajícím krmivem (osobně pochybuji), ale jen do té doby, než do nich jejich výrobce přidá látky určené výhradně jen pro technické využití. Nevěřím výrobkům prodávaným v supermarketech, nevěřím ani českým dozorovým orgánům, jejich kontrolám, nikomu, kdo je napojený do celého řetězce výroby a distribuce potravin.

Jím jen to, co si nasbírám, či natrhám, protože vím, kde jsem to nasbíral, kde brambory a cokoliv jiného rostlo, a když přijmu výjimečně maso, tak jen výhradně od domácího pěstitele kterého znám, vím kde zvíře žije, jak žije, čím se krmí a jak je s ním zacházeno. Zvířata, kterým lidé dali do krmiva dioxin, budou zabita, jak k tomu přijdou? Mám pocit, že jsme skutečně barbarská civilizace, přesycení cynici, a vůbec bych se nedivil, kdyby podobných případů přibývalo tak, až se nakonec lidé v neekologickém zacházení s planetou otráví sami.

Ano, nadměrná konzumace všeho je pro západní civilizaci typická, to množství které vidím lidi konzumovat nemohu nazvat jinak, než obžerstvím. Platí za to hrozbou budoucího ohrožení vlastní existence a současného ohrožení vlastního zdraví. Zdravotní pojišťovny a farmaceutické firmy na tom vydělávají, vyrábějí nové a nové léky, o nic méně bezpečné, protože nezdravě žijící lidé potřebují být léčeni. Jak je potom možné dávat peníze tam, kde jsou potřebné, když stát vynaloží velké prostředky na eliminaci nestřídmého života lidí?

S každým k jídlu vybízejícím soustem navíc si lidé jen komplikují život, aniž si to uvědomují, a to jenom proto, že nesnesou ani chvilku pocit hladu. Cpou do sebe se slepou vírou k výrobcům a reklamě všechno možné, bílá mouka a nedostatek vlákniny jim zalepují střeva, snižují jeho průchodnost, a zvyšují budoucí rizika. O chemicky ošetřeném ovoci a potravinách plné éček, aby zaručeně vydržely co nejdéle, už bylo napsáno hodně. Obrovské množství potravin ale stejně skončí v kontejneru, a přitom na jiných místech světa lidé hladovějí.

Jaká pak krize a nedostatek? Lidé se nejen přejídají, ale navíc ještě neuvěřitelně plýtvají, a vůbec si neuvědomují, že výroba potravin se stále zdražuje. Možná je to jen český fenomén, vyhodit to, co je nedojedeno. Všimnul jsem si toho znovu během návštěv o vánočních svátcích. Nejsem schopen pochopit, proč s nedojedeným talířem hned míří ke koši, nejsem schopen pochopit, proč si nenandají méně. Lidem by opravdu neškodilo více pokory, skromnosti a střídmosti, ale kdo ví, třeba k tomu budou jednou přinuceni.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.1. 2011