Demokracie a spravedlnost budiž požehnána!

12. 1. 2011 / Jiří Baťa

Někde jsem četl, nemýlím-li se, bylo to zde na BL, jak paradoxně rozdílně jsou posuzovány činy, které jsou v rozporu se zákonem. Konkrétně: jistý muž byl před několika lety v samoobsluze, respektive v supermarketu, přistižen, když odcizil nějakou věc v ceně do 100 korun.

Protože to ovšem nebyl případ ojedinělý, ( v tu dobu bylo takových krádeží více), rozhodli se obchodníci, že každého takového zloděje budou veřejně pranýřovat vylepením jeho fotografie se jménem na dveře prodejny s upozorněním, že tento člověk je zloděj. No a zmíněný muž měl tu smůlu, že byl lapen při činu a popisovaný postih na něj padl jako prvního.

Z pohledu veřejného zájmu o pořádek a v boji proti těmto zlodějíčkům lze považovat takové opatření za potřebné, neboť veřejná ostuda není mnoha lidem zrovna příjemná. Jsou ovšem i tací, kterým ani takové veřejné zostuzení nijak nepřijde. Každý jsme nějaký! Takový systém se svého času objevil na více místech, ale protože ani toto počínání není v souladu se zákonem, muselo být od něj ustoupeno. To je jeden případ z dob před několika let.

Stejně fousatý je i další případ, pocházející z r. 1993. Ne, to není omyl v dataci, to je holý fakt.

V roce 1993 poslal tehdejší přednosta Okresního úřadu Otakar Mika úspěšnému prvoligovému klubu v Chebu 2,8 milionu korun. Mika a s ním bývalý starosta Chebu František Linda poslali tuto dotaci chebskému klubu, který v tu dobu hrál pod hlavičkou ministerstva vnitra jako Rudá hvězda, čímž klub navazoval na tradici předlistopadové RH a v sezoně 1993-94 skončil na čtvrtém místě v tabulce. Dotace klubu byla provedena hned po rozdělení Československa. Důvody, proč dotace z městské pokladny byla provedena, nejsou nijak podstatné. Podstatné jsou věci, které následovaly později.

Po osmnácti letech, nepletete se, opravdu po osmnácti letech od poslání peněz, bez vědomí zastupitelů soud definitivně rozhodl o trestu. Mikovu stížnost Ústavní soud zamítnul a až v r. 2008 potvrdil podmíněný trest odnětí svobody na jeden rok za zneužití pravomoci veřejného činitele oběma viníkům. Mika s Lindou se tak stali prvními politiky a úředníky, kteří se dostali do křížku se zákonem kvůli dotacím pro sport.

Nakonec ještě jeden paradox, který má stejnou povahu trestného činu. Kladenský ex-primátor Milan Volf odstoupil z funkce na jaře 2004, kdy jej policie rovněž obvinila ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Na rozdíl od dvou výše jmenovaných však M. Volf podle žalobkyně neoprávněně převedl 40 milionů korun z rozpočtu města místnímu hokejovému klubu -- a navíc si za tyto peníze nechal koupit služební auto Audi. Soud Volfa nakonec osvobodil! Špatný začátek, dobrý konec. Stejně tak i pohádkám o spravedlnosti, nezávislosti a nestrannosti soudů !

Rekapitulace:

Případ první: za stokorunovou krádež v obchodě veřejně pranýřován!

Případ druhý: za dotaci fotbalovému klubu 2,8 milionu korun po 18 letech uznáni vinnými, podmínka jeden rok na tvrdo.

Případ třetí: za převod 40 milionů korun místnímu hokejovému klubu a koupi služebního auta Audi zproštění viny!

Jistě mnohý z čtenářů řekne, no a co, to není ani první, ani poslední případ. Bude mít pravdu. Nejen mnohé jiné případy, ale i mnohem, mnohem větší peníze byly rozkradeny, zneužity, vytunelovány, vyvedeny, aby nám nakonec pan Kalousek poslal šek na proplacení více jak stodvacetitisícového dluhu na každého občana. Ale také, aby nám tentýž (spolu s dalšími) utahovali opasky, snižovali, omezovali a krátili vše, co se snižovat, omezovat a krátit dá -- a ještě k tomu přidali opatření, které vše, co je nám k denní potřebě, zdraží. Zkrátka, demokracie a spravedlnost budiž požehnána!

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 12.1. 2011