Česká pravice je myšlenkově v... (koncích)

2. 1. 2011 / Michael Volný

Prezidentův projev byl skutečně "husákovský", jak trefně vystihl Jan Čulík. V tomto příměru je ale možné jít ještě dále. Celková společenská situace je v podstatě pokračováním normalizace jinými ekonomickými prostředky. Nutné "uskutečňování reforem", kterému se vše musí podřídit, je úplně stejné jako "budování socialismu", které bylo za mé školní docházky nadřazeno úplně všemu. V jisté chvíli bylo i čtrnáctiletému studentovi gymnázia, kterým jsem byl v roce 1989, naprosto jasné, že vedení KSČ neusiluje o dosažení žádné vize o spravedlivém společenském uspořádání podle učení zbožštělého německého filozofa z devatenáctého století, ale pouze o zoufalé prodlužování vládnutí. Ne jinak je tomu dnes s pravicovým establishmentem, který zoufale bojuje o každý rok u moci a tedy o každou miliardu, kterou může z veřejných peněz přečerpat sám sobě.

Nebudu nijak zastírat, že jsem se na budování současného společenského systému v devadesátých letech, stejně jako řada příslušníků mé generace, aktivně podílel. Pro naši generaci "tržních komsomolců" bylo takové chování jasnou reakcí právě na sklerotický socialismus, který jsme chtěli negovat snad ve všech oblastech. Stejně jako poválečné budování socialismu bylo pro generaci našich dědů reakcí na hospodářskou krizi, druhou republiku a okupaci. Z historického hlediska není asi překvapivé, že ti z mojí protržní generace, kteří jsou schopni kritického zhodnocení dosaženého výsledku, se dnes ocitli v analogické pozici jako kdysi takzvaní "osmašedesátníci".

Když se podíváte do tabulek indexu ekonomické svobody, tedy ideologické mantry neoliberální ekonomie, zjistíte, že prakticky všechny státy, které česká politická pravice zuřivě označuje jako socialistické, jsou ekonomicky svobodnější a tedy kapitalističtější než Česká republika. Včetně Německa a Švédska. Jaké tržní reformy tedy naše pravice uskutečňuje, když po 20 letech jsme socialističtější než Německo, které je dle ideologů baštou nepřátelských socanů... Jak si to vysvětlit? Možná tím, že kapitalismus a západní demokracie je trochu něco jiného než, co se léta snaží zavést ODS. Nemá ale cenu s ideology politické pravice diskutovat. Bylo by to stejné, jako chtít po M. Jakešovi v roce 1988 vysvětlit, jak je možné, že o "vykořisťovaného" západoněmeckého pracujícího je po sociální stránce postaráno lépe, než o občana socialistické ČSSR.

Aféra Drobil dala užitečnou odpověď na otázku, proč vláda neustále deklaruje, že veřejný sektor bude nucen poskytovat stále méně a méně, i když velikost státu zůstává přibližně stejná (posuny dne daňové svobody z roku na rok nejsou významné). Miliardy se prostě utratí na předražených státních kontraktech. Nechci se tu pouštět do diskuze o tom, zda nemocniční lékaři mají či nemají na zvýšení platu nárok (to je pochopitelně otázka názoru). Co je ovšem zajímavé je ta skutečnost, že vláda je ochotna vést zemi do otevřeně konfliktní a krizové situace s nejasným řešením a riskantním koncem, přičemž dokonce zvažuje vyhlášení stavu ohrožení, aby ušetřila na lékařích zhruba stejnou částku, kterou před tím byla bez mrknutí oka připravena zpronevěřit právě v aféře Drobil prostřednictvím SFŽP.

Jen tak mimochodem, index ekonomické svobody (ve světě obvykle přijímaný politickou pravicí a naopak kritizovaný levicí) vypracovává konzervativní Heritage Foundation a Wall Street Journal v duchu odkazu ústředního díla Adama Smitha. Před cca deseti lety jsem se podílel právě na novém českém vydání Bohatství národů a všichni, kteří jsme uvedeni v tiráži této knihy, bychom měli být v duch doby označováni za "socky", neboť vydání knihy neproběhlo jako řádný podnikatelský projekt, nýbrž jako státem dotovaný počin. Firmou ČEZ, kým také jiným.

Česká pravice je myšlenkově zcela vyčerpána. Nemá žádný plán, jak bude řešit výzvy budoucnosti. Je ideologicky svázána a tak jakékoliv řešení, které by v očích vlády posilovalo roli veřejného sektoru (i když by to tak fakticky třeba ani nebylo), je pro ni nepřijatelné. Na druhé straně nikdy nebude mít odvahu privatizovat určité oblasti jako je třeba špičková lékařská péče. Ono by se totiž rychle ukázalo, že mnozí nemocniční lékaři by si v plně deregulovaném tržním prostředí vydělali na drahá auta a domy, stejně jako lékaři v Americe (Tímto ovšem neříkám, že smyslem života je jezdit Mercedesem. To by bylo hodno úplně jiné debaty. Pouze se směju všem, kteří na internetu vykřikují, že lékaři si to mají zařídit jako třeba řemeslníci....). Jenže na druhé straně by zbyli nemajetní voliči pravice, kteří už by asi pana Nečase nevolili (medián českého platu je něco kolem 21 000 korun, tedy asi 1 100 dolarů. Méně než mají pokladní ve Wal-Martu. Z toho si, přátelé, moc západní zdravotní péče na volném trhu nekoupíte.). Vzniká tedy dilema, které je pro Nečasovu vládu v rámci její ideologie při současné nutnosti dostávat v budoucích volbách signifikantní podíl hlasů, naprosto neřešitelné.

Byl to ostatně Václav Klaus, kdo nechtěl dovolit deregulaci nájemného či profesionalizaci armády, přestože obojí bylo klíčovými body ekonomického programu guru české pravicové ekonomie Miltona Friedmana. Klaus nepotřeboval zavádět západní kapitalismus či západní demokracii s celou tou "odporně levicovou občanskou společností". Klaus chtěl vyhrávat volby.

Současná česká pravice nenávidí inteligenci skoro stejně jako bolševici. Známý normalizační vtip, že policisté chodí ve třech (jeden umí číst, druhý psát a ten třetí dává pozor na ty zatracený intelektuály) by se dnes mohl vyprávět úplně stejně. Je to bohužel trošku problém, protože vstupujeme do nezadržitelné globální fáze moderního kapitalismu, ve které bude dobře uspořádané školství, zdravotnictví a věda základem kompetitivnosti a tyto institucionální faktory budou stejně důležité jako třeba monetární politika. Česká republika nemá v tomto ohledu dobře nakročeno a vyhlídky nejsou růžové. Když myslíte na budoucnost své země, tak většinou automaticky přemýšlíte i o svých dětech. Z tohoto hlediska jsem opravdu rád, že moje dcera má jeden pas fialový a druhý modrý a snad si tedy nějak poradí.

Samozřejmě, dle Viktora Dyka musí logicky zahynout, protože pokud se nedokáže rozdvojit, tak přinejmenším jednu zemi bude muset vždy opustit. Tím se dostávám k ústřední pitomosti prezidentova projevu. Netroufám si před literárně mnohem vzdělanějšími čtenáři hodnotit Dykovy verše. Pouze stojí za připomenutí, že Viktor Dyk byl oponentem hradní politiky a především Klausova oblíbeného Beneše. Abychom si uvědomili, jak šílené myšlenkové pochody musí v prezidentově hlavě probíhat, je třeba pomyslet na to, že Viktor Dyk je skutečně reliktem pradávné doby. Narodil se ve stejném roce, ve kterém zemřel Sabina. V Americe v témže roce vrcholily střety s indiány a Rusko vyhlásilo válku Otomanské říši. Královna Viktorie byla z iniciativy Benjamina Disraeliho prohlášena vládkyní Indie. Mají nacionalistické verše, od někoho narozeného v této době, relevanci dnes uprostřed kapitalismu nadnárodních firem? Ostatně, neumím si představit, že by vedoucí představitel anglicky mluvící země jako seriózní argument v debatě o problémech současného zdravotnictví použil citát třeba z Yeatse a myslel to jinak než jako pouhý bonmot následně doplněný nějakým skutečným argumentem.

Když jsme žili na západním pobřeží USA, a manželka pracovala ve Seattle Children's Hospital, tak jednou přivedla na večeři českého internistu zhruba našeho věku. A musím říci, že Václav Klaus se ve svém projevu opět mýlí, neboť důvody tohoto sympatického absolventa 1.LF UK k emigraci byly stejně dostatečné jako za socialismu. Na rozdíl od synků Václava Klause si šikovně nepořídil modrou knížku a nechtělo se mu mít oproti svým kolegům hned na začátku kariery nevýhodu roku stráveného nesmyslnou službou lékaře v nějakých kasárnách. V oboru interní medicíny byl evidentně dosti zdatný, jinak by nepracoval v jedné z nejlepších nemocnic v USA (fakultní nemocnice University of Washington). Přesto vyslovoval obavy, že by se v Česku ve spletitém systému známostí a při nedobrém uspořádání vzdělávání mladých lékařů, nebyl býval uplatnil. Z minimálního platu by ostatně nezaplatil ani ubytování. Jeho důvody k odchodu do USA tedy byly nerovnost před zákonem a nedostatek možností profesního růstu. Nejsou ale tohle přesně ty důvody, kvůli kterým utíkali kvalifikovaní lidé z ČSSR? Nevím, co dnes dělá, ale předpokládám, že zodpovědně léčí pacienty v nějaké vyspělé zemi a pochybuji, že hlavní motivací jeho práce jsou samotné peníze, jak se nám o odešlých lékařích snaží tvrdit někteří čeští politici a novináři. Na to byl příliš inteligentní a příliš málo povrchní.

I když to z mého článku nemusí být jasné, i nadále si (jako dnes již značně přestárlý tržní komsomolec) myslím, že kapitalismus a tržní hospodářství jsou lepším uspořádáním než socialismus a centrální plánování. Nikoliv ale v modifikaci dle Klause et al. Vládnoucí establishment se po prvních dvaceti letech dostal do krize a myšlenkově se zcela vyprázdnil. O tom není sporu. To však neznamená, že nemůže krizi zvládnout po technické stránce a nastolit dalších dvacet let šikovného vládnutí za účelem pouhého přežívání ve funkcích. Již se to tu jednou stalo.

Vytisknout