Guardian a BBC se zdráhají publikovat texty kritizující Izrael

14. 1. 2011 / Daniel Veselý

Osobně Jonathana Cooka považuji za možná nejlepšího novináře, který píše o dění na Blízkém východě řadu let a který je schopen získávat informace o tamním konfliktu z první ruky, jakožto i porovnávat mediální pokrytí jednotlivých událostí "venku" a v masových sdělovacích prostředcích se zkušenostmi obětí a pachatelů či svými vlastními zážitky. Cook, který si je jistě vědom faktu, že Guardian zpočátku silně podporoval sionistické hnutí, v jeho redakci sám pracoval, a má tedy vlastní představu o tom, jak to tam chodí.

Když koncem roku 2000 vypukla na okupovaných palestinských územích 2. intifáda, Cook pro Guardian psal jako novinář na volné noze. Do londýnské redakce listu posílal své články o dění na Středním východě, kde pravidelně pobýval, ale brzy zjistil, že jeho texty o konfliktu mezi Izraelci a Palestinci redakce odmítá s výmluvami publikovat. Ačkoliv měl Guardian dlouhá léta mezi západními mainstreamovými médii pověst uznávaného kritika Izraele, Cook došel k nepříjemnému zjištění, že redakce listu respektuje jisté hranice ohledně kritiky izraelské politiky vůči Palestincům a sousedním státům: "Předložil jsem vedoucímu zahraniční rubriky Guardianu materiál o tom, že Izrael používá proti školákům v Gaze a ve městě Betlém na Západním břehu nový typ slzného plynu. Získal jsem svědectví uznávaných francouzských lékařů pracujících v místních nemocnicích, kteří se domnívali, že tento plyn u palestinských dětí způsobuje nervové poruchy. Toto podezření potvrdily i přední lidskoprávní organizace. Vedoucí zahraniční rubriky tento materiál odmítl jako "neadekvátní" a dodal, že žádný další novinář o tom nepsal."

Cook podle organizace Media Lens uvádí, že asi nejzávažnějším pochybením vedoucího zahraniční rubriky bylo odmítnutí zprávy, v níž psal o vyšetřování úmrtí britského občana Iaina Hooka, jenž pracoval pro OSN a kterého v roce 2002 v uprchlickém táboře Jenin na Západním břehu usmrtil izraelský sniper. Jonathan se jako první novinář objevil na místě neštěstí, hovořil s palestinskými svědky a později získal přístup ke zprávě OSN o zabití Hooka, jež byla stornována. Vedoucí zahraniční rubriky opět tento materiál odmítl přijmout se stejně nejapným důvodem -- o této události se žádná média nezmínila. Nakonec Guardian text publikoval, ovšem v polovičním rozsahu.

Na druhou stranu je třeba uvést, že existují rovněž zprávy a texty z pravicového spektra, jež Guardian naopak obviňují ze šíření protizraelských nálad.

Ke Cookovi se v souvislosti s kritikou známého britského listu připojil kontroverzní spolupracovník WikiLeaks Israel Shamir, jenž je ostrakizován za svůj výrok, že "je třeba popřít koncept holocaustu". Shamir vede s redakcí Guardianu soukromou válku (jde o to, že v rámci kampaně proti WikiLeaks i mimo ni je tento člověk automaticky nazýván popíračem holocaustu, a to i redaktory nebo autory píšícími pro Guardian, byť jsem nebyl schopen dohledat žádný věrohodný důkaz, že by něco takového prohlásil. Je ale pravda, že na svých stránkách otiskuje i texty bagatelizující holocaust -- pozn. aut.). Shamir obviňuje deník z účelové manipulace týkající se odtajněných materiálů WikiLeaks a článků pro cílenou politickou agendu; například neetické publikování protivládních textů před volbami v Bělorusku nebo v Kazachstánu. Shamir také tvrdí, že další mainstreamová periodika, jako "New York Times, Le Monde a Spiegel, nejsou schopna publikovat texty, které by izraelská vláda mohla považovat za neakceptovatelné. Tisknou sice umírněnou kritiku Izraele, která má váhající čtenáře přesvědčit o objektivitě té které redakce, ale nemohou nikdy publikovat materiál, jenž by Izrael skutečně poškozoval, i když mají od WikiLeaks k dispozici tisíce kabelogramů."

Media Lens dále informují o tom, že Cook o BBC prohlásil, že v uplynulých dekádách pro Izrael představovala informační hrozbu, což nyní už zdaleka neplatí, jak dokazuje řada zdokumentovaných příkladů z minulosti, ale i z nedávné doby.

Asi tím nejkřiklavějším případem naprostého profesního selhání BBC týkajícího se diskutovaného tématu bylo odmítnutí odvysílat každoroční humanitární apel na podporu lidí bez domova a nemocných, kteří se stali terčem masivního izraelského útoku na Gazu v průběhu operace Lité olovo. Přestože BBC tyto charitativní žádosti již 20 let vysílá do éteru, tentokrát to odmítla s odůvodněním, že by došlo k narušení rovnováhy a nestrannosti zpravodajství o konfliktu v Gaze. Kdyby lidé z BBC, kteří mají být špičkovými odborníky v novinářské branži, reálně reflektovali izraelskou agresi ze vzduchu, země a moře, masové vyvražďování rodin a cílenou destrukci civilní infrastruktury v Pásmu, nikdy by je nenapadla taková hloupost či spíše záměr, že nemohou charitativní apel odvysílat s poukazem na "rovnováhu" a "nestrannost" zpravodajství o obou válčících (sic!) stranách. BBC také za toto vysoce cynické gesto sklidila mimořádnou kritiku a veřejné pohoršení. Norman Finkelstein prostřednictvím poznatků získaných z Goldstoneovy zprávy a od Amnesty International přesvědčivě vyvrátil tvrzení, že v případě konfliktu v Gaze na přelomu let 2008/09 šlo o válku, kdy proti sobě bojovaly dvě strany; jednalo se o jednostranný masakr, kdy se izraelští vojáci podle vlastních slov ocitli "uprostřed lovecké sezóny a ve městě duchů, kde nebylo nic."

Minulý rok v programu BBC Panorama "Death in the Med" -- ve snímku, který pojednává o výsadku izraelské armády na loď Mavi Marmara vezoucí v rámci Flotily svobody humanitární pomoc do obležené Gazy, na níž bylo izraelským komandem z bezprostřední blízkosti popraveno šest aktivistů a zabiti tři další lidé -- novinářka Jane Corbin divákům s asistencí izraelské posádky nabídla několik exkluzivních záběrů, včetně tréninku izraelského komanda, které zaútočilo na Mavi Marmaru, i zpověď jednotlivých jeho členů. V pořadu však nezaznělo ani slovo o protiprávním napadení neozbrojeného plavidla v mezinárodních vodách ani o krádeži novinářského vybavení izraelskými vojáky; audiozáznam, na němž pasažéři Flotily svobody posílají izraelské vojáky "zpátky do Osvětimi" byl v programu uveden jako autentický důkaz, ačkoliv sami Izraelci uvedli, že není možné zjistit, kdo to skutečně řekl a odkud vysílání pocházelo, či dokonce, že záznam izraelská armáda sama pozměnila.

Cookův kritický postoj vůči BBC a Guardianu a dění na Blízkém východě potvrdil Tim Llewellyn, který pracoval pro BBC jako korespondent pro Střední východ deset let: " Mluvíme o důležité, vzácné a čestné žurnalistické práci zohledňující autocenzuru a předstíranou "rovnováhu", která slouží zájmům Izraele a vážně podhodnocuje nezodpověditelnou palestinskou otázku v britských médiích." Llewellyn vycházející z vlastních zkušeností korespondenta BBC také uvádí, že vedení společnosti svým zaměstnancům neustále připomíná, že jakkoliv jsou porušována práva Palestinců, Izrael také zažívá těžké časy -- jako by byli izraelští občané stejně zranitelní a utlačováni jako Palestinci. Llewellyn dokonce konstatuje, že tu běží o záměrné zaměnění role utlačovaných za utlačitele.

Snažil jsem se zjistit, zda Guardian a BBC informovaly o mimořádně závažném kabelogramu WikiLeaks, o němž referoval norský list Aftenposten, a který do angličtiny přeložil historik a expert na Střední východ Juan Cole, v němž se hovoří o izraelských plánech na totální válku proti Libanonu a Gaze; s tím, že "Izrael nebude nadále akceptovat žádná omezení při bojích v civilních oblastech (sic!)." Byl jsem ovšem neúspěšný a obávám se, že po právu.

Domnívám se, že jde o natolik závažnou skutečnost, která by měla dominovat titulkům všech západních médií. Jistěže nemůžeme čekat, že s těmito informacemi přijdou proizraelská americká média, natož české sdělovací prostředky; pokud se ale nebudeme moci spolehnout na vyváženost žádných mainstreamových médií, budou okolnosti doprovázející i další ožehavé světové události nadále živořit v menšinovém nezávislého tisku.

Vytisknout