Zajímavý text o sametové revoluci

29. 12. 2010 / Boris Cvek

Filozofie 18. a 19. století vychází z určitého obrazu světa, který jednak stál na reflexi našich poznávacích schopností, našeho místa ve vesmíru atd. a který zejména už neplatí. To je třeba v 21. století po obrovské expanzi vědy promyslet znovu.

Vždyť to nejzajímavější za těch 200 let je právě expanze vědy a techniky, výzva vysvětlit jejich poznávací úspěch s důsledky pro naši teorii poznání... a vůbec chce to úplně novou antropologii (nemetafyzickou, někde v ose Darwin-Dewey-Rorty-...).

Pro dnešní situaci - v kontrastu s 19. stoletím - je např. typické, že právě návrat člověka ke zvířeti (a k evoluci) může zachránit jeho náboženskost, uměleckost a neuchopitelnost.

Ve zvířatech dnes objevujeme tu rozmanitost emocí, vůle, osudovosti, nápaditého boje o život, z níž jsme povstali a která nám umožňuje intenzivně žít, věřit a tvořit. Zvíře už dávno není nic tupého, bezduchého, primitivního, podlidského.

Proč vlastně ten Patočka nechtěl, aby Matoškův text nebyl publikován v Deníku Referendum? V českých novinách je jen velmi výjimečně k přečtení něco tak zajímavého a sečtělého, jako je Matoškův text, k němuž je navíc možno být tím více velkorysý, čím je autor mladší.

Vlastně mám ještě jednu malou poznámku: podle mého názoru není bolševická revoluce v Rusku skutečnou revolucí, nýbrž spíše pučem a chaotickým převratem na konci vyčerpávající války v postfeudálním státě, ba je jakýmsi pokračováním a důsledkem té války a těch poměrů.

Naopak "revoluce" v roce 1989 je pouze dominovým efektem pádu sovětského bloku od Solidarity po hromadné útěky z NDR. Jestli měla "Sametová revoluce" skutečně nějaký étos, tak to byl étos otvírání se dosud zakázanému a étos svobody názoru, svobody diskuze, étos pádu ostnatého drátu, étos možnosti svobodně se rozvíjet a uplatnit své nadání... o tom, nač mysleli normalizací vychovaní a pokřivení občané, když cinkaly klíče, si nedělám iluze.

Onen étos svobody to spíše nebyl (možná nějaký idealizovaný socialismus v duchu Dubčekovy rétoriky z roku 1968), navíc nevzdělanost a zmanipulovanost národa po čtyřiceti letech zideologizovaného školství, vyhnání vskutku vzdělaných lidí, jako byl Jan Patočka, z vysokých škol a vůbec zdecimování inteligence byly tak veliké, že si sotva někdo dokázal udělat nějaký objektivní názor na to, co je to socialismus či kapitalismus, co je to trh a regulace trhu, co je to právní stát, fér byznys a že rozkrádat majetek ve veřejném vlastnictví je opravdu hnus.

Divoká privatizace 90. let je ve své mentalitě pokračováním normalizace, která byla "Sametovou revolucí" spíše jen posunuta do éry vymknuvší se perestrojky a glasnosti, než že by byla překonána a popřena. I náš bizarní prezident Klaus je vlastně ještě dnes, na konci roku 2010, jen pozůstatkem normalizace a mnoho lidí se s ním stále ještě identifikuje.

Oproti tomu Francie v době, kdy se třetí stav odmítl rozejít, představovala vrchol evropské kultury a vzdělanosti a ideje její Revoluce (kterou já osobně od nástupu Girondy rád nemám) jsou dodnes základem moderního státu v USA, na evropském kontinentu a tak či onak nakonec i v zemích pod britskou královskou korunou (odkud vlastně přes Voltaira do předrevoluční Francie přišly).

Vytisknout