Ministr Kalousek má problém a řeší jej svérázně: žalobou!

31. 12. 2010 / Jiří Baťa

Ministerstvo financí prohrálo arbitráž s ČSOB. Po deseti letech. To nepotěší nikoho, ministra Kalouska tím méně. Ba co víc, zdá se, že jej tato prohra jakoby zaskočila, že s ní nepočítal. Jak jinak si vysvětlit bohulibý klid na MF až do dne, kdy byl znám verdikt soudu? Naskýtá se otázka, jak moc usilovně se na celé kauze MF podílelo, zda využilo všechny prostředky, aby soud rozhodl ve prospěch MF ČR. Dokonce si myslím, že Kalousek byl o výhře nad ČSOB přesvědčen a že v skrytu duše doufal, že těch 34,3 miliardy korun (poskytnutých jako záruka na krachující IPB) se mu na MF vrátí. Nestalo se tak, navíc musí (MF) zaplatit pohledávku ve výši 1,7 miliardy korun.

To je jistě značná rána do jeho doktríny, byť 1,7 miliardy není zas až tolik. Je a není, jak se to vezme, i když zcela určitě by raději viděl rozsudek, kterým se na MF vrací 34,3 miliardy. To, že částku 1,7 miliardy Kč musí MF ČR uhradit (údajně již tak bylo učiněno), je neoddiskutovatelné, že je to pro rozpočet neočekávaný výdaj, je také jasné. Ale to by nebyl "velmi(ni)str" financí Kalousek, aby si neporadil. I když jestli je to zrovna ta nejlepší volba, o tom mám vážné pochybnosti. Neplánovaně vyplacených 1,7 miliardy korun zase vytáhne, jak jinak, než z občanů nějakým dalším opatřením (nějaký důvod se vždy najde, třeba poplatek za používání veřejných chodníků), což už při stávající, respektive očekávané situaci v  r. 2011 není pro nikoho nic příjemného. Pravda, můžeme se rozčilovat, zlobit, láteřit a proklínat všechny ty, kteří tuto situaci zavinili, stejně se nikdo ničeho spravedlivého nedovolá. Jen Kalousek je jiného názoru! Proto se rozhodl, že za viníky označí vládu M. Zemana a všechny je zažaluje (kromě M. Grégra, který hlasoval proti), včetně někdejšího guvernéra ČNB J. Tošovského a správce konkurzní podstaty P. Staňka (a třeba nechá zavřít, až zčernaj!).

Chtělo by se zatleskat odvaze, kterou projevil M. Kalousek, když srdnatě ukázal na viníky této kauzy. Ale v tomto případě vlastně nejde o odvahu, už vůbec ne o hrdinství. Je to totiž prachsprostá drzost, když zrovna Kalousek chce pranýřovat něčí neodpovědnost za své jednání. Jednak má sám na hlavě tuny másla a pokud by se měly vyjmenovat všechny jeho hříchy ( z pohledu řadového občana by šlo o celou řadu trestných činů) od počátku politické kariéry do dnešních dnů, pak by mu pražské kanály nejspíše nestačily.

Za druhé jsou zde další okolnosti, které nikoliv náhodou ministr Kalousek nezmiňuje (musel by sebe a svou bývalou KDU-ČSL zařadit mezi ně) neboť, jak to zmiňuje úřadující šéf ČSSD Bohuslav Sobotka:

"Jestliže Miroslav Kalousek podává trestní oznámení na Zemanovu vládu za sanaci IPB, měl by ho podat především na vlády ODS, KDU-ČSL a ODA, které IPB přivedly ke krachu a umožnily její divokou privatizaci. Zemanova vláda na sebe sanací IPB vzala hříchy Klausovy nepovedené transformace, stejně jako vlády ČSSD až do roku 2006 splácely transformační náklady chybných rozhodnutí z 90. let."

Již několik let se volá po nápravě, aby politici nesli osobní odpovědnost za své činy a svá rozhodnutí. Marně. Do dnešních dnů nejsou poslanci nejen schopni, ale nejsou ani ochotni vzdát se imunity, protože dobře vědí, co by to pro ně znamenalo. A ejhle, najednou přijde Kalousek a žádá spravedlnost. Je to licoměrnost, neomalenost nebo drzost? Nejspíše všechno dohromady. Je to totiž typický znak a projev dnešní politické garnitury a koaliční vlády, která v nečestně získané pozici na politickém poli prý koná "s mandátem občanů, který dostali ve volbách" (P. Nečas). Není snad ani důležité připomínat, jak se k "utrpěnému vítězství" koaliční strany dopracovaly a ani ten mandát, který na základě počtu hlasů jednotlivým stranám koalice obdržela, aby je to opravňovalo konat na základě mandátu voličů (jichž ani zdaleka nebylo 50%).

Nicméně Kalouskovo rozhodnutí podat žalobu na někoho není z jeho strany nic překvapujícího. Překvapením by zřejmě bylo, kdyby na to nereagoval vůbec, či zcela jinak. To by pak ale nebyl ten Kalousek, jak jej známe: bezohledný, arogantní a nesmírně drzý. To už ovšem není politik (abych byl spravedlivý, tedy jak pro koho), ale drzý spratek, který nemá v politice co dělat (a bohužel není jediný). A pokud si myslí, že na té žalobě něco získá, pak se hluboce mýlí. Zas to bude stát státní kasu několik desítek, možná stovek tisíc korun, aby se nakonec zjistilo, že se nic nezjistilo a věc vyšumí jako ve všech ostatních podobných případech. Spravedlnost u nás nemá živnou půdu a když už nějaká je, tak je to přesně ta, jak ji známe: slepá, se zavázanýma očima.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 31.12. 2010