O zákazu zneužití výkonu práva

14. 1. 2011

Rád bych reagoval na sérii článků ohledně problematiky vymáhání malých částek, píše Jan Plšek.

Domnívám se, že řešení není ve změně exekučního řádu ano občanského soudního řádu, protože psané právo mívá takřka vždy skuliny. Domnívám se, že řešení je zde přímo v rukou soudů a nepřímo v rukou občanů. Soudy by měly více používat princip zákazu zneužití výkonu práva. Tento princip je výslovně zmíněn v §3 odst.1 občanského zákoníku, ale především je imanentně obsažen v právu jako takovém, je uznáván civilizovaným světem jako jeden ze základních principů fungování práva, tedy plyne z ústavně zakotveného pojmu právní stát.

V praxi by to mohlo vypadat třeba takto. Advokátní kancelář v tichosti nechá "uležet" pohledávku, po dvou letech kontaktuje dlužníka, že má zaplatit nikoli již 500 Kč ale 5000 Kč. Dlužník sebere svou občanskou odvahu, zaplatí jen 1000 Kč a ve zbytku advokátní kancelář odkáže na soud. Soud zváží okolnosti a uzná, že oněch zbývajících 4000 Kč přirostlo k původnímu dluhu díky zneužití výkonu práva, popř. díky výkonu práva v rozporu s dobrými mravy.

Tyto základní principy, o kterých zde mluvím, jsou součástí jakéhokoli normativního systému, který snese označení "právo". Nejsou to žádné snílkovské fantazie. Je to způsob, jak by právo mělo být interpretováno a aplikováno v moderním demokratickém právním státě. Na podporu svého tvrzení cituji poměrně čerstvý nález Ústavního soudu, ve kterém soud předvedl přesně to, o čem tu mluvím, tedy doplnění psaného práva základním právním principem skrze pojem právní stát, zakotvený v ústavě. Psané právo se dá vykládat různě a na význam zákazu zneužití práva je třeba se ptát těch, kterým opomíjení tohoto principu není ku prospěchu. Chci tím říct, že žádná změna systému nebude fungovat, pokud se tyto základní principy nebudou respektovat vždy a všude.

Cituji Nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2081/10 ze dne 5.8.2010:

"Ústavní soud současně považuje za nutné toliko ve formě obiter dictum učinit kritickou poznámku k v záhlaví citovanému rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.

Konkrétně ke způsobu, jakým posuzoval námitku stěžovatelky ohledně přiměřenosti rozsahu zablokovaného majetku, když konstatoval, že "exekuční řád v aktuálním znění nezná pojem přiměřenosti exekuce (tak jak jej zná o. s. ř.), pokud tedy má (stěžovatelka) dojem, že je zablokován její majetek ve vyšší hodnotě, než jsou náklady exekuce a náklady oprávněných, není to důvodem pro částečné zastavení exekuce." (str. 3 usnesení).

S takovým názorem se Ústavní soud neztotožňuje, neboť dle čl. 4 Ústavy ČR je ústavní povinností obecných soudů poskytovat ochranu základním právům a svobodám jednotlivců a s ohledem na princip právního státu, z něhož plyne i princip proporcionality, který velí omezovat, je-li to třeba, základní práva jen v nezbytném rozsahu.

Ultima ratio tohoto principu obsahuje ústavní příkaz plynoucí z čl. 4 odst. 4 Listiny, podle něhož nelze omezením popřít podstatu a smysl omezovaného základního práva (v daném případě vlastnického práva stěžovatelky). Této své ústavní povinnosti se obecné soudy (Okresní soud v Jablonci nad Nisou nevyjímaje) nemohou zbavit poukazem na mezeru v právním řádu nebo prostým konstatováním neexistence příslušných právních pojmů či norem podústavního práva."

Řádění exekutorů v České republice
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.1. 2011