Vize...?!?

13. 1. 2011 / Ladislav Žák

Pochopil jsem, že jde o jakýsi pokus o rehabilitaci nebo obranu sociálního státu, možná státu vůbec, ale žádnou vizi jsem v textu nenašel... Omlouvám se, třeba se v nějakém politickém salónu změnila definice tohoto pojmu a já jsem zrovna chyběl...

Celý text je obvyklou parodií na prastarý mýtický spor dobra a zla. Čteme to pořád dokola. Stát je dobrý, trh je špatný nebo naopak, globalizace je zlá, domácí hospodaření je dobré, nebo naopak. Zaměstnanci jsou dobří, zaměstnavatelé jsou zlí nebo naopak. Podnikatelé jsou solí země, zaměstnanci příživy nebo naopak. Ekologové jsou dobří, ekonomové zlí nebo ekonomové jsou dobří a ekologové ti zlí. Kdo vymáhá dluh, je asociál, a ten, kdo ho nevrací, je sociál. Nebo, kdo chce své peníze, je odpovědný, a kdo si půjčuje, je neodpovědný. Bohatství je hřích, chudoba je ctná nebo naopak bohatství je stigmatem spasení a chudoba stigmatem smrtelného hříchu lenosti šmrncnutého závistí a tak pořád dokolečka dokola zprava, zleva nebo od prostředku. Na celém tom je hrozná ta absolutizace poloh, dichotomie dobra a zla, černobílé vidění světa nebo jak se tomu všelijak ještě říká.

Je k uzoufání to pořád číst a stačí se jen podívat na to, kdo to napsal a už je více méně jasné, kdo bude ten dobrý a kdo ten zlý. Když píše někdo nový, tak obvykle stačí dorazit k prvnímu zařazení ke straně dobra nebo zla a pak už to jde s malými odchylkami podle zaběhnutých klišé toho či onoho názorového hnízda. Všichni, kdož žijeme v reálném světě, víme z vlastní zkušenosti, jak je to nepravdivé a hloupé, někteří dokonce víme i jak je to nebezpečné, ale jsme umlčováni tím, že nemáme ten správný nadhled nebo odstup. Nadhled a odstup od života se nosí, přesto, že pro většinu lidí to může být také jen projev obyčejné zbabělosti skutečně žít. A tak si mnozí budují svůj virtuální svět podle svých pravidel a věří tomu, že podle něj ten reálný svět a život v něm řídí.

Kolektivizace dobra a zla je jen uplatňování metody třídního boje jinými prostředky. Neměli bychom ztrácet pro nás tak charakteristickou vlastnost, že nám byla tradičně každá ideologie a s ní spojená stádnost myšlení především k smíchu. Někdy mám pocit, že se naše schopnost vnímat svět v jeho pestrosti a být pestrými podle něj a nikoliv jednobarevnými prefabrikáty ideologií poněkud ztrácí. Stát, který se nám snaží vize CESTA obhajovat, je podle naší aktuální zkušenosti, především úplně obyčejný zloděj, který řádí dlouhodobě především ve veřejném prostoru, ale ani nic soukromého mu není cizí.

Přivlastnil si naše důchodové peníze, přivlastnil si naše zlato, nutí nás platit nejen sobě, ale i svým spřežencům soukromým a polosoukromým za něco, co jsme si nikdy neobjednali, protože to nemá žádnou oporu v ústavě. Mimo jiné za špiclování všeho druhu a zelenou energii. Navíc jde o stát typu, který už dávno vyšel z módy, je po všech stránkách zastaralý a nemá žádnou hodnotu kulturní a estetickou, ani jako veterán, ani jako památka, ba ani jako zkamenělina. Představa, že takový stát bude občanovi něco garantovat, je prostě k smíchu. Ostatně, kdo se chce přesvědčit, jaká je hodnota slibu a záruk státu, nechť se zamyslí nejen nad českými arbitrážemi, ale i nad zásahy států Visegrádu do penzijního systému.

Existují jistě státy, které nejsou institucionalizovanou kleptokracií elit, ale ty především nemají tolik možností krást, protože k tomu nemají žádnou ústavní pravomoc a hlavně občané neztratili přirozenou plachost a vědí, že důvěra v důsledně nekontrolovanou instituci je v zásadě sebevražda. Proto nelze na druhé straně šmahem tvrdit, že stát je to a priori zlé. Nicméně by nejprve stálo za úvahu pojmenovat, co je to stát, a dohodnout se, že se za určitých okolností od této definice nebudeme odchylovat. Určitě nebudeme tvrdit, že stát může být dobrý nebo zlý, protože je to jen a jen mechanismus a instituce na přenos dobra a zla, které je v každém z nás. Tedy zejména v některých...

Vytisknout