Proč kritikům vadí jen někteří lichváři?

31. 12. 2010 / Jiří Beránek

Rád bych reagoval na článek Ministerstvo financí varuje: podpis této smlouvy vás může existenčně zničit! a hlavně na "poznámku redakce". Je chvályhodné, jak někteří bijí do lichvářských společností. Ale jdou na to špatně a přehlížejí několik jiných, podle mě velmi důležitých aspektů.

1) Bijci řeší následky, nikoliv příčiny. Dokud budou existovat lidé, kteří si budou chtít půjčit peníze a kterým z různých důvodů nepůjčí banky, budou existovat jiné nebankovní společnosti nebo i jedinci, kteří jim rádi půjčí. Když těmto lidem navíc bude jedno, za jakých podmínek si půjčují, bude to vždy problém.

Poznámka první: Napadá mě analogie s prostitucí - poptávka generuje nabídku. Taky nemá cenu zavírat prostitutky nebo jim nějak určovat, kolik mají chtít za poskytnutí svého těla.

Poznámka druhá: Už od studentských let učíme nové generace, že zadlužovat se je správné - např. jedním možným modelem "půjč si na studia, zadluž se, investuj (z cizího) do svého vzdělání, a pak to splácej". A máte to! No nechtějte potom, aby si lidé půjčovali s myšlenkou, že pak to nějak splatí... Studenti taky nemají potuchy, jak to pak splatí. (Jakkoliv chápu, že studia někdo zaplatit musí a v zásadě se mi myšlenka na půjčku na studia zdá dobrá.)

2) Proč bijci taky nehodnotí banky? Mají snad banky ve smlouvě napsané jasným výpočtem velkými písmeny, kolik celkem dlužník zaplatí bance? Mají tam houby, smlouvy jsou často naprosto příšerné a banka si může po uplynutí fixačního období dělat s úrokem co chce a když chcete přejít k jiné bance, tak se musíte hodně ohánět, abyste prokličkovali všemi záludnostmi smlouvy. Jenže to holt máme bankovní zákon a banky si nikdo netroufne kritizovat.

3) Celý problém s prapodivnými smlouvami, ať už bank nebo jiných úvěrových společností, je výsledkem naprosto rozvráceného a hlemýždího soudního systému České republiky. Kdyby soudy pracovaly rychle a dobře, neexistovaly by např. rozhodčí doložky. (Rozhodčí doložky se týkají třeba i pracovních smluv, kde je zaměstnavatelé začali používat, protože máme kontraproduktivní zákoník práce a zaměstnavatelé často nevědí, jak jinak řešit některé problémy se zaměstnanci; ale to je na jiné téma.) Celý systém ručení nemovitostí za půjčku vznikl jenom pro to, že soudy nedokáží ochránit investory! Ti si museli najít cestu sami. Nyní na to občas tvrdě dojede i někdo, kdo je jinak poctivý.

Aby to nevypadalo jako P.R. nějaké úvěrové společnosti, uvádím dvě další poznámky:

- Pracuji jako realitní makléř a v rámci své činnosti se setkávám s lidmi, kteří jsou postaveni do situace, kdy musejí prodat svou nemovitost dříve, než jim jí prodá exekutor, protože někde někomu nezaplatili. Jak vznikly dluhy se už ani neptám. Ze začátku jsem projevoval zájem a vím, že tak půlka lidí v tom byla opravdu nevinně, ale ta druhá se chovala "pouze" nezodpovědně.

- Sám jsem se nehorázně zadlužil u banky, na nákup nemovitosti jsem si půjčil 4,5 mil. Kč a za 23 let "vrátím" bance přes 7,5 mil. Kč. Není to také lichva? Banka má ve smlouvě rozhodčí doložku, a přestože jí katastr nemovitostí sám jako účastníkovi doručil potvrzenou zástavní smlouvu, banka mě zavázala, že pod pokutou 50 000 Kč jí musím odevzdat svou, katastrem potvrzenou, zástavní smlouvu. Navíc jsem pod hrozbou stejné pokuty musel odevzdat i potvrzenou kupní smlouvu.

Pozn. ŠOK: Půjčování na vysoký úrok byl za "první" republiky trestný čin s hrozbou vězení. Trestným byl už úrok nad 12 procent ročně (RPSN 12%). Jedním z prvních úřadů zřízených po vzniku Československé republiky byl Úřad pro potírání lichvy. I tehdy poptávka generovala nabídku, ale vláda jednala v zájmu občanů a nikoliv nemravně v zájmu lichvářů. Návrh na trestnost úroku vyššího než sedminásobek lombardní sazby v českém Parlamentu roku 2009 pravicová vláda zamítla.

Pozn. JČ: Některé americké státy zákonně dodnes regulují výši právně přípustné míry úroků. Pokud věřitel zákonem povolenou míru úroků překročí, soudy nevymáhají splácení dluhu. Zdroj: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 31.12. 2010