Proletářský internacionalismus a solidarita odcamcaď pocamcaď

30. 12. 2010 / Štěpán Kotrba

Protože cesta k spravedlnosti pro všechny nevede přes relativní zmírnění relativního nedostatku těch relativně nejchudších v jedné z relativně bohatých zemí kořistného kapitalismu - cestou charity či odpustku v podobě DMS - ale přes důsledné a násilné (krvavé a nelítostné) potření celého systému, vykořisťujícího na celém světě chudé ve prospěch bohatých. Pouze vědomí proletářského internacionalismu a z něho vyplývající nesmiřitelného třídního konfliktu může odstranit příčinu toho, proč rodiče jednoho předčasně narozeného mongolského dítěte mají platit české nemocnici osm set tisíc...

Česká republika je součástí Evropské unie, ve které platí jednotná pravidla imigrace. Český stát proto rozlišuje mezi imigranty "zvenčí" a "volným pohybem zboží, osob a kapitálu" uvnitř EU. Ano, přistupuje k cizincům mimo hranice evropského hospodářského prostoru jako k nutnému zlu. Na jedné straně z práce (legálně či nelegálně pracujících) gastarbeiterů těží - ta totiž snižuje cenu práce v zemi a toto novodobé otroctví zkvalitňuje život části Evropanů (střední třídě). Na straně druhé vnější hranice EU příliv gastarbeitrů tvoří novou "železnou oponu". Zvykli jsme si na tento outsourcovaný neokolonialismus a neootrokářství a tvoří hranice naší interkulturní tolerance i hranice odborářské solidarity. Formuje (respektive deformuje) náš vztah k základní kategorii levicového myšlení - proletářskému internacionalismu - a vhání politickou levici do pasti nacionálních řešení a tímpádem sociálfašismu.

Budeme s tím něco dělat? Ne. Soft otrokářství, vykořisťující práci zahraničních gastarbeiterů bez chuti dát jim odpovídající sociální práva, zajišťuje občanům tohoto státu prémii, vyplývající ze členství v EU (konzumní nadbytek) a dává zemi komparativní výhodu rychlejšího dosažení makroukazatelů standardu Evropy.

Tato země postrádá vlastní proletariát, protože proletariátem jsou zde moderní otroci bez občanských i sociálních práv. Schizofrenní postoj... Nicméně v souladu s národní legislativou, která je plně podporována Evropskou unií. Tou unií , která nám zajišťuje nemalou výhodu - právě legitimizací zotročování jiných.

Vše navíc souvisí s zákulisní regulací bezkonfliktnosti interkulturního soužití, neboť většina ekonomických migrantů nemá potřebu asimilovat - naučit se zdejší jazyk, akceptovat zdejší kulturu, potlačit vlastní náboženské a kulturní rituály. Vytvořit si zde trvalé sociální vazby. Přišli sem vydělat nějaké peníze a pak jít dál. Dříve nebo později se stane celá komunita terčem policejního mobbingu a v zásadě má dvě možnosti: migrovat jinam, nebo se přizpůsobit pod tlakem. Nejlépe se přizpůsobují ekonomičtí imigranti z Vietnamu a Číny - v rozporu s jejich chováním na mutikulturně tolerantním Západě v Česku nevytvářejí čínské čtvrti s neproniknutelnou kabalou odlišných pravidel a organizovanou zločinností. Nehlásí se o politická, kulturní, náboženská a sociální práva, protože ví, že každý takovýto pokus by byl okamžitou záminkou k policejnímu pogromu na celou komunitu. Pracují pilně a dlouho, tiše a nenápadně bohatnou a z vlastního otroctví podporují své příbuzné v mateřské zemi, žijící o stupeň hůř. Jejich vláda to toleruje, ne-li podporuje, česká vláda tomu nebrání. Pouze to policejními metodami reguluje.

Ekonomickou zločinnost daňových úniků a porušování obchodních pravidel vietnamských tržnic tento stát toleruje. Vnímá, že transakční náklady za relativní sociální smír s vlastními občany musí někdo nést a musí mít nenápadně měnitelné parametry. Nesou ho skromní a se svým údělem smíření Vietnamci, obchodující se zeleninou a dalšími potravinami od rána do pozdního večera. Nesou ho na zpocených ubytovnách žijící Ukrajinci, robotující na stavbách luxusních soukromých domů. Jen díky jejich práci nejsou ceny nemovitostí a bydlení ještě vyšší. Český dělník by takové pracovní podmínky odmítl. A falešné značkové zboží vyráběné z českých surovin v podzemních robotárnách vietnamské pašerácké mafie dál zaplavuje chudá předměstí a jak gastarbeiter, tak i chudý Čech má iluzi "výhodného" nákupu. Celkové sociální náklady státu klesají.

Česká policie o všech ilegálních výrobnách a pašování ví. Nebo bez problémů může vědět. Nákupčí materiálů, dovozci a velkoobchodníci se skrýt nemohou. Jejich kontejnery procházejí celnicí a úplatky nahrazují prémie policistů. Živí desítky příživníků na trase od výrobce ke spotřebiteli a pořád se to státu vyplácí, než striktní uplatňování zákona. Frustrace chudého Čecha z šedé zóny mezi zaměstnaností a nezaměstnaností ale zůstává pod kritickou hranicí a umožňuje mu si myslet, že jiní se mají hůř. I nezaměstnaný Rom si může připadat v šusťákové kombinéze made in China s našitou falešnou značkou Nike jako boháč z televizní reklamy. A hrdě v ní chodí po městě... Nebouří se. Je mu jedno, že jiní se při šití jeho kombinézy za dvě stovky mají ještě hůř.

Schizofrenie tohoto neootrokářského systému má i své temné stránky - absenci zdravotního a sociálního zabezpečení pro většinu takto živořících cizinců. A absenci soucitu nebo solidarity s jejich osudem. Ale upřímně: nikdo je sem nezval.

V 99% případů nešlo o politickou emigraci ani o humanitární emigraci. Šlo o ekonomickou emigraci. Kdekoliv v západní Evropě se tito lidé mají za jakkoliv nepředstavitelných okolností líp, než v zemi, kde se narodili a jejíž pas mají.

Nikdo jim nemá chuť zpříjemňovat zde gastarbeitrům pobyt. Pokud to některá země pod dojmem "humanity" učiní, ve výsledku je nakonec donucena k drakonickým pohraničním opatřením - stejně jako tak učinila Kanada či Británie při vlně romského exodu. Hranice mezi "bohatým Severem" a "chudým Jihem" nikdo nebude (ani na "Západě", ani zde ve střední Evropě) bourat. Naopak. Institucionální stavba zdí mezi chudými a bohatými dává všem zdání, že "jim už se to nemůže stát". Jsou za zdí. A co je za touto imaginární hranicí "vyspělosti", je marginalizováno a mediálně potlačováno. Pokrok pro Ukrajinu, Azerbajdžán či ostatní země postsovětského prostoru mohou přinést pouze zahraniční investice, krajně nevýhodné pro domácí ekonomiky. Pouze výprodej národního bohatství při takto nastavené neokoloniální expanzi globálního imperialismu může "transition" země uchránit hladomorů. O zbytek se pak postarají poslové neoliberalismu a neokolonialismu - MMF, SB, WTO. I donedávna ještě zaostalé Rusko či Čína se dnes chovají na území bývalých satelitů či v třetím světě naprosto stejně imperiálně, jako Německo či Velká Británie před padesáti či sto lety. Čína už expanduje do Afriky a do zbankrotovaných zemí jižní Evropy, stejně jako do Pacifiku. Rusko hraje svou velkou ropnou hru s "globálními cenami" v zemích s žebráckou mzdou.

Neexistuje ve "vyspělých" zemích politické hnutí, jehož hlavní řídící ideou by byl proletářský internacionalismus a solidarita s miliardami chudých. Nejsou jím ani znacionalizované a ztrátou vedoucí ideje decimované komunistické strany, ani žluťácká, oportunní Socialistická internacionála. Není jím ani ideologie vládnoucích skupin v oněch chudých zemích, snad mimo Kuby, která si jako jediná uvědomuje, spor Severu s Jihem. Všichni totiž vědí, že populismus relativního spotřebního dostatku likviduje u jejich vlastních voličů jakoukoliv solidaritu a nikdo nechce svým vlastním voličům říci: budete se mít o polovinu hůř, abyste kompenzovali chudobu v Albánii, Černé hoře, na Ukrajině, v Mongolsku nebo v Kazachstánu.

Nikdo nemá chuť znepříjemňovat život vlastním voličům a zpříjemňovat pobyt gastarbeiterům. Taková je logika "parlamentní demokracie". Taková je logika kapitalistického "pokroku". Kombinace relativní slepoty policie a celní správy a prostupnosti hranic pro pašeráky lidí, spolu s relativní administrativní slepotou státu v evidenci zaměstnanců vytváří podhoubí pro obchod s lidmi. Stát to ví. Reaguje pouze šikanózními podmínkami pro ty, kteří se zde chtějí usadit jako daňoví rezidenti a nabýt tak i politických a sociálních práv. Proč jim to usnadňovat? Činí tak prostřednictvím administrativní houštiny, v níž rozvědky loví své budoucí agenty, policie své budoucí donašeče a bossové místních mafií své budoucí otroky. A nikomu to nevadí. Proč také? Z bezpečnostního hlediska je to nejlevnější regulace. Skazky o hrozných podmínkách, v nichž žijí zdejší gastarbeitři celá léta, ale i skazky o administrativní houštině a úplatcích brzdí příliv nových otroků a zvyšují příliv peněz do ekonomiky. Občasné razie s následnou šikanou a nuceným vystěhováváním vytvářejí mediální obraz, který každému vyhovuje...

Ústředí cizinecké policie na Žižkově má oficiální anglickou ceduli na dveřích, znějící "POLICE - ALIEN DEPARTMENT" a nikdo se nad tím nepozastavuje. Kolem těchto dveří už prošly desítky českých "investigativních" novinářů a nikdo se nezeptal tiskového mluvčího, zda si dělají srandu nebo to myslí vážně. Ano, pro cizineckou policii je cizinec vetřelec. Z jiné planety. Vizualizace souboje s vetřelci holywoodskými filmy nahrazuje humanitu. Ano, pro poslance - zákonodárce, zvolené občany České republiky, je cizinec vetřelec též. Zvláště když je to proletář, nepřinášející do Česka krvavé dolary či diamanty. Peníze nesmrdí a nelze rozlišit špinavé od čistých, je li pračkou sám stát.

Pro Evropskou unii je chudý emigrant obtíží, na kterou reaguje šikanou na hranicích. Bylo tomu tak vždy. Vzpomeňme si na potopené lodě s africkými běženci u italských či francouzských břehů, vzpomeňme si na brutální scény při útěcích občanů zemí Balkánu.

A vzpomeňme si na konferenci států Dohody ve francouzském Evian-les-Bains v roce 1938, když se jednalo o možnosti poskytnout humanitární azyl Židům, prchajícím před anšlusem Rakouska a norimberskými zákony. Tehdy zástupci více než třiceti zemí včetně Británie, Spojených států, Vatikánu a Světového židovského kongresu pouze vzali na vědomí, že "nedobrovolná emigrace velkého množství lidí různých vyznání, ekonomických podmínek, profese a řemesla, ze země nebo zemí, které byly stanoveny, je znepokojující pro celkové světové hospodářství, neboť tyto osoby musí hledat útočiště, a to buď dočasně nebo trvale, v jiných zemích v době, kdy existuje vážná nezaměstnanost, kdy v důsledku toho se země útočiště potýkají s problémy nejen hospodářské a sociální povahy, ale i veřejného pořádku, a těžké zkoušce je vystaveno jejich administrativní zázemí a absorpční kapacity přijímajících zemí; nedobrovolné vystěhování velkého počtu lidí, který by byl tak velký, že by vyostřil rasové a náboženské problémy, zvyšuje riziko mezinárodních nepokojů, a může být překážkou vážným procesům uklidnění v mezinárodních vztazích". A šlus. Židům v Evropě se díky výsledku této konference se otevřela cesta ke konečnému řešení a komínům hitlerovských pecí. Jedinou zemí, ochotnou akceptovat takové množství Židů, byla Dominikánská republika , které nabídla přijmout až 100.000 židovských uprchlíků za velkorysých podmínek. V roce 1940 byla dohoda podepsána, a Rafael Trujillo daroval 26.000 akrů půdy pro židovské osídlení. Do Dominikánské republiky jich ale docestovalo pouhých 800. Ostudu "demokratických zemí", která daleko předčila i Mnichovskou dohodu, popsal ze všech přítomných pouze zahraniční korespondent Prager Tagblattu Hans Habe - v románu Die Mission, publikované až v roce 1966, do češtiny přeložené o několik let později jako Tajné poslání.

Evianská konference - wikipedia ZDE

Humanitární nadšenci, snažící se nyní o integraci migrantů se s tímto dějinným postojem států Evropy musí smířit. Finanční náklady státní šikany neuhradí žádná humanitární organizace, katolickou charitu nevyjímaje. Finanční náklady přílivu ekonomických migrantů nad rámec množství, které jsou jednotlivé státy ochotny absorbovat vzhledem k vnitropolitické a ekonomické situaci, neuhradí také nikdo. A tak buď se aktivisté smíří s daným (a určitě ne ideálním stavem), nebo dojde velmi snadno k razantnímu zpřísnění už tak přísných imigračních opatření. Nikdo z těch, kteří budou na té "správné" straně nové opony, se tomu nebude bránit. Postavit železnou oponu trvá velmi krátce. Zbořit ji trvá velmi dlouho. Proletářskému internacionalismu odzvonilo v okamžiku, kdy si lidé cinkající klíči, namísto systému který dával všem vše a furt to nebylo dost, zvolili systém, který vše dal jen někomu a všichni ostatní mohou pouze snít o tom, že budou mezi těmi "někomu".

Samozřejmě mě může kdokoliv obviňovat z inklinace k fašismu... Ale já zde neříkám svůj vlastní názor na uspořádání světa, ale vysvětluji skryté či neřečené souvislosti toho, jak a proč tak funguje česká respektive evropská imigrační politika. Dle mého názoru je řešením nevnucovat druhým zemím nevýhodné smlouvy a závazky spolu s demokracií dělových člunů, ukončit dluhovou a bankrotovou past zemí třetího světa a financovat rozvoj zaměstnanosti a vzestup průmyslu a zemědělství všech zemí, které "bohatý Sever" doteď zotročoval. To vše by muselo být vyváženo konverzí výrob s daleko větší a trvalejší užitnou hodnotou a změnou politických a ekonomických souvislostí trvale neudržitelného "růstu Růstu". Ve výsledku snížením míry luxusu, v jakém žijeme. Jiné mírové a humanistické řešení neexistuje. Ale naznačené řešení se z pochopitelných důvodů nezrealizuje a schizofrenie bohatých ve vztahu k jejich otrokům bude pokračovat dál...

Vytisknout