Doktoři i popeláři

31. 12. 2010 / Pavel Pečínka

Zatímco v tradičně horkokrevném Řecku, temperamentní Itálii, ale i v chladně uměřené Británii se na ulicích s policajty honí, případně rubou studenti, kteří nechtějí cálovat školné, a další nespokojenci, u nás probublává nesouhlas s ekonomickým vývojem mnohem spořádaněji. Nyní se začíná sesouvat lavina výpovědí lékařů, kteří se tak snaží o zlepšení platových a pracovních podmínek. Tento způsob protestu zdá se mi poněkud nudným, zívl by nejspíš Londýňan.

Jistě, ovšem speciálně pro modrou vládu představuje rebelie doktorů pořádně nabroušenou osinu v rektu. Originální nátlakovou metodu totiž vymysleli příslušníci profese, která tradičně přitahovala kromě altruistů též lidi hledající uznání a prestiž s tímto povoláním spojovanou. Mezi zakladateli prvních buněk ODS na menších městech se tak zákonitě nacházelo velké procento doktorů, a toto pouto dlouho přetrvávalo. Přesto se proti straně, kterou nejspíš většinou zatím ještě volí, nyní lékaři obracejí.

Bylo by tudíž chybou, kdyby pracovníci jiných profesí, kterým se o doktorských platech nemůže ani zdát, teď podlehli argumentům o tom, jak si lékaři berou bezbranné pacienty za rukojmí, ohrožují jejich zdravotní stav atd.

Česko má před sebou léta sociálních nepokojů nejrůznějších skupin, které přes všechny rozdílnosti spojuje jeden společný zájem -- nenechat se tisknout ke zdi a alespoň částečně spolurozhodovat o své práci. Až budou jednou stávkovat třeba popeláři, tak argumenty, že si berou jako rukojmí celou společnost a ohrožují její zdravotní stav, třeba kvůli šíření infekčních chorob, zazní ze stejných úst znovu.

Brněnský deník Rovnost, 29.12.2010

Zdravotnictví a reformy | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 31.12. 2010