Co je podstatou demokracie

2. 1. 2011

Motto: "Demokracie se opírá o tradici. Ta je u nás mizivá. Jako by na mistrovství světa v kopané vyslal své mužstvo stát, ve kterém se kopaná dosud nikdy nehrála." Milan Uhde, rozhovor v Lidových novinách 26. 7. 2008

Co je pro mne hlavní u média? Aby bylo skutečně demokratické, řekněme západního (anglosaského) stylu, s cenným kritickým a spravedlnostním přístupem, který akcentuje dodržování principů a zásad demokracie a staví je nad partikulární zájmy (tedy jde hlavně o pravidla a jejich dodržování, než o prosazení výsledku jakýmikoliv prostředky), podporuje diskuzi a zdůrazňuje respekt k jiným názorům (tedy aby nemělo myšlenkový svět Václava Klause, který lidi jiného názoru nenazývá odpůrci/nepřátelé, ale aby byli nazýváni např. oponenti - to, že Klaus je nazýval nepřáteli, dokladoval už Pavel Tigrid v 90. letech, když s ním seděl v jeho vládě, Češi stále spíše bojují než diskutují, projevení a prosazování jiného názoru se bere za útok). A v našem prostředí, aby toto demokratické médium upozorňovalo na vlastnosti typicky čecháčkovské, tedy malost, přízemnost, závistivost, kapitulanství, xenofobie, atd. a vypořádávalo se s nimi, píše čtenář Karel Stehlík.

Britské listy jsem četl několik let pravidelně, ale potom jsem přestal. Po delší pauze, zase po několika letech, se k nim vracím. Vaši autoři jsou z velké části, i většinové, řekl bych, levicového smyšlení a mnohokrát až takového, že si potom říkám, proč to stále čtu. Ale v šedi českých médií, kde se o zajímavé autorské myšlenky zavadí jen velice málo a kde se spíše jen nekriticky pochlebuje svým vzorům a s obrovskou hysterií přijímají, resp. nepřijímají, právě ty jiné názory, je vaše periodikum obrovsky cenné a přínosné. A tak ačkoliv nesouhlasím mnohokrát s autory publikujícími v Britských listech, tak mne právě formují a nutí k zamyšlení daleko lépe, než ta šedá česká bezpohlavní bezmyšlenkovitá média. Proto bychom si i my, kteří nesdílejí ve většině myšlenkový svět mnoha levicových autorů, měli vaše periodikum taktéž předplatit.

Brilantní kritika novoročního projevu Václava Klause, napsaná z klávesnice Jana Čulíka, která směřuje k hlavním a důležitým problémům české politiky a společnosti, řekl bych až do jejich nejslabějších míst, je důkazem přístupu popsaného v prvním odstavci. Je to kritický pohled, jaký jistě v žádných českých médiích v takovéto intenzitě, kde padá kladivo na hlavičku, nenajdeme.

Česká společnost je stále nedospělá, a nesplnilo se tak zatím přání Pavla Tigrida, které vyslovil na sklonku svého života v roce 2003. Myslím, že se bohužel nevyplní ani v dalších letech. Ono skutečně samotná změna institucí a deklarace určitých věcí právním řádem nezmění a nenapraví okamžitě společnost. Ta se musí vyvinout, vypěstovat, musí se možná vytvořit tradice, ale to vše se povede pouze přičiněním nás lidí. Jsme uzavření do sebe, nemáme vizi, necháváme si neuvěřitelné věci jen tak líbit, máme obrovskou míru korupce, atd. Předvánoční schůzka prezidenta ČR s představiteli Vlády ČR, po které neřekli občanům ani jen slovo a ještě vyzvali, že se ani nemáme pokoušet ptát a zjišťovat je poslední kapkou pro mne osobně. Byl jsem tímto jednáním šokován. Jakoby se sešel Ústřední výbor KSČ, projednal si co chtěl a občanům přece do ničeho nic není.

Přes to všechno vstupuji do roku 2011 s optimismem, že se snad alespoň něco pohne k lepšímu, že si občané zase o kousek méně věcí nechají líbit. Ale vstupuji s optimismem osobně hlavně proto, že příštího Silvestra budu slavit již v Torontu a ne, nejsem lékařem, pane prezidente. On ten problém totiž bude trošku hlubší a závažnější.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 31.12. 2010